Přeskočit na obsah

Synchronní výuka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Synchronní výuka (sdílení aplikací, virtuální třída), je realizována v pomyslné počítačové – virtuální třídě – pod vedením lektora (online komunikace). Student komunikuje prostřednictvím počítače na dálku s lektorem a ostatními studenty. Nutnou podmínkou (stejně jako u prezenčního typu studia) je mít minimální počet uchazečů o kurz, aby mohlo studium začít.

Výhody synchronní výuky

[editovat | editovat zdroj]
  • Umožňuje v reálném čase aplikaci vědomostí vztahujících se ke komplexním tématům.
  • Umožňuje v reálném čase vzájemné interakce studentů i lektorů.
  • Většinou bývá levnější na výrobu než asynchronní výuka.
  • Rychleji se vyrábí.
  • Jednoduše se modifikuje.
  • Lektor může improvizovat.
  • Výuka vedená lektorem je všem důvěrně známa.

Nevýhody synchronní výuky

[editovat | editovat zdroj]
  • Vyžaduje koordinaci časových plánů a prostor.
  • Může vyvolávat cestovní náklady.
  • Těžko se uchovává a standardizuje.
  • Studenti nemohou studovat svým vlastním tempem.
  • Nepodporuje individuální zkoumání, způsoby učení.
  • Může odradit studenty, kteří na sebe berou riziko živého prostředí, kde se setkávají tváří v tvář.

Elektronické komunikační nástroje pro podporu synchronní výuky

[editovat | editovat zdroj]