Společenská nebezpečnost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Společenská nebezpečnost (přesněji nebezpečnost činu pro společnost) označuje v trestním právu způsobilost trestného činu vážnou měrou ohrozit nebo porušit společenské zájmy chráněné trestním zákonem, tedy objekt trestného činu. Je materiální podmínkou trestného činu, což znamená, že nemůže jít o trestný čin, jestliže čin nenaplňuje zákonem požadovaný stupeň nebezpečnosti pro společnost. Proto je společenská nebezpečnost významným zákonným korektivem posuzování skutků z hlediska jejich trestnosti.

Aby mohlo jít o trestný čin, musí být čin více než nepatrně nebezpečný pro společnost (§ 3 odst. 2 TZ), ve zvláštních případech více, než málo nebezpečný. Kritéria pro určování nebezpečnosti činu pro společnost jsou demonstrativně vymezena v § 3 odst. 4 TZ. Kromě v zákoně ve skutkové podstatě uvedených kritérií mohou v konkrétním případě při určování stupně společenské nebezpečnosti hrát roli i kriteria jiná:

význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen
způsob provedení činu
jeho následky
okolnosti, za kterých byl čin spáchán
osoba pachatele
míra pachatelova zavinění
pohnutka pachatele

Při posuzování nebezpečnosti konkrétního činu pro společnost je třeba zkoumat jednotlivá kriteria každé samostatně a poté všechna v jejich souhrnu. Nebezpečnosti činu pro společnost zahrnuje dvé roviny:

typovou - vyjadřuje určitým způsobem zprůměrňovanou nebezpečnost toho kterého trestného činu pro společnost, tedy jak jsou průměrně nebezpečné trestné činy. Jejím výrazem je trestní sazba, kterou soud může pachateli trestného činu za ten který druh trestného činu uložit.
konkrétní - vyjadřuje, jak je kvalifikovaný trestný čin spatřovaný ve zcela konkrétním skutku nebezpečný pro společnost. Z pohledu konkrétního stupně nebezpečnosti činu pro společnost dochází ke srovnání, jak je nebezpečný kvalifikovaný daný trestný čin spáchaný určitým skutkem a jak stejný trestný čin spáchaný skutkem jiným.