Madona se sv. Janem Křtitelem a sv. Janem Evangelistou

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Madona se sv. Janem Křtitelem a sv. Janem Evangelistou
Madona se sv. Janem Křtitelem a sv. Janem Evangelistou (první polovina 60. let 14. stol.)
Madona se sv. Janem Křtitelem a sv. Janem Evangelistou (první polovina 60. let 14. stol.)
Umístění
UmístěníGalerie výtvarného umění v Chebu
StátČeskoČesko Česko
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box:

Madona se sv. Janem Křtitelem a sv. Janem Evangelistou jsou dřevěné sochy ze 60. let 14. stol., které byly součástí oltářního archy v jednom z chebských kostelů. Sochy představují ranou fázi konstituování nového výtvarného stylu, ovlivněného malbou a zejména knižními miniaturami dvorského okruhu.[1] Kvalita a styl řezby napovídají, že pravděpodobně vznikly v některé pražské dílně. Jsou součástí expozice gotické plastiky v Galerii výtvarného umění v Chebu.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Provenience z prvního farního kostela v Chebu, zbořeného v roce 1812, není jistá. Tomu by odpovídalo jedině zasvěcení kostela sv. Janu Křtiteli, jehož socha stála v oltářní skříni na významnějším místě po pravici Panny Marie. Kostel sv. Jana Křtitele však v době vzniku této trojice soch již dávno ztratil na významu a donace se soustřeďovaly spíše ke kostelu sv. Mikuláše. Patronátní práva k němu držel řád německých rytířů, jehož představitelé udržovali vztahy s pražským panovnickým dvorem, v jehož blízkosti příslušná dílna působila.[2]

Původní umístění[editovat | editovat zdroj]

Novější bádání nepochybuje o tom, že všechny tři sochy pocházejí ze skříně nedochované oltářní archy, přestože chebské uspořádání Trůnící Madony se sv. Janem Křtitelem po pravici a sv. Janem Evangelistou po levici nemá přesnou dobovou analogii. Třífigurové schéma s centrální sochou Madony bylo ve střední Evropě druhé pol. 14. – první pol. 15. století vcelku běžné. Dvojice soch Janů, které mohly být součástí oltáře s centrální sochou Madony se dochovaly v Tovačově a Rychlebách (Złoty Stok, Dolní Slezsko).[3]

Umělecká situace[editovat | editovat zdroj]

Chebské sochy vznikly v mimořádně zajímavém období českého umění ve třetí čtvrtině 14. století. Za vlády českého krále a římského císaře Karla IV. zde panovaly velice příznivé podmínky pro rozvoj sochařství. Hospodářská prosperita a mocenská stabilita umožnily bezprecedentní intenzitu výstavby kostelů a jejich zařizování. Předpokladem pro fungování mnoha dílen produkujících oltářní nástavce byly obrovské investice do oltářních fundací. Příklad Karlovy zakladatelské a budovatelské iniciativy strhával mnoho příslušníků jeho dvora, ale i další církevní hodnostáře, šlechtice i měšťany, čímž vznikalo množství příležitostí pro umělecké řemeslníky všeho druhu. Vysoká poptávka a výborné podmínky přitahovaly ty nejlepší tvůrce z celé Evropy. Právě skutečnost, že se v centru říše setkávali řemeslníci školení v různých končinách Evropy, především v Itálii, Francii a německých zemích, se promítla do neobyčejné stylové různorodosti a vývojové dynamiky.

Sochaři ve snaze neopakovat již dosažené přinášeli v rychlém sledu nová originální řešení, jak v zobrazení madon a světců aktivovat vrstvené významy. Hlavním prostředkem se jim sta­la reprodukce bohatství vizuální zkušenosti, buď přímo na zákla­dě pozorování (uváděním prvků nepravidelnosti, náhodnosti či obyčejnosti do dříve ideali­zovaných tvarů) nebo obraznou evokací pomocí draperie, různorodé jak ve stylu uspořádání záhybů, tak v textuře látky. Díky jedinečné situaci v pražském uměleckém centru doby Karla IV. mohl být styl stále obohacován o nové inspirace umělců obeznámených se současným uměním v Itálii a západní Evropě, které se zde ná­sledně křížily, prolínaly a transformovaly. Z oblasti dvorského malířství byl do řezbářství uveden např. kompoziční princip, který vnáší pomocí ne­stejně vysoko postavených chodidel do postavy dynamiku a u reliéfních soch účinně podporuje iluzi prostorové hloubky. Dobře známý a relativně nejlépe dokumento­vatelný je vztah trůnících madon ke stylu ilumináto­rů 60. let, působících při pražském arcibiskupském dvoře.[4]

Panna Marie s Ježíškem[editovat | editovat zdroj]

Plně plastická socha z lipového dřeva 97 x 39 x 19 cm, záda vyhloubena, polychromie chybí. Restaurováno 1964 a 1987, 1994 (J. Živný). Inv. č. P1

Socha představuje tradiční typ Trůnící Panny Marie s oblečeným Kristem, stojícím na jejím koleni. Je oděna do přiléhavého šatu a pláště sepnutého na prsou. Madona sedí na profilovaném trůnu s poduškou a na hlavě má roušku a korunu. Pravou rukou objímá Ježíška, v levé patrně držela žezlo. Obě sochy mají obličej obrácen k vnímateli. Kristus drží v levé ruce jablko a pravou rukou žehná. Tento typ mariánských soch byl rozšířen v období 1270–1350, ale ojediněle přetrvává i v období krásného slohu. Oproti starším sochám tohoto typu se chebská liší v labilním postoji Ježíška. Ten je v následujícím období často zobrazován jako živě gestikulující dítě, které vztahuje ruce k matce (Madona z Hrádku u Benešova, 1360–1370, Madona Z Kerhartic, 1361–1368).

Pro systém drapérie, která je u pravé nohy asymetricky nařasena do kaligraficky pojaté soustavy rourovitých kaskád a vytváří dramatický akcent, existují předlohy ve francouzském sochařství počátku 14. století. Hluboký zářez pláště ve tvaru V mezi koleny je zase charakteristický pro francouzské řezby ve slonovině (2. čtvrtina 14. stol.).[5] Chebská Madona má také možnou vazbu na moravské sochařství druhé čtvrtiny 14. století z doby bezprostředně po roce 1350 (Madona z Tovačova).[6] Tato socha předznamenává způsob iluzivního prohloubení třetího rozměru, zohlednění podhledové zkratky a má shodnou typiku tváře jako chebská Madona.[7] Způsob řezby drapérie ji spojuje s madonou z Kerhartic.

Sv. Jan Křtitel[editovat | editovat zdroj]

Plně plastická socha z lipového dřeva 90 x 33,5 x 23 cm, záda vyhloubena, zbytky křídového podkladu, polychromie chybí. Restauroval J. Živný (1994). Inv. č. P2

Světec je zobrazen jako starší podsaditý muž s dlouhými vlasy a rozděleným plnovousem. V levé zdvižené ruce drží medailon s Beránkem božím (částečně poškozen), pravá ruka pravděpodobně držela rákosový kříž, který je tradičním atributem Jana Křtitele. Světec je zahalen do vrstveného šatu a jeho další atribut – velbloudí kožešina, byl patrně původně naznačen v nyní chybějící polychromii.[8] Socha představuje ranou formulaci výrazně asymetrického kompozičního schématu, které bylo později typické zejména pro slezské řezbářství.[7] Nerovnováhu vytváří zejména umístění atributu i těžkého závěsu na pravé straně, ačkoli nosná noha je vlevo. Velká hlava s extatickým výrazem je v českém prostředí nezvyklá.[9]

Socha sv. Jana Křtitele ještě navazuje na odkaz antikizující plastiky 13. století a zároveň vykazuje některé pokročilé rysy – zejména tendenci k zdůraznění plastických tvarů tělesného objemu i živějšímu gestu rukou. Celkovým pojetím je blízká Madoně z farního kostela v Broumově, Madoně Eiglově a Madoně z kostela sv. Jakuba v Jihlavě. Expresivní výraz tváře má blízko k Prorokům z Rottweilu, Apoštolovi z pilíře chóru kostela sv. Jakuba v Brně a sv. Janům z Tovačova.[10]

Sv. Jan Evangelista[editovat | editovat zdroj]

Plně plastická socha z lipového dřeva 95,5 x 29,5 x 18,5 cm, záda vyhloubena, zbytky křídového podkladu, polychromie chybí. Ruce sochy nejsou původní. Restaurováno 1964 a 1994 (J. Živný). Inv. č. P3

Socha byla identifikována jako Jan Evangelista na základě typu (mladík s dlouhými vlasy) a analogie s obdobnými sochařskými dvojicemi, které mají tradici již z doby kolem roku 1300. Nezachovaly se ruce ani atributy. Lze odvodit, že původně Jan držel knihu, kalich nebo medailon s orlem.[8] Vyvážená a symetrická kompozice vychází ze starších vzorů. Nejbližší analogie je sv. Jan Evangelista z kostela sv. Maří Magdaleny ve Vratislavi (1350–1362) a Jan z nástavce hlavního oltáře v Levoči.[7] Podobně jako u dalších soch této chebské skupiny je vztah tělesného jádra k povrchu pojednán způsobem, který prozrazuje hledání nového sochařského stylu.[10]

Příbuzná díla[editovat | editovat zdroj]

  • Madona z Wachau (kolem 1360–1365)
  • Madona z Tovačova (kolem 1360–1370)
  • Madona z Hrádku u Benešova (kolem 1360–1370)
  • Madona z Bečova v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Mostě (kolem 1364–1368)
  • Madona z Kerhartic v děčínském muzeu (kolem 1361–1368)
  • Madona z Rödelwitz v muzeu v Eisenachu (kolem 1370)[11]
  • Retábl v Puschendorfu (kolem 1370)
  • skupina slezských Madon na lvu[12]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Opitz 1935, s. 17–25; Kutal A, 1962, s. 18-34
  2. ↑ VYKOUKAL J. [s.l.]: [s.n.], 2009. S. 146. 
  3. ↑ Vykoukal J, 2009, s. 141; Aleš Mudra, Řezbářství doby Karla IV., in: Severozápadní Čechy za vlády Lucemburků, Michaela OTTOVÁ / Ľubomír TURČAN (eds.), Litoměřice 2016, s. 61–76 on line
  4. ↑ MUDRA, A. [s.l.]: [s.n.], 2013. 
  5. ↑ Jiří Fajt, Madona z Chebu, in: J. Fajt (ed.), 2006, s. 109-110
  6. ↑ Albert Kutal, Madona farního kostela v Tovačově, Ročenka Národopisného a průmyslového muzea města Prostějova a Hané, XV, 1938, s. 32-41 on line; Aleš Mudra, Trůnící Madona z Kerhartic v děčínském muzeu, in: Ústecký sborník historický 2005, s. 47-66 on line
  7. ↑ a b c Vykoukal J, 2009, s. 147
  8. ↑ a b Vykoukal J, 2009, s. 143
  9. ↑ Kutal A, 1962, s. 20
  10. ↑ a b Ševčíková J, 1975, s. 44-46
  11. ↑ Prag und die großen Kulturzentren Europas in der Zeit der Luxemburger (1310–1437). Prague and Great Cultural Centres of Europe in the Luxembourgeois Period (1310–1437). Praha: [s.n.], 2008. S. 449–457. 
  12. ↑ Madony na lvu a měkký styl třetí čtvrtiny 14. století : příspěvky z mezinárodního sympozia = Madonnas on lions and the soft style of the third quarter of the 14th century : proceedings from the international symposium. 1. vydání =. vyd. Olomouc: [s.n.] 77 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87149-86-7, ISBN 80-87149-86-6. OCLC 936546167 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Aleš Mudra, Kontexty italizujícího sochařství doby lucemburské v severozápadních Čechách, in: Trans montes. Podoby středověkého umění v severozápadních Čechách. Aleš MUDRA / Michaela OTTOVÁ (ed.), Praha 2014, s.169–187, on line
  • Jiří Vykoukal (ed.), Umění gotiky na Chebsku, Galerie výtvarného umění v Chebu 2009, ISBN 978-80-85016-92-5
  • Jiří Vykoukal (ed.), Gothic Art in the Cheb Region, Cheb 2009, ISBN 978-80-85016-93-2
  • Jiří Fajt (ed.), Karel IV., císař z Boží milosti. Kultura a umění za vlády Lucemburků 1310–1437, Academia, Praha 2006, ISBN 80-200-1399-7
  • Albert Kutal, Gotické sochařství, in: Dějiny českého výtvarného umění, Academia Praha 1984
  • Jana Ševčíková, Chebská gotická plastika, Galerie výtvarného umění v Chebu 1975
  • Albert Kutal, České gotické sochařství 1350–1450, Praha 1962
  • Josef Opitz, Sochařství v Čechách za doby Lucemburků I, Praha 1935
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Madona_se_sv._Janem_Křtitelem_a_sv._Janem_Evangelistou&oldid=22913051“