Asynchronní výuka
Asynchronní výuka (anglicky asynchronous learning) je forma výuky, ve které se studenti nesetkávají v pravidelném kontaktu s učitelem a studují nezávisle na čase a místě. Ke studiu využívají digitální technologie a učební materiály, se kterými pracují ve vlastním tempu a podle svého časového plánu.
Definice[editovat | editovat zdroj]
Během asynchronní výuky se studenti nesetkávají v pravidelném a přímém kontaktu s učitelem, ale studují samostatně dle svého časového plánu.[1] Pro asynchronní výuku je nutné internetové připojení, jelikož výuka probíhá v online prostředí, a to zejména v systému pro řízení výuky neboli LMS (Learning Management System). Jedná se o systém, který poskytuje různé nástroje sloužící k synchronní komunikaci (probíhá v reálném čase, např. telefonování nebo videohovory) i asynchronní komunikaci (neodehrává se v reálném čase, např. e-mail nebo diskuzní fórum). Dále nástroje pro sdílení zdrojů a obsahu, tvorbu výukových materiálů, hodnocení atd. V rámci systému studenti pracují ve vytvořeném kurzu, kde mají k dispozici učební materiály. Tyto materiály studují a vypracovávají v čase, který jim vyhovuje.[2][3] Učební materiály jsou poskytovány učitelem a studenti si je následně vyselektují podle svých potřeb.[4] Výuka se opírá zejména o digitální učební materiály, jako jsou videa, on-line učebnice a cvičebnice, pracovní listy a úlohy. Využívají se i aplikace, nebo edukační a informační podcasty. Ke komunikaci či sdílení slouží například e-mail, diskuzní fóra, skupiny, chaty, blogy, on-line nástěnky, e-portfolia apod.[5][1]
Tento typ výuky slouží jako dobrý doplněk k synchronní výuce. V asynchronní části si studenti zpracují materiály a poté se v synchronní části výuky setkají všichni ve stejný čas, například v rámci přednášky.[1]
Výhody asynchronní výuky[editovat | editovat zdroj]
- Přístupnost k výukovým materiálům,[6]
- možnost automatického vyhodnocování znalostí,
- bez nutnosti časové synchronizace studentů a učitele,[2]
- snadná distribuce výukových materiálů,
- možnost vlastního tempa studia,
- možnost volby hloubky a zaměření na jednotlivé části výuky,
- standardizace výuky,
- pro větší počet studentů než synchronní výuka,[7]
- časová flexibilita,
- ekonomičnost,
- vlastní pracovní tempo,
- zahrnutí různých učebních stylů dle preferencí.[8]
Nevýhody asynchronní výuky[editovat | editovat zdroj]
- Odpovědnost studentů za vlastní učení,
- omezené interakce (může snížit zapojení a motivaci studentů),
- důležitost poutavého obsahu,
- omezená technická podpora,
- potřeba dostatečného vybavení,[6]
- časově náročná produkce materiálů,
- problémy se samostudiem u některých studentů,[7]
- omezení sociální interakce,
- obtížnost poskytování zpětné vazby,
- potřeba sebedisciplíny a sebekontroly.[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Fiala, J., Beránek, L., & Remeš, R. (2022). AKTIVIZUJÍCÍ VÝUKOVÉ METODY A TECHNIKY PŘI SYNCHRONNÍM DISTANČNÍM VZDĚLÁVÁNÍ NA VYSOKÉ ŠKOLE. Sborník příspěvků z konference, 14. https://konference.vspj.cz/download?hash=03332afff7939948f407e3ab56f9e7785e486fa3#page=13
- ↑ a b Distanční vzdělávání. www.fp.tul.cz [online]. [cit. 2024-01-15]. Dostupné online.
- ↑ Zounek, J., Juhaňák, L., Staudková, H., & Poláček, J. (2016). E-learning: učení (se) s digitálními technologiemi. Praha: Wolters Kluwert ČR. ISBN 9788075522177.
- ↑ HILT, Volker. New Tools for Synchronous and Asynchronous Teaching and Learning in the Internet. In: [s.l.]: Association for the Advancement of Computing in Education (AACE), 1999. Dostupné online. ISBN 978-1-880094-35-8. S. 975–980. (anglicky)
- ↑ FIALA, Jan. Domácí úkoly z matematiky v distančním vzdělávání. Pedagogická orientace. 2020-12-01, roč. 30, čís. 2, s. 192–212. Dostupné online [cit. 2024-01-15]. ISSN 1805-9511. DOI 10.5817/pedor2020-2-192.
- ↑ a b MUNIANDY, Jayanthi; GANAPATHY, Malini. THE EFFECTIVENESS OF ASYNCHRONOUS LEARNING COMMUNITY ON ESL LEARNERS’ SKILLS ACQUISITION. e-Bangi Journal of Social Science and Humanities. 2023-11-03, roč. 20, čís. 4. Dostupné online [cit. 2024-01-15]. DOI 10.17576/ebangi.2023.2004.15.
- ↑ a b UHER, Tomáš. Počítačem podporovaná výuka předmětu základy algoritmizace. dk.upce.cz. 2009. Dostupné online [cit. 2024-01-15].
- ↑ a b LYTVYN, Valentyna; AKIMOVA, Olena; KUZNETSOVA, Halyna. The use of synchronous and asynchronous teaching methods in pedagogical education in COVID-19 terms. International journal of health sciences. 2021-12-24, roč. 5, čís. 3, s. 617–629. Dostupné online [cit. 2024-01-15]. ISSN 2550-696X. DOI 10.53730/ijhs.v5n3.2681.