Octárna (Střešovice)
| Octárna (Střešovice) | |
|---|---|
 pozemek bývalé octárny | |
| Základní informace | |
| Výstavba | asi 1858 |
| Zánik | továrna 1895, kolonie 1950 |
| Stavebník | bratři Dollfussové |
| Poloha | |
| Adresa | Praha 6 - Střešovice,  Česko |
| Souřadnice | 50°5′28,01″ s. š., 14°23′14,31″ v. d. |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Octárna ve Střešovicích byla chemická továrna, zřízená asi roku 1858 v severozápadním prostoru současného parku Maxe van der Stoela, pod jižními svahy Střešovic, při Patočkově ulici, v sousedství Bachofenovy[1] usedlosti Panenská, jeho cihelny a Dorschovy cihelny. Stavby byly zrušeny po roce 1895, kolonie dělnických domků zanikla až kolem roku 1950. V současnosti továrnu připomíná pouze název ulice Nad octárnou.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Severozápadně od dochované XI. bašty tereziánských hradeb až po bělohorskou silnici, v příkopu zrušeného předpolí pražského opevnění si před rokem 1859 dali němečtí podnikatelé, bratři Heinrich Ernst a Gustav Edmund Dollfussové, postavit na pozemku o výměře přes 250m² chemickou továrnu, nazvanou octárna.[2] Pálili tam v pecích pyrit a vyráběli kyselinu sírovou, draselný louh (potaš), dehet, dále dřevný ocet a dřevěné uhlí. Jedovatými výpary a nebezpečím otravy arsenikem byla práce velkou zdravotní hrozbou pro plíce dělníků i pro okolí. K tomu přispíval kouř z komínů cihelen a provoz koželužny. Střešovické provozy byly uzavřeny až v polovině 90. let 19. století.
Heinrich Ernst Dolfuss pocházel ze St. Aubin, jako chemik absolvoval střední technickou a stavební školu v Saské Kamenici[3] a v letech 1865-1899 byl členem tamní přírodovědné společnosti[4]. V podnikání s týmž sortimentem pokračoval úspěšně ve třech fabrikách, v Černicích, v Horním Jiřetíně a v Ústí nad Labem–Olšinkách.[5]
Po zrušení továrny[editovat | editovat zdroj]
Menší část střešovického prostranství při bělohorské silnici (nynější Patočkově ulici) byla následně osázena alejí, chudinské domky dělníků zůstaly v provozu uvnitř octárenské kolonie obehnané ohradní zdí s branou, v části areálu byly zřízeny veřejné garáže. Rozvinula se tam infrastruktura služeb a kolem roku 1895 byla otevřena Klimentova restaurace Na octárně[6], pro niž sloužila zrušená dělnická jídelna octárny, hala s lavicemi, v níž se v období provozu továrny ohřívaly obědy, přinesené rodinami dělníků.[7].
Prvorepubliková „Octárna“ dožívala v původní zástavbě až do poválečné obnovy Prahy. Po roce 1945 byla dělnická kolonie zbořena a nahrazena zahrádkářskou kolonií. Ta byla zlikvidována při stavbě tunelu Blanka v letech 2010-2013 a nahrazena parkem Maxe van der Stoela, otevřeným roku 2014. Mimo jiné byl usměrněn Brusnický potok a hradní vodovod z vodojemu v ulici Nad octárnou pod Patočkovou ulicí a v parku se skřížil se Zámeckým vodovodem[8].
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Policejní přihláška rodiny
- ↑ STIASNY Johann, Adressen-Buch der Handlungs-Gremien und Fabriken des Königreichs Böhmen für das Jahr 1859, Prag 1858, s. 366
- ↑ Programm... der Schüler der Königlichen Gewerbschule, Baugewerkenschule und Mechanischen Baugewerken- und Werkmeisterschule zu Chemnitz, Brockhaus 1862, s. 83
- ↑ Zwölf Bericht der naturwissenschaftlichen Gesellschaft in Chemnitz. Chemnitz 1893, s. V
- ↑ STEHLÍKOVÁ, Dana: Střešovice mezi vesnicí a zahradním městem, in: Ostrov-zahradní město – od antiky po současnost, Ostrov 2023, s. 111-127
- ↑ SOJKA, Petr: Pražské dvorky. Praha 2020, s.30
- ↑ WAGNER, Vincenc: Zařízení ku blahu dělnictva. Nákladem vlastním v Praze 1890, s. 60
- ↑ STEHLÍKOVÁ 2023, s. 119
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SOJKA, Petr: Pražské dvorky. Praha 2020
- STEHLÍKOVÁ, Dana:Střešovice mezi vesnicí a zahradním městem, in: Ostrov-zahradní město – od antiky po současnost, sborník přednášek z mezinárodního historického sympozia, editorky Miluše Kobesová a Zuzana Železná. Ostrov 2023, s. 111-127, ISBN 978-80-908-496-3-1