Ocún jesenní
|
|
||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Ocún jesenní
|
||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|
||||||||||||||
|
|
||||||||||||||
| Colchicum autumnale L., 1753 |
Ocún jesenní (Colchicum autumnale L., 1753), lidově naháček, je vytrvalá prudce jedovatá bylina z čeledi ocúnovité.
Obsah |
Nomenklatura [editovat]
Colchicum autumnale L., 1753
- Taxonomická synonyma
- =Colchicum commune Neck., 1768
- =Colchicum vernale Hoffm., 1791
- =Colchicum multiflorum Brot., 1804
- =Colchicum pannonicum Griseb. & Schenk, 1804
- =Colchicum polyanthon Ker Gawl. in Curtis, 1807
- =Colchicum praecox Spenner, 1825
- =Colchicum patens F.W.Schultz, 1826
- =Colchicum vernum Kunth, 1843
- =Colchicum haynaldii Heuff., 1858
- =Colchicum transsilvanicum Schur, 1866
- =Colchicum bulgaricum Velen., 1901
- =Colchicum vranjanum Adam. ex Stef., 1926
- =Colchicum borisii Stef., 1926
- =Colchicum rhodopaeum Kov., 1965
Popis [editovat]
Ocún jesenní je vytrvalá, obvykle 10–20, někdy ale až 40 cm vysoká jedovatá bylina s hluboko uloženou podzemní hlízou (10–15 cm pod povrchem).
Listy jsou přízemní, souběžně žilnaté a široce kopinaté a vyrůstají na jaře spolu se zrající tobolkou. Mohou být dlouhé i přes 40 cm, obvyklé však je jejich délka 20-30 cm.
Kvete od srpna do listopadu (v době kvetení nemá rostlina žádné zelené orgány). Nadzemní část květu zřídkakdy přerůstá 15 cm, je narůžovělá až tmavě fialová, s dlouhou bělavou trubkou, cípy okvětí (6) se nálevkovitě rozkládají. Asi 15-20 cm trubky je skryto pod zemí, což z květu ocúnu činí nejdelší květ mezi evropskými druhy vůbec. Květ má 6 tyčinek, trojpouzdrý semeník je skryt v zemi.
Plodem je tobolka, která je po přezimování pod zemí vynesena silnou lodyhou nad zem, kde dozrává.
Areál rozšíření [editovat]
Přirozeně je rozšířen ve střední, jižní a západní Evropě, s oblibou je pěstován jako okrasná rostlina i leckde mimo tuto oblast.
Stanoviště [editovat]
.jpg)
Vyskytuje se na vlhkých loukách od nížin až do hor. V teplých nížinách vyhledává polostín, v horách slunná stanoviště.
Obsahové látky [editovat]
Jde o prudce jedovatou rostlinu obsahující více než 20 alkaloidů, z nichž nejnebezpečnější je kolchicin a jeho deriváty.
Otravy [editovat]
K otravě ocúnem může dojít zejména při neopatrnén použití rostliny v bylinkářství nebo při záměně jeho listů s listy česneku medvědího. Možná je též otrava skrze mléko ovcí a koz, které ocún zkonzumovaly. Smrtelná dávka semen činí 5-10 kousků. Obzvláštní citlivost vůči otravě ocúnem projevují děti.
Jed se vstřebává pomalu, proto se první příznaky objeví 2-6 hodin po konzumaci. Jde o pálení a škrabání v ústech, potíže s polykáním, nevolnost, zvracení, průjem a střevní křeče. Dochází k silnému močení s příměsí krve.
Otrava bez náležité pomoci a ošetření (okamžitý odvoz do nemocnice, živočišné uhlí, později pod lékařským dozorem projímadlo a symptomatická léčba) pokračuje pomalým ochrnutím, otokem plic (plus s tím souvisejícími problémy s dýcháním) a selháváním ledvin a může vést ke smrti.
Využití [editovat]
Ocún je sbírán jako léčivá rostlina. Sbírají se semena, hlíza či květ. Jeho užití by mělo být vzhledem k jeho silné toxicitě (a tomu, že koncentrace alkaloidů kolísá s prostředím, stářím a stavem rostliny, a tedy ji nelze spolehlivě odhadnout) vyhrazeno pouze lékařům. Dnes se ve vyspělých zemích používá pouze čistý kolchicin, který lze přesně dávkovat, ovšem i toto použití je vyhrazeno lékařům. Využití těchto alkaloidů je především při léčbě dnavých záchvatů (usazování krystalků kyseliny močové v některých kloubech, typicky v kloubu palce nohy).
Odkazy [editovat]
Literatura [editovat]
- TOMAN, Jan; HÍSEK, Květoslav. Naší přírodou krok za krokem. Rostliny. Praha: Albatros, 1994. 191 s. - ISBN 80-00-00102-0
- ALTMANN, Horst: Jedovaté rostliny. Jedovatí živočichové. Z něm. originálu přel. Ludvík Helebrant. Praha: Knižní klub, 2004. 159 s. - ISBN 80-242-1156-4
