Posturografie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Posturografie je obecný název, který zahrnuje techniky užívané ke kvantifikaci (hodnocení míry) a kvalitativnímu posouzení (určování charakteru) posturální rovnováhy, tj. rovnováhy stoje, a to za statických (statická posturografie) nebo dynamických podmínek na pohybující se plošině (dynamická posturografie).

Posturografie[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Za zakladatele posturografie je pokládán Giovanni Alfonso Borelli (1608-1679), který ve své knize[1] popisuje výchylky lidského těla při klidovém postoji. První publikace o elektronickém záznamu výkyvů těžiště při Rombergových postojích se objevují v 60. letech 20. století. V tehdejším Československu sestrojil u nás první přístroj na registraci vestibulospinálních úchylek v 60. letech Uchytil[2] a metodu nazval bezkontaktní vestibulospinografie. V české a slovenské literatuře prvně prezentoval stabilogram Hlavačka.[3] Klinickou aplikaci dynamické počítačové posturografie jako první popsal v roce 1982 L.M. Nasher[4]. První komerčně dostupný testovací systém byl vytvořen v roce 1986, kdy firma Neurocom International, Inc. spustila tzv. systém EquiTest. K roku 2005 je v České republice podle dostupných informací 15 pracovišť se statickým počítačovým posturografem již neexistující firmy COMES Trading. Dále jsou v tomto čase na trhu v ČR k prodeji systém S.P.S. (SCPG+DCPG, fa. Synapsis, Francie) a Lucerne (SCPG, fa. Otopront, SRN).

Statická posturografie[editovat | editovat zdroj]

Statická posturografie (statická počítačová posturografie - Static Computed Posturography, SCPG, stabilometrie), považovaná někdy za pouhou objektivizaci Rombergova testu[5] , je založena na principu měření výkyvů souřadnic centra opěrných sil (centre of foot pressure, CFP;[6] body´s center of force, COF[7]) během stoje vyšetřovaného. Na rozdíl od subjektivního pozorování však se jedná však o objektivní metodu, tzn. nezatíženou subjektivní interpretací, jejíž výsledky je možno dokumentovat graficky a především numericky. To umožňuje přesnější hodnocení poruchy rovnováhy, porovnávání a archivaci výsledků.

Dynamická posturografie[editovat | editovat zdroj]

Dynamická posturografie (dynamic computed posturography, DCPG) je složitější metodou objektivního měření posturální rovnováhy. Užívá ke kvantifikování adaptivních mechanismů CNS (přizpůsobení centrálního nervového systému), které se účastní regulace postoje a rovnováhy za přirozených i nefyziologických podmínek. Mezi tyto mechanismy patří mechanismus smyslových vstupů (zrak, somatosenzorika -zejm. hmat a propriocepce, vestibulární systém), centrální zpracování a motorická odpověď. Posturografie se též užívá při rehabilitaci rovnováhy. DCPG umožňuje rozlišení vestibulární, vizuální a somatosensorické léze u poruch rovnováhy a diferenciaci mezi abnormalitou v periferním sensorickým a centrálním nervovým systémem posturální kontroly. Je též možná diferenciace sensorické a motorické složky posturální instability u neurologických onemocnění. DCPG umožňuje detekci pacientů s poruchou vestibulárního systému při normálním nálezu ENG. Vyšetření tak poskytuje komplementární informaci k ostatním testům vestibulární funkce.[8] Vzhledem k celkové interakci smyslových, motorických (pohybových) a centrálních procesů, které se účastní držení postoje a rovnováhy, počítačová dynamická posturografie vyžaduje různé protokoly za účelem rozlišování mezi četnými defekty a poškozeními, které by mohly mít vliv na pacientův řídící systém držení těla. Užívá se přitom různých kombinací.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Borelli, G.A.: De motu animalium. Den Haag, Petrum Gosse, 1743, kpt. XVIII, s. 144.
  2. Uchytil, B.: Methode der objektiven Aufzeichnung vestibulospinaler Reflexe. Mschr. Ohrenheilk., 96, 1962, s. 554-558.
  3. Hlavačka F, Kundrát J, Križková M, Bačová E. Fyziologické rozsahy hodnot parametrov stabilometrického vyšetrenia vzpriameného postoja, vyhodnocovaného počítačom. Cesk Neurol Neurochir. 1990; 53(2): 107-13.
  4. Nashner LM et al. Adaptation to altered support and visual conditions during stance: patients with vestibular deficits. J Neurosci. 1982 May;2(5):536-44. Medline abstract
  5. Fried R, Arnold W. Der objektivierbare Rombergtest (Posturographie) mit der neuen "Luzerner Messplatte." Laryngol Rhinol Otol (Stuttg). 66(8): 433-6.
  6. Winter DA. Human balance and posture control during standing and walking. Gait Posture 1995; 3(4): 193-214.
  7. Hufschmidt A, Dichgans J, Mauritz KH, Hufschmidt M. Some methods and parameters of body sway quantification and their neurological applications. Arch Psychiatr Nervenkr 1980; 228(2): 135-150.
  8. Black, F.O.: Clinical status of computerized dynamic posturography. Curr Opin Otolaryngol, 2001, 9, s. 314-318.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Dršata J.: Počítačová posturografie v diagnostice a rehabilitaci závrativých stavů. Hradec Králové, 2007, disertační práce.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Vestibulární systém