Paraná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
řeka Paraná
řeka na území Brazílie
řeka na území Brazílie
Základní informace
Délka toku 4350 km
Plocha povodí 2 582 670 km²
Průměrný průtok 15 000 m³/s
Světadíl Jižní Amerika
Zdrojnice

Paranaiba, Rio Grande
Brazilská vysočina

střední Brazílie 1300 m n. m.
Ústí
Río de la Plata, Atlantský oceán
0 m n. m.
Protéká
BrazílieBrazílie Brazílie (São Paulo, Mato Grosso do Sul, Paraná), ParaguayParaguay Paraguay, ArgentinaArgentina Argentina (Misiones, Corrientes, Entre Ríos, Santa Fé, Buenos Aires)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán
Paranarivermap.png
mapa toku řeky, jejich přítoků a povodí

Paraná (španělsky Río Paraná, portugalsky Rio Paraná) je druhá největší řeka Jižní Ameriky po Amazonce. Název Paraná pochází z jazyka domorodého kmene Tupi a význam tohoto slova lze přeložit jako „velká jako moře“. Řeka protéká Brazílií (státy São Paulo, Mato Grosso do Sul, Paraná) a Argentinou (provincie Misiones, Corrientes, Entre Ríos, Santa Fé, Buenos Aires) a částečně také tvoří státní hranici obou zemí s Paraguayí. Je přibližně 4350 km dlouhá. Povodí má přibližně rozlohu 2 582 670 km² (asi jako Súdán).

Geografický popis[editovat | editovat zdroj]

Průběh toku[editovat | editovat zdroj]

Řeka Paraná vzniká soutokem zdrojnic Paranaibo a Rio Grande v jižní Brazílii. Tok řeky míří dále jihozápadním směrem až k hranicím Paraguaye a dalších 190 km tvoří přírodní hranici mezi západní částí Paraguaye a jihovýchodní Brazílií. Hned pod soutokem zdrojnic protíná lávovou planinu Paraná a vytváří peřeje a vodopády (Urubupunga – výška 12 m). Nedaleko brazilského města Guaíra byl v minulosti tok přerušen sedmi kaskádami vodopádů Sete Quedas (výška do 33 m), které byly koncem 20. století zatopeny vzdutím gigantické přehradní nádrže Itaipú (druhé nejvýkonnější na světě). Po soutoku s levostranným přítokem Iguazú vstupuje na území Argentiny, tvoří hranici mezi touto zemí a Paraguayem (468 km) a její tok se mohutným obloukem stáčí západním směrem. U města Posadas vtéká do Laplatské nížiny, kterou pak protéká až k ústí. V místech, kde řeka opouští území Paraguaye, se stáčí opět směrem k jihozápadu a z pravé strany přijímá největší přítok, kterým je řeka Paraguay. Pod soutokem protéká přehradní nádrží Yacyretá a stáčí se do vnitrozemí Argentiny. Na dolním toku dosahuje šířka řeky místy 2 km i více a hloubka 10 až 20 m. V následujících 820 km pokračuje k argentinskému městu Rosario, kde stáčí jihovýchodním směrem a po dalších 500 km vytváří širokou deltu, která se skládá z 11 ramen (největší je Paraná-Guasu). Přibírá zleva řeku Uruguay a vlévá se do zálivu-estuáru Río de la Plata.

Přítoky[editovat | editovat zdroj]

Povodí[editovat | editovat zdroj]

Paraná odvádí vodu z velké oblasti střední části Jižní Ameriky. Patří mezi nejvodnatější světové řeky a ročně dopraví do zálivu Rio de La Plata stejný objem vody jako např. severoamerická řeka Mississippi. V povodí řeky se nachází řada velkých měst, mimo jiné i Buenos Aires, Rosario, Asunción, Brasília a další. Oblast je bohatá i na celou řadu unikátní přírodních celků - např. mokřady a bažiny v Pantanalu na horním toku řeky Paraguay, vodopády Iguaçu na stejnojmenné řece nebo planina Gran Chaco na hranicích Paraguaye a Bolívie.

Vodní režim[editovat | editovat zdroj]

Zdroj vody je dešťový a režim povodňový. Průměrný roční průtok vody na dolním toku činí přibližně 15 000 m³/s, maximální 30 000 m³/s a minimální 7000 až 10 000 m³/s. Nejvyšší je od ledna do května, kdy nastávají letní deště v horní části povodí. Druhé nejvyšší období přichází od června do srpna, kdy pro změnu zimní deště přinášejí srážky v dolní části povodí. Celkový roční odtok do oceánu činí přibližně 480 km³ a spolu s řekou Uruguay dosahuje 650 km³. Řeka také unáší mnoho pevných částic (až 150 Mt za rok). Její kalná voda je patrná na otevřeném moři do vzdálenosti 100 až 150 km od břehu.

Hospodářský význam[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Estuár objevil jako první Evropan v roce 1515 Španěl Juan Dias de Solis. V roce 1520 zde pobýval Fernão de Magalhães. Detailněji se se systémem řeky seznámil S. Cabot, který byl v roce 1526 prvním Evropanem v jejím ústí.

Energetika[editovat | editovat zdroj]

Dostatek vody a nižší hustota osídlení v některých úsecích řeky vedly v posledních desetiletích ke stavbě mnoha hydroelektráren a přehradních nádrží. Nad soutokem s řekou Iguaçu byla koncem 90. let 20. století postavena největší hydroelektrárna na světě - Itaipú - s instalovaným výkonem 12 600 MW a přehradní nádrží o rozloze 1350 km², hydroelektrárna Yacyretá na hranicích Argentiny a Paraguaye má instalovaný výkon 4050 MW a přehradní jezero o rozloze 1600 km². Další přehradní nádrže jsou postaveny na horním toku řeky v oblasti zdrojnic Paranaiba a Rio Grande.

Rybářství[editovat | editovat zdroj]

Řeka je stále využívána jako významné loviště mnoha druhů sladkovodních ryb. Mezi ekonomicky nejdůležitější patří místní druhy Surubí a Sábalo.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Řeka je využívána jako dopravní tepna zejména na dolním toku, kde mohou díky větší hloubce plout i některé námořní lodě. Až do města Rosario 640 km od ústí mohou plout lodě s ponorem do 7 m a s ponorem 4 m až do města Posadas a při velké vodě až k ústí řeky Iguaçu. Střední a horní tok je na mnoha místech přehrazen vodními nádržemi, na nichž probíhá pouze omezený lodní provoz.

Osídlení[editovat | editovat zdroj]

Paraná v Rosariu

Na březích estuáru Río de La Plata leží hlavní města Uruguaye (Montevideo) a Argentiny (Buenos Aires).

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • (anglicky) Сарurry L. R. a., Comprehensive survey of the Rio de la Plata area, "The International Hydrographic Review", 1965, v. 42, N" 1;
  • (portugalsky) Balance Hidrico do Brasil, Rio de Janeiro, 1972.
  • (rusky) V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Парана“.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]