Pán
Pán je ten, kdo disponuje mocí a autoritou. Na základě kontextu může slovo nabývat různých významů.
Obsah |
Náboženství [editovat]
„Pán“ (hebrejsky אדני Adonaj, řecky κύριος Kyrios, latinsky Dominus, anglicky Lord) je pro židy a křesťany jedním z titulů pro jediného Boha, totiž JHVH.
Křesťané též označují „Pán“ Ježíše Krista (coby Syna Božího). V křesťanství patří vyznání Ježíše jako svého Pána a Vykupitele k nejstarším formulacím vyznání víry (srov. též Kristus, Mesiáš, Spasitel, Beránek Boží apod.)
Feudalismus [editovat]
Ve feudální společnosti je pán (také Dominus či Lord) aristokrat, který má nebo si (v důsledku svého titulu) nárokuje vládu nad určitým územím (panstvím) a těmi, kdo na něm žijí. Obvykle bylo takové postavení dědičné, feudální pánové skládali přísahu věrnosti panovníkovi - monarchovi. Dohromady vytváří panstvo.
Etymologie [editovat]
Ve staročeštině označován jako hpan a původem asi z latinského suppanus (představitel župy).
Čeština: pán vs. pan [editovat]
V češtině je třeba rozlišovat označení "pán" a oslovení "pan". Tak lze hovořit např o rodu pánů z Lipé nebo o vztahu pán a poddaný (otrok, sluha), odvozené adjektivum je panský (srov. koncept panské morálky Friedricha Nietzscheho). Výraz pán je také vzorem podstatných jmen rodu mužského životného.
Pan je běžné oslovení muže, ať už v písemném či ústním styku, stylově neutrální, které se používá i jako titul, v oslovení zejména tehdy, není-li oslovovaný nositelem akademického titulu, nebo titul neznáme nebo nechceme uvést (např. pan Janíček). Jako oslovení je v češtině spisovné pouze oslovení tvarem vokativu, tzn. například pane Janíčku, ne pane Janíček, apod.
