Joan Cantó i Esclús

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Joan Cantó i Esclús
Narození1833
Barcelona
Povolánífotograf
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Grafika na fotografiích rodiny Cantó, pro zajímavost psaná pozpátku: Otnac
August Cantó i Mas. Portrét publikovaný v nekrologu D. Augusto Cantó y Mas, Barcelona. 1888 Josep Roquer Casadesús. Katalánská knihovna

Joan Cantó i Esclús (* asi 1833, Barcelona) byl španělský fotograf pocházející z linie fotografů a portrétistů působících přibližně v letech 1860 až 1880. V prvních aktivitách Joan Cantó měl za manželku Lluïsa Mas i Tucó, která pokračovala v provozování části studia až do své smrti. Z tohoto svazku se narodili Augusto Cantó i Mas a Joan Cantó i Mas. Rodina měla v Barceloně dvě fotografická studia, kde rozvíjela svou komerční činnost.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Joan Cantó i Esclús a Lluïsa Mas i Tucó se vzali ve farnosti Sant Miquel v Barceloně 25. července 1855.[1] Synu Joan a Terezy, Joan Cantó bylo v té době 22 let a byl obchodníkem z povolání. Lluïse Mas, dceři Antoniho a Lluis, bylo 20 let. Manželé se přestěhovali na adresu Avinguda Montserrat v Barceloně.

Páru se narodily dvě děti: první, Augusto Cantó i Mas, 8. září 1856 v Barceloně.[2] V letech 1872 až 1876 studoval farmacii a tato studia opustil v době smrti svého otce, aby převzal rodinný podnik, ačkoli je později obnovil. Skutečnost, že pokračoval v péči o otcovo fotografické studio, mu zabránilo plně se věnovat farmacii. Jeho chemické znalosti mu však pomáhaly zlepšit se v oblasti nových fotografických technik, které v té době vznikaly. Augusto Cantó i Mas zemřel ve věku 23 let na plicní chorobu v noci ze 17. na 18. prosince 1879.

Druhým synem byl Joan Cantó i Mas; přesné datum jeho narození není známo, i když se předpokládá, že to bylo v roce 1858. Byl prvním členem rodiny, který byl akademicky vzdělán v umělecké oblasti: mezi lety 1874 a 1878 byl zapsán na Královskou akademii výtvarných umění v Barceloně.[3] Předpokládá se, že po smrti svého staršího bratra pokračoval v rodinném podnikání. Datum jeho smrti není známo.

Rodinný fotografický podnik[editovat | editovat zdroj]

První údaj o fotografické aktivitě Joana Cantó pochází z roku 1860. Ve fotografické sbírce Marès jsou carte de visite tohoto portrétisty. Měl studio na adrese Carrer d'Escudellers č. 8 ve čtvrtém patře, ačkoli v letech 1872-1887 se jeho adresa změnila na Conde del Asalto mezipatro č.p. 18 (Nou de la Rambla). Ràfols, v knize, kterou vydal v roce 1954, vypráví anekdotu o tomto fotografovi: „Cantó, aby dal svému příjmení větší prestiž, jej psal obráceně: Otnac“.[4]

Joan Cantó i Esclús se začali věnovat portrétní fotografii v 60. letech 19. století. Fotografie se objevila v roce 1839 ve městě Barcelona a ve 40. letech 19. století se objevila nová profese portrétisty. Z fotografie se stal průmyslový obchod a v šedesátých letech 19. století v Barceloně již existovalo asi třicet fotografických studií, což je počet, který se v následujících letech ještě zvýšil. Většina nových portrétních studií byly rodinné firmy, jedním z nich byla rodina Cantó.

Zadní strana různých fotografií rodiny Cantóů podle situace podniku: Carrer Escudellers nebo Carrer Conde de Asalto.

Jak jeho podnikání získalo určitou pověst, Joan Cantó i Esclús začlenil několik obchodních názvů, aby získal větší prestiž: Cantó, Cantó Photography, Cantó fotógrafo, CC (Cantó i Companyia) nebo Otnac (jeho příjmení pozpátku).

Pokud jde o studia, první bylo v šedesátých letech 19. století ve čtvrtém patře čísla 8 na Carrer Escudellers. V roce 1870 se přestěhovali do mezipatra číslo 18 Carrer Conde de Asalto (nyní Carrer Nou de Rambla). Po smrti svého manžela pokračovala v rodinném podnikání Lluïsa Mas i Tucó se svými dvěma dětmi; nejprve s nejstarším synem a poté s mladším bratrem pod jménem Viuda de Cantó e hijos (Vdova po Cantó e hijos).

Další údaje[editovat | editovat zdroj]

Velký počet fotografických studií, které se objevily v Barceloně, mezi nimi zvyšoval konkurenci. Mnozí z nich chtěli fotografovat proslulé postavy své doby, aby měli větší prestiž. Jasný příklad tohoto záměru je vidět v korespondenci mezi Augustem Cantó a španělským politikem a spisovatelem Víctorem Balaguerem.[5] V těchto dopisech jej Augusto Cantó požádal o získání fotografie této slavné osobnosti (dopis ze dne 23. července 1879) a také ho požádal, aby předal dopis panu Sagastovi (Práxedes Mateo Sagasta) 25. července 1879, dopisy zasílané z adresy Asalto čp.18.). Existují také důkazy o dalších korespondencích mezi Rafaelem Areñasem (jednoho z Cantóových konkurentů) a Víctorem Balaguerem, které ukazují stejný účel ze strany fotografa. To naznačuje, že poptávka po zobrazení důležitých osobností té doby byla často umělci využívána.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Fotografie dětí v ateliéru
    Fotografie dětí v ateliéru
  • Fotografie dětí v ateliéru
    Fotografie dětí v ateliéru
  • Portrétní fotografie v ateliéru
    Portrétní fotografie v ateliéru
  • Portrétní fotografie v ateliéru
    Portrétní fotografie v ateliéru
  • Portrétní fotografie v ateliéru
    Portrétní fotografie v ateliéru
  • Portrétní fotografie v ateliéru
    Portrétní fotografie v ateliéru
  • Portrétní fotografie v ateliéru
    Portrétní fotografie v ateliéru

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joan Cantó i Esclús na katalánské Wikipedii.

  1. ↑ Informació extreta de l'Arxiu Contemporani de la ciutat de Barcelona: llibre 289, referència 815.
  2. ↑ Dades obtingudes de Roquer Casadesús, José. Necrología de D. Augusto Cantó y Mas, Barcelona. 1888. Leída por el propio Casadesús, médico cirujano, en la Academia Médico-Farmacéutica, de la que el autor de la necrología era secretario general, en sesión del día 17 de febrero de 1880 Conservada al Museu Històric de la Ciutat de Barcelona.
  3. ↑ Dades que figuren en la matricula de Joan Cantó i Mas conservada a la Reial Acadèmia de Belles Arts de Barcelona.
  4. ↑ Cita extreta de Marco, Ricard. “Els retratistes del segle XIX a Barcelona. Noves dades per a la història de la fotografia”, Retrat del passat. La col·lecció de fotografies del Museu Frederic Marès. Barcelona: Ajuntament de Barcelona, 2003, s. 159.
  5. ↑ Cartes conservades al Museu Victor Balaguer de Vilanova i la Geltrú.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Barcelona fotografiada. Guia dels fons i les col·leccions de l'Arxiu fotogràfic de la ciutat. Ajuntament de Barcelona. Barcelona. 2007. K dispozici online http://www.bcn.cat/arxiu/fotografic/barcelona_fotografiada.pdf Archivováno 14. 5. 2014 na Wayback Machine.
  • Fabre, Jaume. Història del fotoperiodisme a Catalunya. 1885-1976. Ajuntament de Barcelona. Barcelona. 1990.
  • F. Rius, Núria. Pau Audouard, fotògraf retratista de Barcelona. De la reputació a l'oblit (1856-1918). Barcelona. 2011. K dispozici online http://www.tesisenred.net/handle/10803/32063.
  • Introducció a la història de la fotografia a Catalunya. Diversos autors. Editat per MNAC i Lunwerg. Barcelona. 2000.
  • La Fotografia a Espanya al segle XIX. Fundació La Caixa. Barcelona. 2001.
  • Roquer Casadesús, José. Necrología de D. Augusto Cantó y Mas, Barcelona. 1888. Leída por el propio Casadesús, médico cirujano, en la Academia Médico-Farmacéutica, de la que el autor de la necrología era secretario general, en sesión del día 17 de febrero de 1880 Conservada al Museu Històric de la Ciutat de Barcelona.
  • Sala, Teresa-M. (coord.) Pensar i interpretar l'oci. Passatemps, entreteniments, aficions i addicions a la Barcelona del 1900. Col·lecció Singularitats. Universitat de Barcelona.
  • Marco, Ricard. “Els retratistes del segle XIX a Barcelona. Noves dades per a la història de la fotografia”, Retrat del passat. La col·lecció de fotografies del Museu Frederic Marès. Barcelona: Ajuntament de Barcelona, 2003, s. 159.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Joan_Cantó_i_Esclús&oldid=23765614“