Portál:Rostliny/Z naší přírody09
.jpg)
Na vlhčích loukách rozkvétají na konci léta či začátkem podzimu nápadné květy ocúnů jesenních. Zajímavostí přitom je, že rostlina v době kvetení nemá žádné zelené orgány. Nadzemní část květu o velikosti do 15 cm je narůžovělá až tmavě fialová, s dlouhou bělavou trubkou; dalších asi 15–20 cm trubky je skryto pod zemí, což z květu ocúnu činí nejdelší květ mezi evropskými druhy vůbec. Semeník je ukryt hluboko v zemi. Teprve po přezimování pod zemí je plod (tobolka) vynesen silnou lodyhou nad zem, kde dozrává.
Ocún jesenní je rozšířen ve většině Evropy, s oblibou je pěstován jako okrasná rostlina i leckde mimo tuto oblast. V teplých nížinách vyhledává polostín, v horách slunná stanoviště. Celá rostlina je prudce jedovatá, možná je dokonce i otrava skrze mléko ovcí a koz, které ocún zkonzumovaly. I přesto byl po staletí sbírán jako léčivá rostlina.