Klasická japonština

Klasická japonština (japonsky: 中古日本語, čúko nihhongo; anglicky: Late Old Japanese) byl jazyk, kterým se mluvilo a psalo v Japonsku během období Heian (794–1185). Spolu s doposud používanými čínskými znaky se k zápisu japonštiny začaly používat dvě nové slabičné abecedy: hiragana a katakana. To vedlo k rozkvětu literatury a vzniku takových děl, jako byly Gendži Monogatari, Taketori Monogatari a Ise Monogatari.

Externí odkazy

• Klasická japonština na Wikimedia Incubator