Koluchové z Vesce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Koluchové z Vesce (v pramenech též Kolluch, Kolloch někdy i Kolúch) jsou původem česko-moravský nižší šlechtický rod. V období pozdního středověku patřili k vladyckému stavu, později k rytířskému.

Erb z roku 1769

Historie[editovat | editovat zdroj]

Rod Koluchů má české kořeny a je doložena jeho aktivní účast na husitském hnutí. Z Rožmberské popravčí knihy přelomu 14. a 15. století se dozvídáme o působnosti Jana Kolucha z Pňové Lohoty a jeho syna Janka v lapkovské skupině Matěje vůdce. Jednalo se o skupinu zchudlých zemanů, kteří škodili Rožmberkům. Jan Koluch z Vesce se stal za velení vojevůdce Žižky z Trocnova husitským hejtmanem a jeho činnost je doložena převážně v severních Čechách. Roku 1429 koupil strážný hrad Falkenburg (ve středověkých pramenech uváděný jako Falkenberg) ležící v Lužických horách, který společně s dalším hradem Krutzenburg tvořil oporu jeho kořistnickým výpravám do Horní Lužice. Do jeho vlastnictví se počítalo držení dnes zaniklé obce Křída (Kridai) a domu na Starém Městě pražském. V září 1432 zpustošil okolí hornolužické Žitavy, samotné město se muselo vykoupit. Po bitvě u Lipan Jan Koluch z Vesce odmítl přijmout posly císaře Zikmunda na svém hradě Falkenburg, který proto hrad přikázal dobýt. Výprava se ovšem nikdy neuskutečnila, neboť roku 1437 hrad vyhořel - je to považováno za Janův trik pro odvrácení boje.

V průběhu přesunů obyvatelstva z důvodu sociálních, hospodářských, kulturních a náboženských přeměn se rod v 16. století dostal na Moravu. 20. ledna 1769 byl povýšen Sebastian Michael, jenž byl brněnským Ringsmannem, do rytířského stavu. Rod byl doložen na jihovýchodní Moravě.

Byli v příbuzenském vztahu s patricijským rodem Olbramovců a pány z Vlašimi a Jenštejna.

Popis erbu[editovat | editovat zdroj]

Štít skrz břevno rozdělen na dvě poloviny. Na vrchním červeném poli stojí ostražitý jeřáb na zelené zemi, na spodním modrém poli stříbrný hrad na stříbrném pahorku, doplněný o dvě šestiúhelníkovité zlaté hvězdy. Dvě turnajské přilby se zlatými korunami a doplněné o dva klenoty. Na první se nachází moravská orlice se stříbro-červenými přikryvadly. Na druhé jeřáb uprostřed červeno-zlatě-modře členěných parohů s modro-zlatými přikryvadly.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě, a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti - 1. Díl (A-M). Praha: Argo, 2008, s. 673, ISBN 9788025700273
  • KADICH, Heinrich von; BLAŽEK, Conrad. Der mährische Adel. Nürnberg: Verlag von Bauer und Raspe, 1899 (J. Siebmachers's großes Wappenbuch, Band 4, Abt. 10)