Kreativní třída

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Kreativní třída je nová společenská třída, která zahrnuje řadu profesí a povolání: učitele, umělce, poradce, architekty, designéry, vývojáře apod. Všechny profese, které nemají rutinní práci, ale tvoří.

Historie vzniku kreativní třídy: Dříve se společnost dělila na třídu rolníků, dělníků, živnostníků a pracující inteligenci. Jak se mění technologie a výrobní prostředky, ekonomika, společenské vlastnictví, přístup k informacím a rozšiřuje globalizace, mění se i pohled na pracovní sílu. Přibyla nová skupina lidí, tzv. „kreativní třída“, jež se pomalu stává společenskou elitou. Lidstvo počátkem 21. století vstoupilo do éry kreativity – do doby konceptuální a tím se vše kolem nás mění. Poptávka po nových konceptech, výrobcích a službách zvyšuje nároky na kreativitu lidí.

Kreativita je základ[editovat | editovat zdroj]

Kreativita jako pracovní náplň: Podle experta na kreativní ekonomiku profesora Richarda Floridy (George Mason University ve Washingtonu), je kreativita největší konkurenční výhodou dneška. Vysoká poptávka po kreativitě dala vzniknout nové společenské vrstvě, kterou Florida a další nazývají „kreativní třídou“. Florida rozšiřuje počet povolání, která mají za úkol přinášet nové nápady na zvyšování přidané hodnoty ve všech oblastech. Rozdíl mezi kreativní třídou a ostatními je, že kreativní třída musí věci dělat jinak a musí neustále vymýšlet změny a novoty. Oproti tomu ostatní povolání (ve výrobě a ve službách) jsou placena hlavně za to, aby se neodchylovala od pracovního postupu a dosahovala maximální přesnosti. Například u účetních je kreativita zakázána, rovněž manažer řízení kvality či dělník u pásu musí dodržovat předepsané veličiny na chlup přesně a nemohou kreativně měnit zadání.

Profese: Do kreativní třídy řadí vědce, inženýry a doktory ve vývoji a konstrukci, architekty, designéry, pedagogy, umělce všeho druhu, pracovníky v zábavním průmyslu. Další autoři přidávají i top manažery v podnicích, kteří mají na starosti vize a strategie, urbanisty a plánovače rozvoje měst a regionů apod. Tyto profese souhrnně nazývá ústřední kreativní třídou.

Výhody kreativní třídy: Kreativní třída je daleko svobodnější a při realizaci pracovního zadání se těší velké míře autonomie a flexibility. Jak se lidstvo posunuje více a více do doby koncepční, kreativní třída se rozrůstá. Podle Floridy kreativní třída v USA již činí asi 30 % zaměstnanců, dělníků je asi 26 % a ve službách pracuje asi 43 % lidí.

Charakteristika kreativní třídy[editovat | editovat zdroj]

  • Čím se liší od ostatních tříd: Kreativní třída je skutečně elitou dneška. Je společenskou vrstvou určující společenské normy dnešní doby. Normy kreativní třídy jsou velmi odlišné od norem tříd doby nedávné. Kreativní třída vyznává individualitu, sebevyjádření, otevřenost, respekt vůči odlišnostem, toleranci k jinakosti a odmítá dogmata a paradigmata. Navíc je kreativní třída dominantní společenskou vrstvou, i co se týče bohatství a příjmů. Příslušníci kreativní třídy (v USA) vydělávají dvakrát více než příslušníci tříd pracujících ve výrobě a ve službách.
  • Rozdíl mezi kreativní třídou a manažerskou třídou: Richard Florida vnímá kreativní třídu jako naprostý protiklad tzv. manažerské třídy, která určovala společenské normy v USA v tzv. organizační sféře od druhé poloviny 50. let do konce 80. let minulého století, jak je popsána v knize W. Whytea Organizational Man. Příslušník manažerské třídy většinou strávil celý život prací pro jednoho zaměstnavatele, u kterého v průběhu života stoupal po společenském žebříčku. Principem organizace práce té doby byl „taylorismus“, který komplexní úlohy rozsekal na drobné, na sebe navazující úlohy. Vykonavatel úkolů musel jediné – moc nemyslet a přesně je vykonat v souladu se zadáním. Žádná odchýlení se nepřipouštěla, což velmi významně potlačovalo tvořivost. Příslušníci manažerské třídy většinou spojovali svou identitu se svým zaměstnavatelem, tituly a pozicí. Naopak příslušníci kreativní třídy málokdy tráví celý život u jednoho zaměstnavatele. Spíše se snaží vyvažovat potřebu sebevyjádření a seberealizace s mírou svobody a příjmem. Potřebují mít nové a nové výzvy a zároveň mít dostatek volného času pro sebe. Na tituly, hodnosti a názvy pozic si obvykle moc nehrají.
  • Pracoviště bez límečků (no collar workplace), potřeba volnosti. Kreativní třída obvykle nepracuje v tradičním hierarchickém uspořádání. Velmi často jsou to specialisté, kteří si určují organizaci práce sami (self-management). Hlavním faktorem kontroly je vnitřní motivace – touha něco překonat, něco změnit a něčeho dosáhnout, dále i uznání kolegů. Většinou se oblékají ležérně, volně a oděv i úprava zevnějšku (líčení, účes, tetováž, piercing) je také jejich sebevyjádřením, což často provokuje příslušníky konzervativnějších profesí. Odmítají pevnou pracovní dobu a rádi jsou pány svého času. Do práce klidně jezdí na kole či na koloběžce, po chodbách mohou chodit bosí a úprava jejich pracoviště bývá velmi osobitá. Nectí správně formální autority a často uznávají jen přirozenou a odbornou autoritu. Je těžké s nimi manipulovat, protože bývají nezávislí – často jsou na volné noze (OSVČ).
  • Životní styl postavený na zážitcích: Příslušníci kreativní třídy překonávají tradiční buržoazní a bohémský životní styl (bobos) a vyznávají kreativní étos, kdy je kreativní identita tvořena průnikem práce a volného času. Mají rádi, když mohou vykonávat velké množství kreativních aktivit.
  • Prolínání práce a zábavy: Potřebují, aby se práce i zábava prolínaly. Jedna osoba tak může být zároveň vývojářem a konstruktérem, spisovatelem, horolezcem, hercem v amatérském divadle či amatérským kuchařem a znalcem vín apod.
  • Netradiční pracovní rozvrh: Příslušníci kreativní třídy využívají svůj čas co nejintenzivněji, ať už v práci či zábavě. Snaží se každou chvilku naplnit kreativními stimuly. Zároveň dochází ke stírání klasické pracovní doby a volného času. Kreativitu nelze zapnout v 9 hodin ráno a vypnout v 5 hodin odpoledne. Proto příslušníci kreativní třídy často pracují doma mimo pracovní dobu, zatímco v pracovní době se někdy nevěnují pracovním úkolům. Vymyslet softwarový program, napsat knihu, naplánovat marketingovou kampaň či vymyslet novou investiční strategii vyžaduje období intenzivního a často nepřetržitého soustředění a přemýšlení, které musí být vyváženo obdobím relaxace, dobití baterek a získání nových nápadů a inspirace. Je známo, že cca 95 % nápadů na inovace vzniká mimo pracoviště oddělení vývoje – ve volném čase. Proto řada inovativních firem (Google, 3M, Apple apod.) a soukromých výzkumných ústavů dává svým vývojářům a konstruktérům volnou pracovní dobu s tím, že musejí měsíčně odevzdat dohodnuté výsledky, chodit na porady oddělení a na schůzky s kolegy z technologie, výroby či s klienty. Jestli na inovační nápad přijdou na procházce v lese, ve vaně, na rybách či s přáteli u sklenky vína, to moudrý zaměstnavatel neřeší – důležitý je výsledek.
  • Sdružování v kreativních komunitách: Příslušníci kreativní třídy se pohybují v prostředích, která stimulují jejich kreativitu, jsou různorodá a bohatá na zážitky. Žijí v prostředích, v nichž mohou reflektovat a posilovat své kreativní identity a zároveň rozvíjet samotnou kreativitu. Vybírají si prostředí a komunity výjimečné svým charakterem, které však umožňují kvazi-anonymní život a nevystavují je tak zbytečným tlakům okolní společnosti. Vyhledávají různé netradiční kluby, akce typu www.cinemaroyal.cz, nejezdí se pasivně válet k moři, ale najdeme je spíše na akcích Prázdninové školy Lipnice či v horách Norska či Peru. Někteří si vyberou náročné prázdninové kurzy kreativity, naučí se malovat, fotografovat či jezdit na koni.

Povolání zítřka[editovat | editovat zdroj]

Roboti nahrazují dělníky: Ze statistik je zřejmé, že pracovních míst jednotvárné opakující se manuální práce bude rychle ubývat a dělníci budou velmi brzy nahrazeni roboty. Tak například firma Foxcon, která ve světě zaměstnává asi 1,2 miliónu lidí, plánuje do konce roku nasadit ve výrobě asi 300 tisíc robotů, kteří nahradí stejný počet zaměstnanců.[1] Během několika let chce Foxcon nasadit do výroby asi milión robotů. A mnohé firmy plánují totéž. Roboti totiž nejlépe dělají to, co mají – přesnou a kvalitní práci. Roboti nestonají, nemají špatnou náladu, nechodí kouřit, nepotřebují přestávky ani dovolenou, pracují 24 hodin denně, nemají žádné mzdové požadavky, nestávkují – zkrátka ideální pracovní síla. Podle vědce Michia Kaku bude okolo roku 2030 většina podobných dělnických míst s pouhými opakujícími se úkony nahrazena roboty.

Ubude i manažerů a úředníků: Ve firmách ubude asi 75 % manažerů, protože jsou často jen převodní pákou mezi vedením a vykonavateli práce. Ubude profesí, jako jsou nižší manažeři a úředníci, různí referenti na tabulky a hlášení, účetní i mnozí úředníci na úřadech.

Povolání a profese, které nelze nahradit robyty: Podle Michia Kaku existuje velká skupina lidí, které počítače ani roboti v příštích třiceti letech nenahradí. Jsou to povolání, která vyžadují tzv. bezpečné rozpoznávání objektů – obrazů a schopnost nacházet nějaká kreativní řešení. Proto budou i nadále potřeba pracovníci na svoz odpadků, policisté vyšetřující zločiny, nejrůznější stavební profese, instalatéři, zahradníci, maséři, kadeřníci a umělci všeho druhu. Bude zapotřebí vědců všech disciplín, inspirativních vůdců a lidí, kteří budou umět sloužit veřejnosti.

Poradci budou žádaní: Ačkoli pomocí internetu půjde v budoucnu koupit opravdu cokoliv, vždy budou žádáni odborníci, kteří opravdu dobře poradí. Například i tehdy, když si na internetu najdete nabídku na vysněný dům, tak opravdu dobrý makléř vám poradí s technickou stránkou domu, s financováním, s provozními náklady, pomůže odhalit skryté vady, upozorní na všechny aspekty okolí – kanalizace, místní doprava, školy, sousedé, rozvojové plány okolí, kluby, možnosti vyžití, zvláštnosti, sociální skladba obyvatel. Váš osobní bankéř (nemusí být zaměstnanec banky) pomůže s účinnou investiční strategií, právník Vám pomůže s interpretací a aplikací práva, živý lékař lépe posoudí rodinnou anamnézu, vlivy práce a stresu než lékař robot.

V bohatých městech si budou občané z daní platit městské zahradní architekty a zahradníky, ale také i umělce, kteří budou zkrášlovat a zpříjemňovat životní a pracovní prostředí. Zůstanou tedy profese, kde je a bude zapotřebí to, co počítače a roboti nemají a hned tak mít nebudou: „zdravý rozum a zkušenost“, schopnost vidět věci jinýma očima než druzí a schopnost vyvodit ze známých faktů nové závěry, vidět příležitost tam, kde ji druzí nevidí, schopnost vidět „dopředu a za roh“. Profese, které budou poskytovat krásu, um, poznání, klid, pohodu, harmonii, vymýšlet nové věci a služby. Kreativní třída se tedy bude rozšiřovat.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Foxconn se loučí s lidmi. Zaměstná raději milion robotů

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Článek byl napsán pro Technologickou agenturu ČR (TACR) a celý jej najdete na www.tacr.cz v části diskuse.

(V článku byly použity myšlenky z knih Martina Cikánka: Kreativní průmysly, Michio Kaku: Fyzika budoucnosti, Daniel Pink: Úplně nová mysl, John Brockman: Příštích padesát let, Eric de Riedmatten: Objevy 21. století a články Karla Červeného.)