Mobile Application Part

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Protokoly SS7
OSI vrstva SS7 protokoly
Aplikační TCAP, MAP, IS-41, INAP, CAP

TUP, ISUP

Síťová SCCP, SIGTRAN (IP7)

MTP Level 3

Linková MTP Level 2
Fyzická MTP Level 1

Mobile Application Part (MAP) je SS7 protokol poskytující služby aplikační vrstvy uzlům v jádře mobilních sítí GSM a UMTS. Umožňuje komunikaci mezi HLR (Home Location Register, domovský registr), VLR (Visitor Location Register, návštěvnický registr), MSC (Mobile Switching Center, ústředna veřejné mobilní sítě), EIR (Equipment Identity Register, registr mobilních stanic), AuC (Authentication Centre, autentizační středisko), SMSC (Short message service center, ústředna krátkých textových zpráv) a SGSN (Serving GPRS Support Node), které poskytují služby jednotlivým účastníkům.

Služby MAP[editovat | editovat zdroj]

Primární služby poskytované protokolem MAP jsou:

  • Služby zajišťující mobilitu (Mobility Services): správa umístění (location management – roaming), autentizace, správa SSI (service subscription information), zotavení z chyb
  • Správa (O&M): sledování účastníka (subscriber tracing), získání IMSI účastníka
  • Call Handling: směrování volání, správa volání při roamingu, zjišťování, zda účastník může přijímat hovory
  • Doplňkové služby (Supplementary Services)
  • Přenos SMS
  • Služby Packet Data Protocol (PDP) pro GPRS: poskytování směrovacích informací pro GPRS spojení
  • Location Service Management Services: získávání informací o umístění účastníka

Publikované normy a standardy[editovat | editovat zdroj]

MAP standard byl vytvořen organizací GSM Association, v současnosti je spravován organizací ETSI/3GPP. Existují dva standardy MAP podle typu mobilní sítě:

  • MAP pro GSM (před Release 4)[1]
  • MAP pro UMTS ("3G") a GSM (Release 99 a novější)[2]

V ANSI sítích plní funkci MAP protokolu protokol ANSI-41 (původně IS-41).

Implementace[editovat | editovat zdroj]

MAP využívá služby Transaction Capabilities Application Part (TCAP) (je TCAP user), díky čemuž může být přenášen pomocí tradičních SS7 protokolů nebo pomocí IP s využitím Transport Independent Signalling Connection Control Part (TI-SCCP);[3] nebo SIGTRANu. Vlastní MAP data jsou definována pomocí ASN.1 a kódována pomocí Basic Encoding Rules.

MAP signalizace[editovat | editovat zdroj]

V mobilních sítích GSM a UMTS se rozlišují domény

Protokol MAP používá pro přenos signalizační část sítě, která pracuje s přepojováním paketů, ale umožňuje komunikaci síťových prvků pracujících v obou uvedených doménách.

MAP rozhraní v doméně CS[editovat | editovat zdroj]

Mobile Switching Center (MSC) má následující SS7 rozhraní používající MAP pro komunikaci se zařízeními, která patří do GSM/UMTS CS (Circuit Switched) domény:

B ⇒ VLR (používá MAP/B). Většina MSC je asociována s VLR (Visitor Location Register) což činí z rozhraní B interní rozhraní.

C ⇒ HLR (používá MAP/C) Zprávy mezi MSC a HLR na rozhraní C

D ⇒ HLR (používá MAP/D) pro připojování do CS sítě a location update

E ⇒ MSC (používá MAP/E) pro předávání spojení mezi MSC (inter-MSC handover)

F ⇒ EIR (používá MAP/F) pro přístup do registru mobilních telefonů (EIR)

H ⇒ SMS-G (používá MAP/H) pro Short Message Service (SMS) přes CS

MAP rozhraní v doméně PS[editovat | editovat zdroj]

SGSN (Serving GPRS Support Node) má následující SS7 rozhraní používající MAP pro komunikaci se zařízeními, která patří do GSM/UMTS PS (Packet Switched) domény:

Gr ⇒ HLR pro připojování do PS sítě a pro location update

Gd ⇒ SMS-C pro SMS přes PS

Gs ⇒ MSC pro kombinovanou CS+PS signalizaci přes PS

Ge ⇒ Charging pro účtování účastníků s předplacenými kartami pomocí CAMEL (Customised Applications for Mobile networks Enhanced Logic)

Gf ⇒ EIR pro přístup do registru mobilních telefonů (EIR)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 3GPP TS 09.02
  2. 3GPP TS 29.002
  3. ITU-T Recommendation Q.2220, Transport Independent Signalling Connection Control Part (TI-SCCP).

Související články[editovat | editovat zdroj]