Oolong

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Oolong je označení pro skupinu čínských čajů, které charakterizuje tradiční způsob zpracování, zahrnující zavadání lístků na prudkém slunci a oxidace následovaná rolováním. V čínské čajové kultuře se užívá též označení čaje polozelené nebo žlutozelené. Názvy vycházejí buď z barvy nálevu, nebo z čínského názvu 烏龍茶 (Wu Lung). Oolong je zkomolená[zdroj?] anglická transkripce. Většina oolongů, zejména kvalitních, pochází z unikátních čajovníkových kultivarů, které se pěstují výhradně pro konkrétní sorty. Polozelený čaj je stupněm oxidace (často nesprávně označované jako fermentace) přechod mezi zeleným a černým čajem. Škála je spojitá, takže lze rozlišovat oolongy více oxidované, málo oxidované apod. Obecně ale stupeň oxidace dosahuje 8 % až 85 %. Oolongy, stejně jako jejich způsob přípravy zvaný Kung-fu cha, jsou obzvláště oblíbené mezi čajovými znalci z jižní Číny a čínsky hovořícími emigranty v Jihovýchodní Asii.

Chuť polozelených čajů se výrazně liší v závislosti na pěstování a způsobu zpracování. Může být sladká a ovocná s medovou vůní, hutná s dřevitými a praženými tóny nebo osvěžující s květinovým aroma. Nálev je světle žlutozelené až oranžové barvy. Mezi nejslavnější čínské oolongy patří sorty z pohoří Wu-i na severu provincie Fu-´tien, jako je například Da Hong Pao.

Různé sorty oolongů se zpracovávají odlišným způsobem, ale tvar listů bývá v zásadě dvojí: buď jsou lístky volně zohýbané (dračí formy), nebo pevně svinuté do malých kuliček s koncem stonku. První způsob svinovaní je tradičnější.

Mezi běžně dostupné polozelené čaje v Česku patří:

  • Shui Hsien (水仙) (v překladu Narcis - velmi často bývá uváděn nesprávný[zdroj?] překlad vodní víla.)
  • Tie Guan Yin (鐵觀音) (v překladu Železná bohyně milosrdenství)
  • Formosa Cui Yu
  • Formosa Dung Ti Oolong Special (v překladu Zmrzlý vrcholek)


Původ označení oolong[editovat | editovat zdroj]

Vzniku původního čínského názvu vysvětlují tři všeobecně uznávané teorie. Podle první z nich vznikl oolong přímo z koláčů, které bývaly určeny výhradně císařskému dvoru. Poté, co přišla do módy sypaná forma čaje, nahradil výraz oolong původní název. Podle tmavých zohýbaných lístků se tak čaji začalo říkat Černý drak.

Dle druhé teorie je domovinou oolongu pohoří Wu-i. Zde byl nazván podle místa, kde byl poprvé vyprodukován. Tato teorie se opírá o básně z období dynastie Čching.

Podle třetí teorie oolong pochází z čajovníku v provincii Anxi, kterou objevil muž zvaný Sulong, wulong nebo Wuliang.

Existuje i příběh o muži jménem Wu Liang (později zkomoleno na Wu Long nebo Oolong), který čaj oolong objevil náhodou, když ho po dni stráveném sklizní lístků vyrušil jelen. Když si muž na lístky opět vzpomněl a vrátil se k nim, oxidace u nich už začala probíhat.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Obecně se doporučuje použít 3 gramy čaje na 200 ml vody, neboli dvě čajové lžičky na šálek. Listy oolongu by se měly zalévat vodou o teplotě 93-96 °C a nechat louhovat 5 vteřin - 10 minut. Kvalitní oolongy lze zalévat několikrát a chuť nálevu se (na rozdíl od jiných druhů čajů) opakovanými nálevy vylepšuje. Listy se běžně zalévají třikrát až pětkrát, přičemž třetí nebo čtvrtý nálev bývá považován za nejlepší. Oolongy se též často připravují obřadním způsobem Kung-fu cha.

Kung-fu cha[editovat | editovat zdroj]

Kromě běžné přípravy lze čaje oolong připravovat též propracovanějším, obřadnějším způsobem zvaným Kung-fu cha nebo jen Kung-fu (Gong-fu). Liší se od velice formálního obřadu japonského a i používané nádobí a náčiní je jiné než při přípravě např. černého čaje.

Základem je malá, uvnitř neglazovaná keramická konvice, která bývá tradičně vyrobena z y-singu z čínské oblasti Yixing. Dále jsou třeba malé misky a tzv. čichátka - válcovité nádobky, do kterých se čaj nalévá a ze kterých se před popíjením přelévá do čajových misek. Čichátka i misky proto mají stejný objem. Dále je třeba konvice na ohřívání vody, slévací džbánek, sítko a drobné nástroje pro manipulaci s čajem, jako je pinzeta a naběračka. Celá příprava se provádí na mělkém bambusovém nebo dřevěném podnosu s roštem, zvané čajové moře.

Při přípravě se v konvici ohřeje voda, která se nalije do konvičky a tím ji předehřeje a zvlhčí. Pak se přelije do džbánku a z něho se zavřená konvička ještě polévá zvenku. Do vyhřáté konvičky se vsype dostatečné množství čaje a nechá se chvíli nasávat vlhkost. Mezitím se horkou vodou vyhřejí čajové misky a čichátka. Následně se čaj v konvičce zalije vodou a po velice krátké chvíli se voda opět vylije. Následuje nové zalití vodou a po cca 20 vteřinách slití do džbánku. Z něho se čaj rozlije do čichátek a ta se přikryjí miskami. Po chvilce se celé dvojice překlopí a čaj přelije z čichátek do misek. V misce se tak octne čaj připravený k popíjení, v čichátku zůstane jeho intenzivní vůně. Zalévání čaje v konvičce, loužení, slévání a popíjení se opakuje. Podle kvality čaje a teploty vody lze připravit 4 - 8 nálevů. Voda pro první zalití by měla mít asi 80 °C, pro další se její teplota zvyšuje. Doba loužení se postupně prodlužuje. Dobu zalití lze dobře odhadnout bez hodinek pomocí dechu. Zalití prvního nálevu může trvat sedm nádechů a výdechů, u každého dalšího nálevu se doba prodlužuje o dva až čtyři dechy. Přesný postup, teploty i časy se mohou lišit podle druhu čaje, chuti i zvyklosti.

Tchaj-wanské oolongy[editovat | editovat zdroj]

Na Tchaj-wanu se čaj začal pěstovat až v polovině devatenáctého století. Od té doby se zde ale vyprodukovalo mnoho sort, které se pěstují i v provincii Fu-ťien. Čajový průmysl začal na Tchaj-wanu prudce růst v 70. letech 20. století, stejně jako další odvětví tchaj-wanské ekonomiky. Díky velké poptávce a silné čajové kultuře je většina tchaj-wanského čaje určena pro domácí trh. Vzhledem k různorodosti počasí na Tchaj-wanu se kvalita liší v závislosti na ročním období. Ostrov je sice rozlohou nepříliš velký, ale charakterizují jej výrazné geografické rozdíly - vysoké hory strmě stoupají z nízko položených pobřežních rovin. Různé podnebné podmínky, teploty, nadmořské výšky a půdní podmínky tak dávají vzniknout čajům s odlišným vzhledem, chutí a aroma. V některých horských oblastech se čajovníky pěstují ve stále vyšších polohách a cena takového čaje dosahuje díky jeho unikátní nasládlé chuti astronomických částek.

Kofein[editovat | editovat zdroj]

Obsah kofeinu (neboli thein) závisí na několika faktorech, například sortě čaje, způsobu přípravy a nálevu. Obecně řečeno oolong obsahuje kofein, avšak v o něco menším množství než u černých čajů.[1][2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oolong na anglické Wikipedii.

  1. SERESHTI, H.; SAMADI, S.; JALALI-HERAVI, M.. Determination of volatile components of green, black, oolong and white tea by optimized ultrasound-assisted extraction-dispersive liquid-liquid microextraction coupled with gas chromatography.. J Chromatogr A. Mar 2013, roč. 1280, s. 1-8. DOI:10.1016/j.chroma.2013.01.029. PMID 23375769.  
  2. ZUO, Y.; CHEN, H.; DENG, Y.. Simultaneous determination of catechins, caffeine and gallic acids in green, Oolong, black and pu-erh teas using HPLC with a photodiode array detector.. Talanta. May 2002, roč. 57, čís. 2, s. 307-16. PMID 18968631.