Statická posturografie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání

Statická posturografie, patřící mezi posturografické techniky, je metodou měření posturální (postojové) rovnováhy ve vzpřímeném stoji.

Obsah

[editovat] Statická posturografie

Statická posturografie (statická počítačová posturografie - Static Computed Posturography, SCPG, stabilometrie), považovaná někdy za pouhou objektivizaci Rombergova testu[1] , je založena na principu měření výkyvů těžiště (správněji: souřadnic centra opěrných sil - centre of foot pressure, CFP;[2] body´s center of force, COF[3]) během stoje vyšetřovaného. Na rozdíl od subjektivního pozorování však se jedná však o objektivní metodu, tzn. nezatíženou subjektivní interpretací, jejíž výsledky je možno dokumentovat graficky a především numericky. To umožňuje přesnější hodnocení poruchy rovnováhy, porovnávání a archivaci výsledků.

[editovat] Princip a provedení vyšetření

Vyšetření statické posturografie je založeno především na analýze hodnot charakteru frekvenčního (parametry Way, Area) a vektorového (parametry Ant-Post), a na hodnocení vizuální kontroly rovnováhy (tzv. Rombergovy kvocienty RbgW a RbgA).
Při vlastním měření vyšetřovaný stojí na posturografické plošině, která je podložena snímači (minimálně po jednom snímači v každém rohu plošiny), které jsou schopné zaznamenat změnu COP (těžiště).

[editovat] Význam statické posturografie

Meta-analýza ukazuje, že metoda je vhodným doplňkem ke standardnímu vestibulárnímu vyšetření, zejména u pacientů s poškozením CNS,[4] není však konsensus při hodnocení užitečnosti posturografie pro stanovení diagnózy a vedení léčby. Použití metody je rozšířeno zejména v neurologii, dále ORL (neurootologii) k posuzování rovnováhy. Metodu v prezentoval prvně v tehdejším Československu Hlavačka[5] , v české odborné literatuře je metoda opakovaně diskutována v oborech neurologie,[6] [7][8] [9] [10] rehabilitace,[11][12] [13] [14] ORL[15][16] a dalších;[17] je zmiňována jako užitečná v monografiích.[18] [19][20] Hlavním přínosem se ukazuje kvantifikace rovnováhy, diskutovány jsou schopnosti metody i pro kvalitativní posouzení (hodnocení charakteru) poruchy rovnováhy stoje.[21]

[editovat] Odkazy

[editovat] Reference

  1. ↑ Fried R, Arnold W. Der objektivierbare Rombergtest (Posturographie) mit der neuen "Luzerner Messplatte." Laryngol Rhinol Otol (Stuttg). 66(8): 433-6.
  2. ↑ Winter DA. Human balance and posture control during standing and walking. Gait Posture 1995; 3(4): 193-214.
  3. ↑ Hufschmidt A, Dichgans J, Mauritz KH, Hufschmidt M. Some methods and parameters of body sway quantification and their neurological applications. Arch Psychiatr Nervenkr 1980; 228(2): 135-150.
  4. ↑ Di Fabio, R.P.: Meta-analysis of the Sensitivity and Specifity of Platform Posturography. Arch Otolaryngol Head Neck Surg, Feb. 1996, vol. 122, s. 150-157.
  5. ↑ Hlavačka F, Litvinenková V. First derivative of the stabilogram and posture control in visual conditions in man. Agressologie, 1973;14 (C): 45-9.
  6. ↑ Hlavačka F, Kundrát J, Križková M, Bačová E. Fyziologické rozsahy hodnot parametrov stabilometrického vyšetrenia vzpriameného postoja, vyhodnocovaného počítačom. Cesk Neurol Neurochir. 1990; 53(2): 107-13.
  7. ↑ Hlavačka F, Šaling M. Compensation effect of visual biofeedback in upright posture control. Activ nerv. sup. (Praha), 1986; 28(3): 191-6.
  8. ↑ Šaling M, Koprdová I, Hrubý M, Hlavačka F. Kvantitativne hodnotenie poruch vzpriameneho postoja metodou stabilometrie. Cesk Neurol Neurochir 1991; 54(1): 14-21.
  9. ↑ Valkovič P., Krafczyk S., Benetin J., Šaling M., Bötzel K. Deteriorácia posturálnej stability v progresi Parkinsonovej choroby: posturografická studia. Ces a slov Neurol Neurochir 2004; 5: 347-63.
  10. ↑ Vaňásková E, Tošnerová V, Miláček Z, Waberžinek G, Bukač J. Prognostický význam klinicých testů a stabilografické vyšetření u nemocných po cévní mozkové příhodě. Ces a slov Neurol Neurochir 2002; 4: 245-9.
  11. ↑ Janura M, Míková M. Využití biomechaniky v kineziologii. Rehabil Fyz Lék 2003; 10: 30-3.
  12. ↑ Lejsková V, Lejska M. Vestibulární rehabilitace. Rehabil Fyz. Lék 1999; 4: 125-30.
  13. ↑ Nováková H, Tichý M, Ťulpa F. Problematika využití posturografie v kineziologii. Rehabil Fyz Lék 2001; 8: 65-9.
  14. ↑ Nováková H, Tichý M, Ťulpa F. Porovnání parametrů stabilometrie a tvarových změn zad v souvislosti s mobilizací kostrče. Rehabil Fyz Lék 1998; 5: 155-7.
  15. ↑ Dzurková O, Hlavačka F. Statická stabiolometria a jej možnosti při hodnotení porúch rovnováhy v otoneurologii. Choroby hlavy a krku, 2006;(3-4): 38-42.
  16. ↑ Lejska M. Komplexní řešení závrativých stavů funkčními metodami: Posturografie a vestibulární rehabilitace. Otorinolaryngol /Prague/; 1998; 47: 212 – 21.
  17. ↑ Sázel M. Stabilita postoje pilotů. Pracov Lék 2004; 56: 161-5.
  18. ↑ Hahn A. Závratě. Minimum pro praxi. Praha:Triton; 1998.
  19. ↑ Hahn A. Otoneurologie. Diagnostika a léčba závratí. Praha: Grada Publ; 2004.
  20. ↑ Lejska M. Léčba závrativých stavů vestibulární rehabilitací. Brno: nakl. Paido; 2001.
  21. ↑ Dršata J., Lánský M.: Může počítačová posturografie přispět k diferenciální diagnostice topiky vestibulárních lézí? Sborník abstrakt 63. kongresu ORL společnosti ČLS JEP, Mikulov, 13. – 15. 6. 2002.

[editovat] Literatura

Dršata J.: Počítačová posturografie v diagnostice a rehabilitaci závrativých stavů. Hradec Králové, 2007, disertační práce. Hlavačka F, Litvinenková V. First derivative of the stabilogram and posture control in visual conditions in man. Agressologie, 1973;14 (C): 45-9.

[editovat] Související články

Související články obsahuje
Portál Medicína
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/Statick%C3%A1_posturografie“