Pierre levée v Poitiers

Pierre levée v Poitiers
Základní údaje
Kód památky	PA00105592
Umístění
Stát	Francie
Zeměpisné souřadnice	46°34′28,56″ s. š., 0°21′43,3″ v. d.
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.
	Tento box: zobrazit; diskuse;

Pierre levée de Poitiers (Zdvižený kámen v Poitiers) je dolmen, plochý balvan podepřený sloupy, asi 2 km jihovýchodně od středu města Poitiers. Ve starověku tudy vedla římská silnice: Lemonum (Poitiers) - Avaricum (Bourges) - Lugdunum (Lyon). Dnes je k němu přístup přes ulici Pierre Levée (rue de la Pierre Levée) a pak ulicí Dolmen (rue du Dolmen) - druhá vlevo. Tento příklad megalitické stavby není svého druhu jedinečný, v okolí je řada staveb tohoto typu.

Původ a legendy[editovat | editovat zdroj]

Stavba je ve středověku zmiňována pod několika polatinštěnými jmény, např. Petra-Levata (1299), Petra-Soupeaze (1302), Petra-Suspensa (1322). Listina z roku 1302 navíc uvádí i místo dolmenu: Super dubiam čili v Dunes (dnes čtvrť Poitiers). Kronikář Jean Bouchet v roce 1525 vyslovil názor, že kámen byl postaven při založení podzimních trhů v Dunes.

Jedna legenda říká, že svatá Radegonda přinesla obrovský kámen na hlavě a pilíře ve své zástěře. Jiné vysvětlení nabízí Rabelais v kapitole "Skutky urozeného Pantagruela v jeho mladém věku". Pantagruel byl vyslán na studia do Poitiers a cestou vylomil ze skály balvan jako stůl, na kterém udělal hostinu pro studenty ^{[poz. 1]}. V Rabelaisově době byl kámen na louce za městem a byl častým cílem procházek.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

↑ "Tak rostl Pantagruel den ze dne a prospíval vůčihledně, z čehož se jeho otec z přirozené lásky radoval ... Potom ho poslal do školy, aby se učil a trávil tak svůj mladý věk. Opravdu přišel do Poitiers na studie a velice prospíval; když viděl, že školáci mají tu a tam času nazbyt a nevědí, čím jej trávit, bylo mu jich líto; a jednoho dne vzal z veliké skály, která se nazývá Passelourdin, veliký balvan, mající asi po dvanácti sázích do čtverce a čtrnáct pídí tloušťky, a položil jej hezky pohodlně na čtyři sloupy uprostřed pole, aby ti školáci, až nebudou mít nic jiného na práci, trávili čas tím, že by vylézali na ten kámen a tam hodovali ze spousty lahví, kýt a paštik a nožem na něm vyrývali svá jména; a nyní jej nazývají Vyzdvižený kámen. A na památku toho nezapíší dnes nikoho do matriky řečené university poitierské, pokud se nenapije ze studánky Hippokrené v Croustelles, nevystoupí na Passelourdin a nevyleze na Vyzdvižený kámen." (François Rabelais, Gargantua a Pantagruel, Melantrich, Praha, 1953, str. 217).