Rottův dům
| Rottův dům | |
|---|---|
 | |
| Účel stavby | |
obchodní dům, nyní restaurace | |
| Základní informace | |
| Sloh | neorenesance |
| Přestavba | 1896–1897 |
| Stavebník | Ladislav Rott |
| Poloha | |
| Adresa | Malé náměstí č.p. 142/3, Staré Město, Praha 1,  Česko |
| Ulice | Malé náměstí |
| Souřadnice | 50°5′12,38″ s. š., 14°25′8,22″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 38251/1-61 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rottův dům (také Dům U Rotta, dříve U pštrosů, U volka, Pytlíkovský dům, U tří zlatých růží, U tří snopů) je dům na Malém náměstí v Praze 1 na Starém Městě. Je výrazný novorenesanční fasádou, malovanou podle kartonů Mikoláše Alše. Od roku 1964 je dům kulturní památkou.[1] Až do poloviny 90. let 20. století v něm byla známá několikaposchoďová železářská prodejna, po privatizaci je využíván k jiným komerčním účelům.
Historie a popis[editovat | editovat zdroj]
V roce 1405 byl na tomto místě dům zvaný U pštrosů, později se mu podle majitele Jana Ochse říkalo U vola nebo U volka. Kolem roku 1500 byl majitelem měšťan Jan Pytlík, který se v roce 1488 spolupodílel na prvním tištěném vydání české bible.[2] Původně jednopatrový dům byl později renesančně přestavěn a byl známý svými štíty i sgrafitovou výzdobou.
V roce 1850 se stal dům majetkem firmy založené Vincencem Rottem. Jeho syn Ladislav Rott pak nechal v roce 1896–1897 dům Františkem Kindlem novorenesančně přestavět na obchodní dům s prodejní halou a se sklady v suterénu. Fasáda byla vyzdobena motivy rostlin a malbami alegorií řemesel a zemědělství (kovář, truhlář, sekáč, žnečka, hospodyně, zahradnice), které podle návrhu Mikoláše Alše provedli Láďa Novák a Arnošt Hofbauer. V lunetách jsou zobrazeny kovové nástroje a nářadí, mezi prvním a druhým patrem je velký nápis V. J. Rott a mezi druhým a třetím patrem menším písmem Nedej zahynouti nám ni budoucím Sv. Wáclave!
Další adaptace provedl v letech 1922–1923 František Schlaffer. Rottovi tu provozovali železářský obchod až do roku 1948, kdy odešli do emigrace. Železářství tu ale fungovalo i potom a teprve po roce 1989 legendární obchod vystřídal nejprve prodej lahůdek, později luxusního skla a nakonec tu vznikla restaurace.
Řadový třípatrový dům s průčelím o šesti osách má v parteru výkladec, v pravé části je půlkruhově ukončený vjezd. Průčelí zakončuje lunetová římsa, nad ní je atikové zábradlí osazené vázami a lucernami, se štítem uprostřed. V podzemí je dochována románská místnost sklenutá na střední podpěry (zbytek paláce původního feudálního dvorce). Ostatní suterénní prostory jsou gotické. Interiéry byly změněny novodobými úpravami.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ nájemní dům - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-06-08]. Dostupné online.
- ↑ Bible česká z roku 1488. Místní kultura [online]. 2014-08-12 [cit. 2021-08-04]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl 2. Praha: Pavel Körber, 1904. Dostupné online. S. 681, 682.
- POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 470 s. S. 188.
- VLČEK, Pavel, et al. Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 639 s. ISBN 80-200-0563-3. S. 178, 179.
