Nálet na Prahu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pamětní deska v Apolinářské ulici
Emauzský klášter a bývalé Ministerstvo sociální péče po náletu
Emauzský klášter po náletu
Obnovené věže Emauzského kláštera
Pamětní deska na Břevnově, připomínající oběti německého náletu z 5. května 1945

Nálet na Prahu podniklo americké letectvo celkem třikrát a to 15. listopadu 1944, 14. února 1945 a 25. března 1945. Tento článek pojednává o náletu z 14. února 1945.Podle pilotů se jednalo o důsledek chyby v navigaci –- bombardéry se měly zúčastnit masivního náletu na Drážďany, který probíhal od 13. do 15. února.

Průběh náletu[editovat | editovat zdroj]

Nálet provedlo 62 amerických letounů B-17. Každý B-17 nesl šestnáct pětisetliberních (227 kg) bomb. Čtrnáctého února bylo policejně nahlášeno 250 svržených bomb, což odpovídá šestnácti strojům po šestnácti, plus šest ztracených, tedy přes 58 tun (58112 kg). Bombardéry startovaly ze základny v anglickém Nuthampsteadu[1], svrhlo během Popeleční středy (14. února) roku 1945 přes padesát tun bomb na obydlené části Prahy. Nalétávající letadla položila koberec směrem od Radlic až téměř po žižkovské Nákladové nádraží – bombardování zasáhlo Radlice, Vyšehrad, Zlíchov, Karlovo náměstí, Nusle, Vinohrady, Vršovice a Pankrác. Celkem 701 lidí bylo zabito a 1184 zraněno. Zničeno bylo 183 domů či historických objektů a dalších zhruba dvě stě bylo poškozeno (Emauzský klášter, Faustův dům, Vinohradská synagoga), sochy na Jiráskově mostě a pod. Bez přístřeší zůstalo 11 000 Pražanů. Oběti tvořili téměř výhradně civilisté. Mimo objekty bylo napočítáno dalších 67 zásahů. Nálet nezničil žádnou z továren, které by mohli využít okupanti.[2]

Náhoda, nebo záměr?[editovat | editovat zdroj]

Přestože americká oficiální místa několikrát vyjádřila politování nad útokem, nepodařilo se prokázat, zda byl nálet proveden nedopatřením (kvůli špatné viditelnosti a poruše na radiolokátoru hlavního navigátora letecké formace), nebo na přímý rozkaz. Někteří historici naznačují, že Praha mohla sloužit jako náhradní cíl útoku v okamžiku, kdy už další bombardování zničených Drážďan postrádalo smysl; jiní oponují, že Praha byla Američany vnímána jako okupované spojenecké město, a tedy nepřicházelo v úvahu záměrně bombardovat její obydlené části.

Selhání obrany[editovat | editovat zdroj]

Letecké poplachy byly za války tak časté, že je mnoho Pražanů časem přestalo brát vážně. Domnívali se, že Praze – jakožto českému městu – nehrozí skutečné nebezpečí.Poplach byl tak vyvolán až ve chvíli, kdy už skutečně probíhal nálet.Vzhledem k tomu, že samotný nálet probíhal velmi rychle - jeho trvání se odhaduje na tři minuty - byl skutečný čas, potřebný k ukrytí, velmi krátký. K ničivosti útoku přispěl i fakt, že německé letectvo (jehož úkolem bylo mj. chránit města a strategické cíle před nálety) bylo ke konci války ve špatném stavu a že pražský hasičský sbor musel o den dříve odjet pomáhat hasit hořící Drážďany.

Ostatní nálety[editovat | editovat zdroj]

Praha se během války stala cílem spojeneckého bombardování několikrát. Dne 15. listopadu 1944 zaútočila dvě letadla na městskou elektrárnu v Holešovicích. Dne 25. března 1945 došlo k útoku na strategické cíle v Libni, Kbelích a Vysočanech. Při tomto útoku bylo usmrceno 235 osob a dalších 417 bylo zraněno.Zasaženo bylo 527 objektů a napočítáno dalších 74 zásahů mimo objekty. Objevují se spekulace o tom, že bombardování mělo zmařit výrobu zařízení pro německou atomovou bombu (cyklotronu), které se vyrábělo v pražské firmě Marconi Radioslavia ve Vysočanech.

Na dnešním území Prahy zaútočily několikrát americké stíhací letouny (tzv. hloubkaři) na lokomotivy a v jednom případě na kolonu německých uprchlíků: 3. března, 1., 18., 25. a 30. dubna 1945.

Během Pražského povstání v květnu 1945 došlo rovněž k několika útokům ze strany německého letectva namířeným například proti budově Československého rozhlasu na Schwerinově (dnes Vinohradské) třídě, nebo Poděbradká kasárna (dnes obchodní centrum Paladium na Náměstí Republiky). Budova Československého rozhlasu byla tímto bombardováním dosti těžce poškozena a povstalecké vysílání muselo být kvůli tomu přemístěno jinam.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PLAVEC, Michal, VOJTÁŠEK, Filip, KAŠŠÁK, Peter. Praha v plamenech. Cheb : Svět křídel, 2008.
  • UHLÍŘ, Jan Boris. Bomby na Prahu. Praha : Prostor 2011

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Oficiální stránky 398. bombardovací skupiny, operační hlášení ze 14. února 1945
  2. Jan B. Uhlíř, Bomby na Prahu,Prostor 2011

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]