Společenské pravidlo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Společenské pravidlo můžeme definovat jako ustálený způsob jednání, jiným názvem může být i pojem etiketa. Jedná se tedy o zvyklosti, společenská pravidla a pravidla jednání, která jsou rozšířená mezi vrstvami obyvatelstva. Etiketa pochází ze starofrancouzského éstiques = vyvěsit, protože na zámcích a dvorech daná pravidla pravidelně vyvyšovali jaké závazné nařízení. První pravidla společenského chování v Evropě totiž vznikala ve 14. století právě ve Francii.[1]

Pozdrav[editovat | editovat zdroj]

  • při příchodu starší přenechává iniciativu mladšímu
  • pozdravit je zdvořilost, ale odpovedět na pozdrav je povinnost[2]
  • ve společnosti nejdříve zdravíme hostitelku, poté hostitele, přítomné ženy a naposled muže
  • při odchodu zdraví dříve osoba starší

Představování[editovat | editovat zdroj]

  • nejdříve představujeme muže, pak ženy
  • nejdříve představujeme osoby mladší, pak starší

Oslovení[editovat | editovat zdroj]

  • jménem, titulem, funkcí (pozor na rozdíly mezi zeměmi, slovo inženýr může označovat v zahraničí spíše funkci než titul)
  • oslovujeme vždy nejvyšším titulem

Telefonní hovory[editovat | editovat zdroj]

  • musíme zvolit vhodnou dobu, není vhodné volat brzy ráno, v době oběda nebo pozdě večer
  • vypínáme telefon tam, kde je to nezbytné (při schůzkách, v nemocnicích, v divadle, apod.)

Návštěvy kulturních podniků[editovat | editovat zdroj]

  • přicházet včas
  • pokud sedící musejí vstát, je vhodné jim poděkovat
  • žena sedí napravo od muže, pokud by pro ni nebylo výhodnější sedět nalevo
  • nerušit mluvením, šustěním, vypnout mobil

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠPAČKOVÁ, A. Moderní rétorika. Praha: Grada, 2006, 130 s. ISBN 978-80-247-1704-3.
  2. SMEJKAL, V. Lexikon společenského chování. Praha: Grada, 2006, 356 s. ISBN 978-80-247-1560-5.

Literatura[editovat | editovat zdroj]