Občanská válka v Libyi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Občanská válka v Libyi
Konflikt:
Libyancivilwar2.png
Trvání: 15. února – 20. října 2011
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Libye
Casus belli: nespokojenost s Muammarem Kaddáfím
Výsledek: Vítězství povstalců; smrt Kaddáfího
Změny území:
Strany
Flag of Libya.svg Dočasná národní přechodná rada

NATO NATO:
Belgie Belgie
Bulharsko Bulharsko
Dánsko Dánsko
Francie Francie
Itálie Itálie
Kanada Kanada
Nizozemsko Nizozemsko
Norsko Norsko
Rumunsko Rumunsko
Řecko Řecko
Španělsko Španělsko
Turecko Turecko
USA USA
Velká Británie Spojené království


Jordánsko Jordánsko
Katar Katar
Švédsko Švédsko
UAE Spojené arabské emiráty

Flag of Libya (1977-2011).svg Velká libyjská arabská lidová socialistická džamáhíríje
Velitelé
Libye Mustafa Abdul Džálil

Libye Umar el-Haríri
Libye Abdul Fatah Júnis
Libye Sulejman Mahmúd
Libye Chalífa Belkasim Haftar
Libye Chálid Šahmáh


Kanada Charles Bouchard
Francie Édouard Guillaud
Itálie Rinaldo Veri
Velká Británie Stuart Peach
USA Barack Obama
USA Carter Ham
USA Samuel Locklear


Jordánsko Adballáh II.
Katar Hamád Ibn Chalífa Al-Sání
Sweden Sverker Göranson
UAE Chalífa ibn Saíd an-Nahaján

Flag of Libya (1977-2011).svg Muammar Kaddáfí

Flag of Libya (1977-2011).svg Sajf al-Islám Kaddáfí
Flag of Libya (1977-2011).svg Sajf al-Arab Kaddáfí
Flag of Libya (1977-2011).svg Chámis Kaddáfí
Flag of Libya (1977-2011).svg Sádí Kaddáfí
Flag of Libya (1977-2011).svg Abú Bakr Junis Džabr

Síla
Libye Dočasná národní přechodná rada
  • 17 000 vojáků

Belgie Belgie

Bulharsko Bulharsko

Dánsko Dánsko

Francie Francie

Itálie Itálie

Kanada Kanada

Nizozemsko Nizozemsko

Norsko Norsko

Rumunsko Rumunsko

Řecko Řecko

Španělsko Španělsko

Turecko Turecko

  • 6× stíhačka F-16

USA USA


Jordánsko Jordánsko

  • 6× stíhačka ???

Katar Katar

Švédsko Švédsko

UAE Spojené arabské emiráty

Flag of Libya (1977-2011).svg Libye
  • 10 000 – 20 000 vojáků
Ztráty
Libye Dočasná národní přechodná rada
  • 2 098 – 2 834 vojáků zabito

USA USA

  • 1 stíhačka F-15 havarovala
Flag of Libya (1977-2011).svg Libye
  • 1 044 – 1 132 vojáků zabito
  • 200 vojáků zajato
Lidské ztráty:

Původní odhad Národní přechodové rady: 50 000 mrtvých
Pozdější odhad: 25 000 mrtvých
Poslední odhad: 4 700 mrtvých na revoluční straně, 2 100 pohřešovaných dle Libyjského ministerstva pro mučedníky a pohřešované [1]

Vlajka bývalého libyjského království, nyní využívaná povstalci

Občanská válkaLibyi začala demonstracemi a protesty v návaznosti na protesty v jiných arabských zemích. Libyjci protestovali od 13. ledna 2011 hlavně proti vůdci Muammaru Kaddáfímu. Režim reagoval střílením do demonstrantů a nasazením armády včetně letadel[zdroj?] k potlačení protestů. Počty mrtvých se různí, samotná Libye 23. února přiznávala 300, Itálie odhadovala až tisíc.[2] Demonstrovalo se především v největších městech (Tripolis, Benghází, Al Bayda), ale i jinde. Demonstrující podpalovali policejní stanice, dostaly se jim do rukou i vojenské zbraně a situace dospěla až k otevřenému povstání. Na stranu odpůrců režimu se postupně přidaly i části pravidelných ozbrojených sil. Režim pak postupně přišel o celý východ Libye, libyjsko-egyptskou hranici začali hlídat vzbouřenci.

Spekulovalo se o tom, že plukovník Kaddáfí zemi opustil. Ten však dne 22. února vystoupil v televizi a prohlásil, že „vůdcem revoluce“, kterou vede již déle jak 40 let, zůstane. Zároveň pohrozil, že začnou jatka.[3] Vyzval také své příznivce k veřejné podpoře, den na to se jich však sešlo jen asi 150. 28. února poskytl západním médiím rozhovor, ve kterém odmítl rezignaci, protože nezastává žádnou oficiální funkci a postěžoval si na to, že jej západní země opustily a nerozumí politickému systému Libye. Také se vyjádřil v tom smyslu, že všichni jeho lidé jej „milují“ a zemřeli by, aby ho ochránili.[4]

Poté, co režim ztratil kontrolu nad východem země, kde se nachází mj. druhé největší libyjské město Benghází, začali tamní lidé oslavovat a odevzdávat ukořistěné zbraně. Při oslavách začali používat červeno-zeleno-černé vlajky, připomínku období před Kaddáfím.[2] Pod kontrolou Kaddáfího zůstalo jen několik měst na západě země a především hlavní město Tripolis, o které média předpokládaly nejtěžší boje, protože Kaddáfí se nemínil vzdát a opřít se mohl minimálně o svou elitní prezidentskou gardu, kterou tvořilo 3 000 dobře vyzbrojených a vycvičených mužů. Podle zpráv z místa byli v ulicích hlavního města tanky a žoldáci z cizích zemí, které Kaddáfí najal a kteří stříleli i po těch, co se snažili pomoci zraněným.[5]

Jako vedoucí složka povstání se zformovala Dočasná národní přechodná rada (arabsky: الجمهورية الليبية al-Jumhūriyya al-Lībiyya), též označovaná jako Národní rada. Tato rada uskutečnila svoje ustavující setkání 5. března 2011 v Benghází, kdy se také označila za „jediného představitele celé Libye“ a zemi začala označovat pojmenováním Libyjská republika.[6] První zemí, která Radu oficiálně uznala jako představitele libyjského státu, byla Francie 10. března 2011[6][7]. Z arabských států jako první uznal rebely ustavenou vládu Katar[8], který také jako první z arabských zemí vojensky podpořil vytvoření bezletové zóny nad Libyí.

Reakce ve světě[editovat | editovat zdroj]

Ibrahim Dabáší, velvyslanec Libye při OSN, v rozhovoru pro televizi Al-Džazíra mimo jiné prohlásil, že se „jedná o genocidu“ a že „je to konec režimu Muammara Kaddáfího“.[9] Vlivný egyptský duchovní Júsuf Kardáví vydal na Muammara Kaddáfího fatvu a vyzval k jeho fyzické likvidaci.[10]

Na stranu povstalců se krátce po vypuknutí povstání přidala řada členů diplomatické reprezentace Libye v zahraničí, včetně Libyjské mise v Praze. Vztahy s Tripolisem rovněž přerušila velvyslanectví ve Spojených státech, Austrálii, Indii, Malajsii.[11] K těmto velvyslanectvím se rovněž připojili vyslanci k Lize arabských států. [12]

Většina zemí Evropské unie násilí odsoudila a volala po dialogu. Podle deníku EUobserver[13] jsou výjimkou pouze Itálie a Česko: článek cituje Silvia Berlusconiho, který v rozhovoru s novináři tvrdí, že „se situace vyvíjí a on nechce nikoho rušit“. Český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg podle článku mluvil o možnosti pádu Kaddáfího jako o katastrofě. Ministr však později tato slova popřel a označil citaci jako „blbost“ s tím, že za slovy o tom, že by se EU neměla do situace příliš vměšovat, stojí.[14] Nicméně jednotlivé země EU začaly z Libye evakuovat své občany. Česká republika nakonec vyzvala všechny své občany k opuštění země, v neděli 27. února uzavřela své velvyslanectví a evakuovala jeho pracovníky.

Rada bezpečnosti OSN dne 26. února jednala o sankcích proti Libyi a rozhodla o zablokování Kaddáfího účtů, o úplném zbrojním embargu a dokonce i o tom, že Mezinárodní trestní soud v Haagu bude vyšetřovat Kaddáfího masakry.[15] Spojené státy již také uvalily ekonomické sankce a nevyloučily ani použití síly,[16] naproti tomu Evropská unie zatím o sankcích jedná a vojensky zakročit neplánuje.[17] Ruský prezident Medvěděv pak označil použití vojenské síly proti vlastnímu národu za nepřijatelné a označil Kaddáfího za politickou mrtvolu, která musí odejít. Rusko by však i přes to vojenský zásah zemí NATO považovalo za porušení mezinárodního práva.[18]


Další vývoj[editovat | editovat zdroj]

Dne 17. března 2011 byla Radou bezpečnosti OSN poměrem hlasů 10:0 (při abstenci pěti států – Německa, Brazílie, Indie – a dvou ze stálých členů RB, Ruska a Číny) schválena rezoluce RB OSN č. 1973/2011, zakazující všechny lety ve vzdušném prostoru Libye, s výjimkou humanitárních, a povolující členským státům použití síly, mimo okupace, k ochraně životů civilního obyvatelstva a obydlených území Libyjské arabské džamáhíríje před je ohrožujícími útoky.[19]

V odpoledních hodinách 18. března 2011 vyhlásil Muammar Kaddáfí pod tlakem rezoluce okamžité příměří a zastavení vojenských operací na území Libye.[20] Přes toto prohlášení 19. března pokračovaly dělostřelecké a letecké útoky na Benghází, a svědci hlásili, že byl pozorován vstup Kaddáfího pozemních jednotek do města. Kaddáfího vláda popřela pokračování bojových akcí a útoky připsala povstalcům, údajně ve snaze vyprovokovat zahraniční intervenci v zemi.[21]

  • 21. března - Nálety mezinárodní koalice donutily vojska Muammara Kaddáfího se od Bengází stáhnout k městu Adždabíja, vzdáleného deset kilometrů od Bengází.[22]
  • 30. března - Ministr zahraničí Músá Kúsa uprchl z Libye do Londýna. Mluvčí Kaddáfího vlády jeho dezerci zprvu popíral.[23] Již bývalý ministr se následně zúčastnil tiskové konference, kde uvedl jako důvod svého odchodu nesouhlas s vývojem událostí. Rovněž varoval před následky dlouhodobé občanské války a volal po dohodě zúčastněných stran.[24][25]
  • téhož dne - Vyjádřil Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov obavy z účasti islamistů na povstání. Dle vrchního velitele spojeneckých sil NATO Jamese Stavridise tajné služby „zaregistrovaly stopy Al-Káidy a Hizbaláhu“. Velvyslankyně USA při OSN Susan Rice možnost infiltrace extrémistů nevyloučila, avšak dle jejího tvrzení neexistují důkazy, které by mohly Stavridisovo tvrzení podložit. [26]
  • 27. května - Skupina států G8, včetně Ruska, se shodla na nutnosti odchodu Muammara Kaddáfího z čela Libye, přičemž Ruská federace má zastat roli prostředníka ve vyjednání jeho odchodu.[27]
  • 30. května - Pokračuje dezerce vojáků z řad vládních vojsk. Pět generálů, dva plukovníci a major opustili zemi společně s dalšími 120 vojáky. Uprchlí vysocí důstojníci následně během tiskové konference odsoudili zločiny režimu.[29]
  • 28. července - Byl zavražděn vrchní vojenský velitel povstalců, bývalý ministr vnitra ve vládě Muammara Kaddáfího, Abdal Fatah Júnis.[30].
  • 14. srpna - Povstalci postoupili po dlouhých bojích v okolí hor Nafusa do města Zavíja, vzdáleného 50 kilometrů od hlavního města Tripolis. Zároveň tak přerušili zásobovací trasu mezi Tripolisem a Tuniskou hranicí. Mluvčí Kaddáfího vlády prohlásil, že jde o malý útok jednotky o 50 mužích a že loajalistické jednotky se s problémem dokáží vypořádat.[31]
  • 19. srpna - Z Tripolisu uprchl Abdas Salám Džallúd, jeden z důstojníků, kteří se podíleli na převratu vedeném Muammarem Kaddáfím, bývalý premiér a několikanásobný ministr. Přešel na stranu povstání společně s celou rodinou.[32]
  • 20. - 21. srpna Za pokračujících bojů v okolí Zavíji, Zlitanu a Brigy došlo v noci z dvacátého na dvacátého prvního k otevřeným střetům v ulicích Tripolisu. Hlavním městem se rozléhala střelba a výbuchy. Boje mezi guerillou a loajalisty trvaly několik hodin. Ještě za zvuků střelby vládní mluvčí Músa Ibrahím prohlásil, že se vládní strana s povstalci "vypořádala."[33] [34] Za rozbřesku však boje opět propukly, probíhaly celý den. Zároveň povstalci začali postupovat ze směru od Zavíje a Zlitanu k Tripolisu, aby podpořili povstání ve městě. V Benghází pak tyto zprávy vyústily v oslavy.[35][36]
Mluvčí NATO k situaci uvedl, že v konfliktu již neexistují tradiční frontové linie, které byly dříve přítomny, přičemž nepřehledná situace stěžuje identifikaci cílů.[37]
  • 24. srpna - Povstalci ovládli hlavní město Libye Tripolis. Zároveň s Tripolisem dobyli strategickou oblast Brigy a přístavu Ras Lanúf, kde se nachází důležité ropné rafinérie. Vojenská pozornost se následně obrátila ke zbývajícím oblastem pod kontrolou kaddáfího jednotek, konkrétně městům Syrta a Baní Walíd. V obou městech se povstalci snažili vyjednat kapitulaci obránců, ale k 4. září oznámili že se jim nepodařilo dosáhnout dohody.[39][40]
  • 9. září - Po neúspěšných vyjednáváních s obránci města Bani Walid se opětovně rozběhly boje. Povstalci postoupili do vzdálenosti dvou kilometrů od centra města.[41]
  • 14. října - v Tripolisu proběhla přestřelka mezi jednotkami Přechodné národní rady a asi 50 ozbrojenými stoupenci svrženého vůdce Muammara Kaddáfího. [44] [45]
  • 23.října - Dočasná národní přechodná rada vyhlásila osvobození od Kaddáfího režimu[48]

Mezinárodní intervence[editovat | editovat zdroj]

Hlavní článek: Vojenská intervence v Libyi

S odůvodněním, že vyhlášené příměří nebylo dodržováno, byla dne 19. března 2011 zahájena intervence za účasti zejména amerických, britských a francouzských vzdušných sil, jejímž deklarovaným cílem bylo vytvoření bezletové zóny, zastavení postupu Kaddáfího pozemních sil, ukončení bojů a ochrana civilního obyvatelstva.[49]

Ačkoliv rezoluce RB OSN č. 1973/2011 hovoří pouze o ochraně civilního obyvatelstva, vyjádření i kroky koalice států OSN, které se angažovaly v Libyi, fakticky vedly k podpoře povstalců proti vládě Muammara Kaddáfího. Tato podpora pak byla zdůvodňována, zejména ke konci války, nebezpečím, které měl dle některých předních osobností koalice režim představovat vůči civilistům.[50][51][52][53]. Kritici pak tvrdí, že tímto přístupem mezinárodní koalice přesáhla daný právní mandát.[54][55][56]

1.7. Francie otevřeně přiznala, že vyzbrojila povstalce zbraněmi shazovanými z letadel. Tento krok byl kritizován některými státy, zejména Ruskem a Čínou, jakožto porušování embarga OSN na dovoz zbraní do Libye. Francie na kritiku odpověděla s tím, že tyto dodávky byly nutné, neboť měly sloužit civilnímu obyvatelstvu k sebeobraně.[57][58]

26. 10. Katar přiznal, že jeho armáda během občanské války v Libyi bojovala na straně rebelů. [59]

Důsledek na situaci v Mali[editovat | editovat zdroj]

Občanské války se účastnili i Tuaregové, což přispělo k jejich militarizaci. Po skončení války založili hnutí MNLA, které mělo bojovat za emancipaci Tuarégů na území Mali. Složitá vnitropolitická situace v jižních částech Mali, která zaneprázdnila malijskou národní armádu a přísun množství zbraní z libyjské občanské války způsobilo triumfální úspěch MNLA, která 6. dubna 2012 jednostranně vyhlásila nezávislý stát Azavad. V červenci 2012 ale byli Tuaregové vytlačeni radikálními islamisty, což podnítilo další vojenskou intervenci Západu, tentokrát vedenou Francií (Operace Serval).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KHAN, Umar. Casualty figures exaggerated, says Ministry. Libya Herald [online]. 2013-01-7 [cit. 2013-01-10]. Dostupné online.  (angličtina) 
  2. a b Kaddáfího podpořily desítky lidí, tisíce demonstrovaly proti němu. Zpravodajský server ČTK [online]. 2011-02-23 [cit. 2011-02-23]. Dostupné online.  
  3. Rozhořčený Kaddáfí odmítl odstoupit, raději zemře jako mučedník. Zpravodajský server ČTK [online]. 2011-02-22 [cit. 2011-02-22]. Dostupné online.  
  4. Kaddáfí pozval zahraniční novináře do kavárny. Lidé mě milují, řekl jim. iHNed.cz [online]. 2011-03-01 [cit. 2011-03-01]. Dostupné online.  
  5. Kaddáfí už zřejmě nekontroluje situaci v Libyi, lidé dál utíkají. Zpravodajský server ČTK [online]. 2011-02-26 [cit. 2011-02-26]. Dostupné online.  
  6. a b http://ntclibya.org/english/founding-statement-of-the-interim-transitional-national-council/
  7. http://zahranicni.ihned.cz/c1-51068190-sarkozy-bezletova-zona-nestaci-zamerme-se-na-konkretni-cile-v-libyi
  8. Libyjští povstalci chtějí začít vyvážet ropu, pomůže jim prý Katar. Zpravodajský server iDNES [online]. 2011-03-28 [cit. 2011-03-28]. Dostupné online.  
  9. Al Jazeera English: Live Stream, 23:21 CET. Al Jazeera [online]. 2011-02-21 [cit. 2011-02-21]. Dostupné online.  
  10. Vlivný islámský duchovní vyhlásil smrtelnou fatvu na Kaddáfího. Zpravodajský server ČTK [online]. 2011-02-21 [cit. 2011-02-21]. Dostupné online.  
  11. Od Kaddáfího se distancují vlastní diplomaté. Zpravodajský server ČT 24 [online]. 2011-02-22 [cit. 2011-04-3]. Dostupné online.  
  12. Libyan diplomats defect en masse. Zpravodajský server Al Jazeery [online]. 2011-02-22 [cit. 2011-04-3]. Dostupné online.  
  13. PHILLIPS, Leigh. Italy and Czech Republic back Gaddafi despite bloodbath. EUobserver [online]. 2011-02-21 [cit. 2011-02-21]. Dostupné online.  
  14. ŠLAJCHRTOVÁ, Leona. Češi a Italové prý podporují Kaddáfího. Blbost, říká kníže. iDNES.cz [online]. 2011-02-21 [cit. 2011-02-21]. Dostupné online.  
  15. Masakry v Libyi má vyšetřit Mezinárodní trestní soud. Rozhlas.cz [online]. 2011-02-27 [cit. 2011-02-27]. Dostupné online.  
  16. Obama uvalil sankce na Libyi. Vojáci v Tripolisu pálí po všem, co se pohne. iHNed.cz [online]. 2011-02-26 [cit. 2011-02-26]. Dostupné online.  
  17. Evropa proti Kaddáfímu vojensky nezakročí. Trestem mají být embarga. iHNed.cz [online]. 2011-02-26 [cit. 2011-02-26]. Dostupné online.  
  18. Medveděv prý má Kaddáfího za „politickou mrtvolu“. Zpravodajský server ČTK [online]. 2011-03-01 [cit. 2011-03-01]. Dostupné online.  
  19. Security Council authorizes ‘all necessary measures’ to protect civilians in Libya. UN News Centre [online]. 2011-03-17 [cit. 2011-03-18]. Dostupné online.  (angličtina) 
  20. http://aktualne.centrum.cz/zahranici/afrika/clanek.phtml?id=694437
  21. PANNELL, Ian. Pro-Gaddafi forces enter Benghazi. BBC News [online]. 2011-03-19 [cit. 2011-03-19]. Dostupné online.  (angličtina) 
  22. sme.sk, 21.3.2011, [cit. 2011-08-25]. Dostupné online. (slovensky) 
  23. http://www.mediafax.cz/zahranici/3196862-Sef-Kaddafiho-diplomacie-zbehl-do-Londyna
  24. http://zpravy.idnes.cz/z-libye-muze-byt-druhe-somalsko-varoval-ministr-zbehly-od-kaddafiho-11j-/zahranicni.aspx?c=A110412_111849_zahranicni_aha
  25. QUINN, Ben. Guardian. Dostupné online. (anglicky) 
  26. Velitel NATO: Mezi libyjskými rebely má vliv i Al-Káida a Hizballáh
  27. Summit zemí G8: Kaddáfí se musí vzdát moci. Tiscali.cz [online]. 2011-05-27 [cit. 2011-06-2]. Dostupné online.  
  28. J. MCDONNELL, Patrick. No breakthrough in Russian envoy's trip to Libya. Los Angeles Times [online]. 2011-06-16 [cit. 2011-23-9]. Dostupné online.  (anglicky) 
  29. Five Libyan generals announce defection. France 24 [online]. 2011-05-30 [cit. 2011-06-2]. Dostupné online.  (angličtina) 
  30. http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/afrika/zahadna-smrt-velitele-libyjskych-rebelu-vrazi-mezi-ne-klin_208270.html
  31. http://aktualne.centrum.cz/zahranici/afrika/clanek.phtml?id=710701
  32. http://zpravy.idnes.cz/pomahal-kaddafimu-dostat-se-k-moci-ted-se-pridal-k-povstalcum-pri-/zahranicni.aspx?c=A110820_110119_zahranicni_jav
  33. Al Jazeera, 21.8., [cit. 2014-04-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. CNN, 21.8., [cit. 2014-04-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. http://english.aljazeera.net/news/africa/2011/08/201182193129278233.html
  36. http://zpravy.ihned.cz/svet/c1-52632170-libyjsti-povstalci-postupuji-dal-na-tripolis-kaddafi-chce-aby-bojovaly-i-zeny-a-deti
  37. http://www.military.com/news/article/nato-its-getting-harder-to-id-targets-in-libya.html
  38. Povstalci dobyli Kaddáfího komplex
  39. Svržený Kaddáfí brání poslední citadelu. Rodnou Syrtu [online]. aktualne.cz, 4.9.2011, [cit. 2011-09-04]. Dostupné online.  
  40. Libyan fighters positioned outside Gadhafi strongholds [online]. CNN.com, 4.9.2011, [cit. 2011-09-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. http://www.bbc.co.uk/news/world-africa-14862235
  42. http://www.novinky.cz/zahranicni/245252-kaddafi-ztraci-mesto-sabha.html?ref=stalo-se
  43. http://www.rozhlas.cz/zpravy/afrika/_zprava/libyjsti-povstalci-hlasi-ovladnuti-poustniho-mesta-sabha--951962
  44. http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/africaandindianocean/libya/8828014/Libya-Fighting-breaks-out-on-the-streets-of-Tripoli-as-battle-continues-to-rage-for-control-of-Sirte.html
  45. http://www.ceskenoviny.cz/svet/zpravy/kaddafiho-lide-vyvolali-prestrelku-v-tripolisu-bojuje-se-o-syrtu/701006
  46. Kaddáfí je mrtev
  47. http://www.bbc.co.uk/news/world-africa-12688033
  48. http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/248293-libye-vyhlasila-osvobozeni-od-kaddafiho-rezimu.html?ref=stalo-se
  49. Živě: Na Libyi dopadlo 110 střel s plochou dráhou letu [online]. Aktuálně.cz, 2011-3-19, [cit. 2011-03-21]. Dostupné online.  
  50. Obama a Cameron: Kaddáfí musí odstoupit, podpoříme demokracii. ČTK [online]. 2011-05-25 [cit. 2011-09-3]. Dostupné online.  
  51. NATO se postará o ochranu civilistů ve městech kolem Tripolisu. Mediafax [online]. 2011-06-12 [cit. 2011-09-3]. Dostupné online.  
  52. Nato must target Gaddafi regime, says Armed Forces chief Gen Sir David Richards. The Telegraph [online]. 2011-05-14 [cit. 2011-09-3]. Dostupné online.  (anglicky) 
  53. NATO's mission in Libya still necessary: spokesman. People's Daily Online [online]. 2011-08-31 [cit. 2011-09-3]. Dostupné online.  (anglicky) 
  54. OSN a NATO 'sejmuly' Kaddáfího. Co udělají teď?. Týden.cz [online]. 2011-08-23 [cit. 2011-09-3]. Dostupné online.  
  55. No UN mandate to attack Gaddafi forces: Russia. Reuters [online]. 2011-03-28 [cit. 2011-09-3]. Dostupné online.  (anglicky) 
  56. ASSER, Martin. The Muammar Gaddafi story [online]. 2011-10-21, rev. 2011-10-26. Dostupné online. (anglicky¨) 
  57. http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/915737
  58. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/129006-francie-sklidila-kritiku-za-vyzbrojovani-rebelu-v-libyi/
  59. Qatar admits it had boots on the ground in Libya; NTC seeks further NATO help. Al Arabia [online]. 2011-10-26 [cit. 2011-10-26]. Dostupné online.  (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu