Ocún jesenní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Ocún jesenní

Ocún jesenní
Ocún jesenní
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: jednoděložné (Liliopsida)
Řád: liliotvaré (Liliales)
Čeleď: ocúnovité (Colchicaceae)
Rod: ocún (Colchicum)
Binomické jméno
Colchicum autumnale
L., 1753

Ocún jesenní (Colchicum autumnale L., 1753), lidově naháček, je vytrvalá prudce jedovatá bylina z čeledi ocúnovité.

Nomenklatura[editovat | editovat zdroj]

Colchicum autumnale L., 1753

Taxonomická synonyma
=Colchicum commune Neck., 1768
=Colchicum vernale Hoffm., 1791
=Colchicum multiflorum Brot., 1804
=Colchicum pannonicum Griseb. & Schenk, 1804
=Colchicum polyanthon Ker Gawl. in Curtis, 1807
=Colchicum praecox Spenner, 1825
=Colchicum patens F.W.Schultz, 1826
=Colchicum vernum Kunth, 1843
=Colchicum haynaldii Heuff., 1858
=Colchicum transsilvanicum Schur, 1866
=Colchicum bulgaricum Velen., 1901
=Colchicum vranjanum Adam. ex Stef., 1926
=Colchicum borisii Stef., 1926
=Colchicum rhodopaeum Kov., 1965

Popis[editovat | editovat zdroj]

Ocún jesenní je vytrvalá, obvykle 10–20, někdy ale až 40 cm vysoká jedovatá bylina s hluboko uloženou podzemní hlízou (10–15 cm pod povrchem).

Listy jsou přízemní, souběžně žilnaté a široce kopinaté a vyrůstají na jaře spolu se zrající tobolkou. Mohou být dlouhé i přes 40 cm, obvyklé však je jejich délka 20-30 cm.

Kvete od srpna do listopadu (v době kvetení nemá rostlina žádné zelené orgány). Nadzemní část květu zřídkakdy přerůstá 15 cm, je narůžovělá až tmavě fialová, s dlouhou bělavou trubkou, cípy okvětí (6) se nálevkovitě rozkládají. Asi 15-20 cm trubky je skryto pod zemí, což z květu ocúnu činí nejdelší květ mezi evropskými druhy vůbec. Květ má 6 tyčinek, trojpouzdrý semeník je skryt v zemi.

Plodem je tobolka, která je po přezimování pod zemí vynesena silnou lodyhou nad zem, kde dozrává.

Areál rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Přirozeně je rozšířen ve střední, jižní a západní Evropě, s oblibou je pěstován jako okrasná rostlina i leckde mimo tuto oblast.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Kvetoucí ocún jesenní

Vyskytuje se na vlhkých loukách od nížin až do hor. V teplých nížinách vyhledává polostín, v horách slunná stanoviště.

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Jde o prudce jedovatou rostlinu obsahující více než 20 alkaloidů, z nichž nejnebezpečnější je kolchicin a jeho deriváty.

Otravy[editovat | editovat zdroj]

K otravě ocúnem může dojít zejména při neopatrnén použití rostliny v bylinkářství nebo při záměně jeho listů s listy česneku medvědího. Možná je též otrava skrze mléko ovcí a koz, které ocún zkonzumovaly. Smrtelná dávka semen činí 5-10 kousků. Obzvláštní citlivost vůči otravě ocúnem projevují děti.

Jed se vstřebává pomalu, proto se první příznaky objeví 2-6 hodin po konzumaci. Jde o pálení a škrabání v ústech, potíže s polykáním, nevolnost, zvracení, průjem a střevní křeče. Dochází k silnému močení s příměsí krve.

Ocún jesenní - listy a plody

Otrava bez náležité pomoci a ošetření (okamžitý odvoz do nemocnice, živočišné uhlí, později pod lékařským dozorem projímadlo a symptomatická léčba) pokračuje pomalým ochrnutím, otokem plic (plus s tím souvisejícími problémy s dýcháním) a selháváním ledvin a může vést ke smrti.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Ocún je sbírán jako léčivá rostlina. Sbírají se semena, hlíza či květ. Jeho užití by mělo být vzhledem k jeho silné toxicitě (a tomu, že koncentrace alkaloidů kolísá s prostředím, stářím a stavem rostliny, a tedy ji nelze spolehlivě odhadnout) vyhrazeno pouze lékařům. Dnes se ve vyspělých zemích používá pouze čistý kolchicin, který lze přesně dávkovat, ovšem i toto použití je vyhrazeno lékařům. Využití těchto alkaloidů je především při léčbě dnavých záchvatů (usazování krystalků kyseliny močové v některých kloubech, typicky v kloubu palce nohy).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TOMAN, Jan; HÍSEK, Květoslav. Naší přírodou krok za krokem. Rostliny. Praha: Albatros, 1994. 191 s. - ISBN 80-00-00102-0
  • ALTMANN, Horst: Jedovaté rostliny. Jedovatí živočichové. Z něm. originálu přel. Ludvík Helebrant. Praha: Knižní klub, 2004. 159 s. - ISBN 80-242-1156-4

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]