Porciunkule

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o umbrijské kapli. O srpnové pouti pojednává článek Porciunkule (pouť).

Porciunkula (z latinského Portiuncula, údělíček, podílek, malý pozemek) je vžité jméno pro kapli Panny Marie Andělské, čtyři kilometry od Assisi v Umbrii ve střední Itálii. Kaple se proslavila tím, že v kruhu svých druhů zde 3. října 1226 zemřel svatý František a že zde má svůj původ františkánský řád. Historie kaple se datuje k roku 352, kdy přišli ze Svaté země 4 poutníci do Assisi. S dovolením papeže Liberia se zde usadili a postavili malou kapličku zasvěcenou Panně Marii Nanebevzaté. Později byla kaple lidmi nazývána kaplí Panny Marie, Královny Andělů, protože mnozí svatě žíjící a zbožní lidé tu prý často slýchávali krásné andělské zpěvy. Až v roce 1569 přikázal papež Pius V. postavit nad kapličkou katedrálu Panny Marie Andělské. Stavba této katedrály skončila až v roce 1679.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Boční pohled na kapli

Kaple je písemně doložena poprvé v roce 1045 dokumentem, který je dnes opatrován archivem katedrály San Rufino v Assisi. Kapli asi původně založili za vlády papeže Liberia (Liberius 325–366) eremité z Valley of Josaphat a ti v ní měli uchovávat relikvie z hrobu Panny Marie. Legenda praví, že v roce 516 kaple přešla do držení svatého Benedikta z Nursie a že nesla jméno Panny Marie z údolí Josaphat nebo od andělů. Později měla kaple nést jméno Nenebevzetí Panny Marie.

Kaple časem zpustla v ruiny uprostřed dubového lesa. František ji a další dvě malé kaple obnovil, a to poté, co v jedné z nich (v San Damiano) slyšel k němu promlouvat Krista: „vidíš, jak se můj dům rozpadá? … Dej ho do pořádku!“. Sv. František Porciunkuli vlastníma rukama obnovil a sám se podle evangelia (Matouš, 10, 5–15) rozhodl Ježíše následovat v chudobě.

V roce 1208 opat benediktinského kláštera na Monte Subasio Františkovi nabídl, že mu onen kopec nad Assisi daruje za podmínky, že z něho František učiní centrum své společnosti. To František odmítl pro rozpor s principem chudoby a kapli Porciuncula se rozhodl toliko najmout za roční nájemné koše ryb. Toto sjednané nájemné hned nechal opatovi uhradit.

Na Květnou neděli 18. března 1214 František v kapli přijal Kláru, sestřenici Rufina, svého dávného druha, a věnoval jí řeholní roucho a ona započala žít jako řeholnice. Klára později založila se svými družkami v San Damiano řád klarisek.

Když sv. František cítil, že se blíží jeho konec, nechal se v září 1226 dopravit zpět do kaple. Na smrtelné posteli odporučil kapli svědomité ochraně a péči svých bratří. Zemřel při západu slunce v sobotu 3. října 1226.

Výzdoba[editovat | editovat zdroj]

Overbackova freska

Kapli zdobili umělci všech následujících století.

Známá je zevní pestrobarevná, dnešním vnímáním spíše kýčovitá freska, vytvořená v roce 1829 Johannem Friedrichem Overbackem a představující svatého Františka, jak od Krista a Panny Marie přijímá odpustky. Mimo ni zdobí kapli fresly neznámého umbrijského umělce. Po straně jsou náhrobní desky od Pietra Cattaniho z roku 1221. Nad vchodem uvnitř lze spatřit fresku od Piettra Vannucciho nazývaná Il Perugino – obraz ukřižování Krista pocházející z roku 1485; během výstavby katedrály byl silně poškozen. Dveře z 15. století zdobí květinový motiv. Nahoře na střeše je gotická zvonička.

Uvnitř je kaple strohá a jednoduše zařízená. Některé kameny pocházející z Monte Subasio byly zasazeny na své místo samým svatým Františkem, když kapli obnovoval. Kapli zdobí jednoduché gotické fresky 14. a 15. století, avšak mistrovským kouskem je šestidílná freska v apsidě kaple pocházející z rukou kněze Ilario da Viterbo (1393):

  • (ve středu) Zvěstování
  • (napravo) Sv. František se vrhá do trnitého ostružiní
  • (napravo) Sv. František s dvěma anděly
  • (on top) Zjevení Krista a Panny Marie ve společnosti 60 andělů a sv. František podávající jim růže
  • (nalevo) Sv. František uprošuje papeže Honoria III. o potvrzení odpustků
  • (nalevo) Sv. František ve společnosti s umbrijskými biskupy vyhlašuje odpustky.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Souřadnice: 43°3′29″ s. š., 12°34′49″ v. d.