Seattle Camera Club

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Seattle Camera Club
Vznik1924
SídloSeattle, Spojené státy americké
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Členové klubu SCC, vlevo dole sedí fotograf českého původu Drahomír Josef Růžička asi 1925
Kjo Koike: Called a Home
Wayne Albee: Ella McBride, asi 1921
Frank Kunišige: Betti, portrét neznámé ženy
Soiči Sunami: Heretic Marthy Grahamové

Seattle Camera Club (SCC) byla organizace fotografů působících v Seattlu ve Washingtonu během dvacátých let 20. století. Klub byl založen v roce 1924 japonskými přistěhovalci a prosperoval dalších pět let. SCC byl jediným japonsko-americkým fotografickým klubem, mezi nimiž byli členové bílé pleti i ženy fotografky. Díky své inkluzivitě patřili členové spolku v té době mezi nejvystavovanější fotografy na světě.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zpočátku bylo 39 charterových členů klubu všichni Japonci. Na rozdíl od jiných významných klubů japonských fotografů se na začátku rozhodli přijímat ženy i žadatele bílé pleti.[2] Hnací silou formace klubu byl Dr. Kjo Koike, který byl uznávaným lékařem v Seattlu v komunitě Issei.

Setkávali se každý měsíc na 508½ Main Street poblíž ordinace doktora Koikeho. Na těchto setkáních si členové navzájem kritizovali tisky a diskutovali o aktuálních představách o fotografii. Dr. Koike zaznamenával tyto diskuse ve svém měsíčním bulletinu, stejně jako popisy fotografických výletů, které členové podnikli, jména těch členů, kteří vystavovali a komentáře o fotografii obecně.[3]

Bulletin klubu se jmenoval Notan, což je japonský výraz, který se zhruba překládá jako „světlo a stín“. Jednalo se o vlastnosti, které definovaly primární prvky japonského stylu piktorialismu, které si většina původních členů cenila.[4] Mnoho z jejich fotografií obsahovalo silné osvětlení a rytmické vzory, které zdůrazňovaly uměleckou kvalitu scény.

V roce 1925 klub zahájil provoz vlastního salónu, který původně obsahoval fotografie jeho vlastních členů, ale později se rozšířil do mezinárodního pole fotografů. Uměleckou sílu jejich členství naznačuje skutečnost, že v roce 1926 členové klubu vystavili sbírku 589 tisků na různých výstavách po celém světě.[1] Téhož roku časopis Photo‒Era nabídl trofej pro fotografický klub, jehož členové získali nejvíce ocenění v soutěžích časopisu. Prvním vítězem trofeje se stal Seattle Camera Club.[5]

Klub dosáhl svého vrcholnu počtu členů v roce 1925 s 85 členy, včetně několika fotografů, kteří žili v jiných oblastech země.[1] Mezi členy klubu byly do té doby dvě prominentní ženy z Seattlu, Ella McBride a Virna Haffer.[6] Pouze jedna čtvrtina členů byli tehdy japonští Američané.[7]

Brzy poté se počet členů v klubu začal snižovat, a to především kvůli rostoucím ekonomickým obtížím, které vedly až k velké hospodářské krizi v roce 1929. Mnoho členů zastávalo málo placená místa a se zvýšenými cenami na trhu a nedostatkem pracovních míst si již nemohli dovolit kupovat fotografické filmy nebo jiné fotografické potřeby.[8] Dne 11. října 1929 se v klubu uskutečnilo rozloučení. Zúčastnilo se pouze 7 členů, kteří v té době formálně klub rozpustili.

Někteří z dobře situovaných členů, jako Koike a Macušita, pokračovali v tvorbě fotografií a vystavovali je, kdykoli mohli. Celé jejich úsilí skončilo japonským útokem na Pearl Harbor v prosinci 1941. Brzy poté byla téměř celá japonská americká komunita v Seattlu transportována do japonských amerických internačních táborů v Idahu nebo Montaně.[9]

Částečný seznam členů[editovat | editovat zdroj]

  • Wayne Albee (1882–1937) považován za čestného člena s poradní funkcí.
  • Virna Hafferová (1899–1974) fotografka, grafička, malířka, hudebnice a publikovaná autorka.[10]
  • Kjo Koike (1878–1947) zakladatel klubu a úspěšný lékař, který měl v japonské komunitě v Seattlu prosperující praxi. Uhradil mnoho výdajů na založení klubu a byl redaktorem klubového zpravodaje Notan. Všechny své fotografie a rozsáhlé záznamy o klubu odkázal svému kolegovi Iwaovi Macušitovi.[11]
  • Frank Kunišige (1878–1960) zakládající člen SCC a jeden z mála členů klubu, kteří absolvovali formální fotografické studium. V roce 1911 navštěvoval fotografickou školu v Illinois a poté, co se přestěhoval do Seattlu, pracoval v temných komnatách Edwarda Curtise a Elly McBrideové.[12] Díky svému vzdělání a zkušenostem byl jedním z technických odborníků klubu. Vyvinul a prodával svůj vlastní fotografický papír Textura Tissue, který si oblíbili členové klubu, protože zdůrazňoval měkké vlastnosti, kterých si cenili piktorialističtí fotografové.[13]
  • Kusutora Macuki (1879–?) upřednostňoval malé fotoaparáty, pořídil snímky, které se objevily v Notanu, Photo-Era a The New York Times.[14][15]
  • Iwao Macušita (1892–1979) pomohl zachovat dědictví Seattle Camera Clubu prostřednictvím přátelství s vedoucím zvláštních sbírek knihoven University of Washington Robertem Monroem. Monroe získal od Macušity fotografie, archivy a 8 mm filmy, které jsou ke zhlédnutí ve sbírkách Henry Art Gallery.[11][15]
  • Ella E. McBride (1862–1965) umělecká fotografka – průkopnice, byla obchodní partnerkou Albeeho a první mentorkou Kunišigeho a Sunamiho. Ačkoli dříve intenzivně pracovala ve fotografickém podnikání v oblasti fotografie, v době, kdy vstoupila do klubu jako praktická umělkyně, jí už bylo něco přes padesát. Dožila se více než 100 let a v pozdním životě si užívala dlouhou a úspěšnou uměleckou kariéru.
  • Jukio Morinaga (1888–1968) jeden z nejtragičtějších příběhů SCC, byl během války rozhořčen svou internací, po propuštění odmítl platit daně a nakonec ve věku 80 let zemřel hladem.[11]
  • Riiči Morita (1891–1975) šestý nejvystavovanější člen klubu na počátku své umělecké kariéry, Morita byl také básník, který později v životě spolu se svou ženou vydali knihu básní.[14][16]
  • Hideo Onishi (1890 – asi 1934) byl zaměstnán jako kuchař v restauraci a byl plodným a velmi úspěšným fotografem. V roce 1926 byl vyhlášen nejlepším vystavovatelem klubu a ve stejném roce se více než 1 000 lidí zúčastnilo výstavy jeho fotografií v japonském obchodním klubu v Seattlu. Na této výstavě prodal 233 kopií svých výtisků a zisk poskytl SCC.[14]
  • Sóiči Sunami (1885–1971) vystudoval fotografii v Seattlu, když pracoval jako asistent ve studiu Elly McBride. V roce 1922 se přestěhoval do New Yorku studovat na Art Students League, kde fotografoval studenty tance a umělce. Rovněž pokračoval ve vystavování svých fotografií na SCC a byl jedním z nejaktivnějších členů klubu, kteří nebyli rezidenty. Později se stal jedním z hlavních fotografů Muzea moderního umění, kde pracoval 38 let.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Seattle Camera Club na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Reed 2016, s. 158.
  2. ↑ Reed 2016, s. 19.
  3. ↑ Reed 2016, s. 157.
  4. ↑ LEE, Shelley Sang‒Hee. Claiming the Oriental Gateway: Prewar Seattle and Japanese America. [s.l.]: Temple University Press, 2010. Dostupné online. ISBN 9781439902134. S. 84. 
  5. ↑ Martin a Nicolette 2011, s. 66.
  6. ↑ Henry Art Gallery. Shadows of a Fleeting World: Pictorial Photography and Seattle Camera Club [online]. [cit. 2016-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Tsutakawa 1993, s. 55.
  8. ↑ Martin a Nicolette 2011, s. 71.
  9. ↑ Martin a Nicolette 2011, s. 72.
  10. ↑ UPCHURCH, Michael. Virna Haffer’s photos resurrected at TAM. [online]. [cit. 2018-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ a b c UPCHURCH, Michael. What became of the members and the work of the Seattle Camera Club? [online]. [cit. 2016-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Tsutakawa 1993, s. 73.
  13. ↑ Reed 2016, s. 153.
  14. ↑ a b c Japanese American National Museum. Making Waves: Japanese American Photography 1920‒1940 [online]. [cit. 2016-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ a b BROMBERG, Nicolette. Preserving a Legacy of Light and Shadow: Iwao Matsushita, Kyo Koike, and the Seattle Camera Club [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ A Buried Past: An Annotated Bibliography of the Japanese American Research Project Collection. [s.l.]: University of California Press, 1974. Dostupné online. S. 127. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MARTIN, David F.; NICOLETTE, Bromberg. Shadows of a Fleeting World: Pictorial Photography and the Seattle Camera Club. Seattle: University of Washington Press, 2011. ISBN 9780295990859. 
  • REED, Dennis. Making Waves: Japanese American Photography, 1920‒1940. Los Angeles: Japanese American National Museum, 2016. ISBN 9781943847716. 
  • TSUTAKAWA, Mayumi. They Painted from Their Hearts: Pioneers Asian American Artists. Seattle: Wing Luke Asian Museum, 1993. Dostupné online. ISBN 0295974303. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Seattle_Camera_Club&oldid=22787243“