SIM karta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Spodní a horní strana mini SIM karet

SIM karta (SIM je zkratka z anglického subscriber identity module) je účastnická identifikační karta která slouží pro identifikaci účastníka v mobilní síti. Je standardizována pode standardu ETSI GSM 11.11 - Digital cellular telecommunications system (Phase 2+); Specification of the Subscriber Identity Module - Mobile Equipment (SIM - ME) interface.

Základní popis[editovat | editovat zdroj]

Na SIM kartě je uloženo číslo IMSI, které jednoznačně identifikuje účastníka na celém světě. IMSI se však nepoužívá jako telefonní číslo. Každé SIM kartě (resp. IMSI) je přiřazeno MSISDN číslo účastníka mobilního telefonu. SIM karty jsou nejčastěji používány v síti GSM, ale také v sítích UMTS (SIM karta pro sítě UMTS je nazývána USIM) a iDEN. SIM karta také obsahuje paměť pro uložení textových zpráv SMS, seznamu telefonních čísel a někdy také další aplikace, např. SIM Toolkit.

Typy / velikosti SIM karet[editovat | editovat zdroj]

Původní, dnes (2015) již nepoužívaná velikost SIM karty odpovídala velikosti platební karty. Velikost platební karty stanovuje mezinárodní norma ISO/IEC 7810. Jedná se typ ID-1 s rozměry 85,60 × 53,98 mm a tloušťku 0,76 mm, respektive 3,37 × 2,125 x 0,030 palce.

Další nyní používané typy SIM karet jsou:

Název karty (Označení) Velikost

  • Mini SIM (2FF) 25,0 × 15,0 × 0,76 mm
  • Micro SIM (3FF) 15,0 × 12,0 × 0,76 mm
  • NanoSIM (4FF) 12,3 × 8,8 × 0,67 mm

Všechny výše uvedené velikosti karet mají stejně umístěné vývody a lze je použít ve stejných přístrojích s použitím adaptéru, obvykle ve formě rámečku, řešícího jen rozdíl ve velikosti a u NanoSIM i tloušťky karty.

Technické parametry[editovat | editovat zdroj]

Z technického hlediska je SIM mikropočítač, který provádí operace nad daty v SIM uloženými. Skládá se z CPU, pamětí ROM, RAM a EEPROM a vstupně-výstupních obvodů. Pro komunikaci s externím zařízením se využívá 8, respektive 6 vodičů (kontaktů). Jedná se o datový vodič (DATA), napájecí vodič (Vcc) a programovací napájecí napětí (Vpp), které se již v moderních kartách nepoužívá. Dále kontakt Reset (Res), kontakt na vodič hodinového signálu (CLK) a zemnící kontakt (GND). Nepřipojené zůstávají 2 kontakty označované C4 a C8, které jsou rezervovány pro pozdější využití.

Přístupové kódy[editovat | editovat zdroj]

SIM karta je chráněna několika přístupovými kódy:

  • PIN1 slouží k přístupu k běžným funkcím telefonu
  • PIN2 chrání pevnou volbu telefonního seznamu (využito např O2)
  • PUK1 je určen pro nové nastavení PIN1
  • PUK2 je určen pro nové nastavení PIN2
  • BPUK je určen pro nastavení přístupového kódu BPIN pro přístup do GSM bankovnictví.
  • LPIN je určen pro lokalizaci SIM tzv. lokalizační PIN

Každá SIM karta má přiděleno jedinečné sériové číslo označované jako ICCID.

Související články[editovat | editovat zdroj]