Link-local adresa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

V počítačové síti představuje link-local adresa takovou síťovou adresu, pomocí které se dá komunikovat pouze v rámci segmentu sítě, ke kterému je host/user přímo připojen.

Obvykle link-local adresy nejsou unikátní mimo rámec jednoho síťového segmentu. Naproti tomu jiné adresy, například v rámci organizace nebo globální adresy unikátní jsou. Routery tudíž nepřesměrovávají packety s link-local adresou.

Termín link-local adresa se používá v případech, kdy protokol zároveň podporuje i jiné adresy (např. globální adresy jako IPv4 nebo IPv6). Pro protokoly, které podporují jen link-local adresy (jako Ethernet nebo MAC adresy), které výrobce zapíše do síťových čipů). Adresy které se skutečně použijí, nemusí být nutně být MAC adresy - například virtuální stroje ani fyzický hardware nemívají a tudíž nejsou unikátní. V tomto případě termín adresa stačí.

Link-local adresy pro IPv4 jsou definovány v adresním bloku 169.254.0.0/16 v CIDR notaci. V IPv6 jsou přidělovány s prefixem fe80::/64.

Přidělení adres[editovat | editovat zdroj]

Jako jakákoliv jiná síťová adresa, link-local adresa může být přidělena ručně administrátorem. protože její platnost (a tudíž její využití) je omezena na pouze jeden síťový segment, dobrá alternativa je použití automatické konfigurace. Její výhoda spočívá v tom, že není potřeba zapojení člověka. Nevýhoda je, že takováto konfigurace je ve většině případů nedeterministická. Není tedy možné s jistotou určit, jaká bude bude tato adresa u připojujícího se hosta. Některé protokoly podporují pouze automatickou konfiguraci.

V IP sítích se je možno nejčastěji obdržet link-local adresu použitím stateless address autoconfiguration. V IPv4 jsou obvykle použity pouze k přidělení IP adres zařízením, když neexistuje žádný vnější mechanismus adresové konfigurace, jako např. Dynamic Host Configuration Protocol (DHCP) nebo když jiná primární konfigurační metoda selže. V IPv6 IPv6,[1] jsou link-local adresy povinné a vyžadované pro vnitřní funkcionalitu součástí řady protokolů.

IPv4[editovat | editovat zdroj]

V RFC 3927, the Internet Engineering Task Force rezervovala adresní blok 169.254.1.0 až 169.254.254.255[2] pro link local adresování v IPv4. Pokud nejsou jiné možnosti, link-local adresy jsou zařízením přiřazovány host-internal, tedy bezstavovou, adresní konfigurací.[3]

RFC 3927 varuje před současným užíváním adres různého adresního prostoru,[4], jako například konfigurování link-local adres a globálně routovatelných adres na jednom zařízení. Proto připojené zařízení primárně hledají DHCP server, až poté přidělují link-local adresu.

Při procesu automatické konfigurace, síťoví hosti vybírají náhodného kandidáta z rezervovaného adresního prostoru a používají Address Resolution Protocol (ARP) sondy(probes), aby se ujistili, že daná adresa již není používána. Pokud ARP dostane odpověď, znamená to, že kandidátní adresa je již používána. V tomto případě je vytvořena nová náhodná kandidátní adresa a proces se opakuje. Proces končí ve chvíli, kdy ARP nepřijde žádná odpověď.

Pokud se stane globálně routovatelná adresa nebo privátní adresa stane dostupnou po přidělení link-local adresy, měla by být pro nové připojení obecně preferována před link-local adresou, avšak komunikace přes ní by měla být stále možná.[5]

Microsoft refers to this address autoconfiguration method as Automatic Private IP Addressing (APIPA).[6] It is sometimes also casually referred to as auto-IP.

IPv6[editovat | editovat zdroj]

V Internet Protocol Version 6 (IPv6), byl adresní blok fe80::/10 rezervován pro link-local unicast adresování.[1]Skutečná link-local adresa je přidělena s prefixem fe80::/64.[7][8]. Mohou být konfigurovány automaticky (stateless) nebo např. manuálně (stateful)

Na rozdíl od IPv4, IPv6 vyžaduje aby byla link-local adresa přidělena každému zařízení, na kterém je IPv6 protokol povolen, i když je zároveň přiděleno jedna nebo více adres[9], což má za následek, že IPv6 hosti většinou mívají pro každé zařízení s povoleným IPv6 více jak jednu IPv6 adresu. IPv6 adresa je potřeba pro IPv6 vrstvu Neighbor Discovery Protocol a další protokoly založené na IPv6.

V IPv6 je stateless address autoconfiguration provedena jako soucast Neighbor Discovery Protocol (NDP),[10], což bylo specifikováno v RFC4862. Tato adresa je vytvořena ze svého routing prefixu a MAC address adresy zařízení.

IPv6 umožnilo i další způsoby přidělování k zařízením hosta. Router může na dedikovaném serveru oznámit konfigurační informace všem zařízením na stejné lince skrze oznámení NDP routing prefixu, což způsobuje další přidělování IP adres na zařízení pro lokání nebo globální routovací účely. Tento proces je občas považován jako stateless, protože prefixový server neobdrží žádné záznamy o individuálním přidělení hostům. Jedinečnost je garantována automaticky metodologií výběru adres (Podle RFC 4862 dle MAC adres a nebo náhodné podle RFC 4941) v kombinaci s algoritmem pro detekci duplikací,

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Link-local address na anglické Wikipedii.

  1. a b RFC 4291,IP Version 6 Addressing Architecture, R. Hinden, S. Deering, The Internet Society (February 2006)
  2. Prvních a posledních 256 adres v 169.254/16 bloku jsou reservovány do budoucna pro užití RFC 3927.
  3. RFC 3927, Dynamic Configuration of IPv4 Link-Local Addresses, S. Cheshire, B. Aboba, E. Guttman, The Internet Society (May 2005)
  4. RFC 3927 section 1.9
  5. RFC 3927 section 2.6.1
  6. APIPA [online]. Microsoft, [cit. 2010-08-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. RFC 4291, section 2.5.6. Link-Local IPv6 Unicast Addresses
  8. . I když je tento blok rezervován pro link-local adresy, musí být 54 bitů nastaveno na nulu. Prefix je proto fe80::/64 (RFC 4291, section 2.5.6.).
  9. RFC 4291, section 2.8. A Node's Required Addresses
  10. RFC 4862, IPv6 Stateless Address Autoconfiguration, S. Thompson, T. Narten, T. Jinmei (September 2007)