Ražba tunelu
Ražba v souvislosti s budováním podzemních prostor je souhrn prací vedoucích ke zhotovení podzemního díla. Slovo ražba se používá především u liniových staveb (tunelů, kolektorů, kanalizace).
Ražba tunelu je v podstatě postup, kdy je původní horninový materiál nahrazován materiálem novým, nejčastěji železobetonem. Toto se děje po tzv. "záběrech" neboli pracovních postupech, kde délka jednotlivých záběrů závisí zejména na kvalitě horninového prostředí a na použité technologii, ale i na mnoha dalších faktorech (příčný průřez,strojní vybavení...).
Při použití klasických metod (např. NRTM) jsou délky "záběru" dány vzdáleností výztužných rámů, které určují tvar díla a slouží k jeho "vedení". Tyto ocelové rámy (příhradové - BTX, z ocelových nosníků různých profilů - I profil, korýtko, zvonek...) se zabudovávají právě po jednom pracovním postupu - "záběru", který je v ČR běžně 0,5 - 3m a je dán projektem.
Jeden "záběr" běžně obsahuje:
1. navrtání čelby a odstřel (Není vždy nutný. Např. u měkkých hornin stačí pouze strojní rozpojení - bagr, fréza...)
2. odtěžení horniny
3. stabilizace výrubu (dle projektu - vrtání kotev, stříkaný beton na čelbu - čelo budoucího tunelu...) Tato část postupu není nezbytně nutná. Rozsah závisí na projektu.
4. montáž výztuže - ocelové nosníky a KARI sítě
5. zajištění "záběru" stříkaným betonem (prostříkání ocelové výztuže betonem)
Po tomto cyklu operací máme zhotovenou tzv. primární výztuž.
Při použití TBM (tunnel boring machine/razicí štít - tunelovací plnoprofilové razící stroje dlouhé desítky až stovky metrů) - jsou tyto pracovní operace obdobné a dějí se kontinuelně - kontinuální ražba. Operace provádí strojní obsluha pomocí tunelovacího stroje, za kterým je pak "vidět hotový" tunel, připravený k vystrojení. U této metody mohou být jako výztuž použity i prefabrikované železobetonové dílce či litinové dílce, tzv. tybinky.
Na ražbu a tzv. primární vyztužení pak obvykle navazuje tzv. sekundární výztuž.
