Mučedníci z Nikopolisu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Svatí
Mučedníci z Nikopolisu
Mučedníci
Úmrtíasi roku 329
Nikopolis, Armenia
Svátek10. červenec
Uctíván církvemiŘímskokatolická církev a církve v jejím společenství
Pravoslaví
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Svatí Mučedníci z Nikopolisu byla skupina 45 křesťanů umučených a zabitých ve 4. století.

Císař Licinius, který vládl na východě říše a byl spoluvládcem svatého Konstantina Velikého tvrdě pronásledoval křesťany a vydal nařízení usmrtit každého křesťana, který se nevrátil k pohanství. Když započalo pronásledování ve městě Nikopolis, více než čtyřicet křesťanů se rozhodli dobrovolně předstoupit před své pronásledovatele a otevřeně vyznat svou víru. V čele těchto křesťanů stáli Leontius, Mauricius, Daniel, Antonius, Alexandr, Sisinius, Meneus a Belerad (Virilad).

Prokurátor Arménie Lýkiás před kterého skupina předstoupila, se rozhodl jim pro jejich statečnost nabídnout svobodu pokud se zřeknou své víry a obětují pohanským bohům, což odmítli. Nechal je kamenovat a poté spoutat a uvěznit. Svatý Leontius všechny povzbuzoval. Následující den byli znovu vyzváni aby se zřekli víry ale vytrvalý křesťané odmítli a snášeli mučení.

Leontius se bál že někteří nezvládnou mučení a vzdají se své víry a proto se modlil aby jejich muka byla co nejdříve ukončena. Mučedníci o půlnoci zpívali ve vězení žalmy a náhle se jim zjevil Anděl, který jim řekl, že jejich utrpení se blíží ke konci jejich jména již byla zapsána v nebi. Dva z vězeňských dozorců Meneus a Virilad viděli co se stalo a uvěřili v Krista. Následují ráno se jich Lýkiás zeptal zda změnili svůj názor a budou obětovat bohům; Svatí jednohlasně odpověděli: „Jsme křesťané! Jsme křesťané!". Vzteklý Lýkiás nařídil aby jim byly useknuty ruce a nohy a aby byly hozeni do ohně. Poté byly jejich kosti hozeny do řeky. Později byl na místě jejich mučednictví postaven chrám, který jim byl zasvěcen.

Jejich svátek se slaví 10. července.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]