Jean d'Orleáns

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jean d'Orleáns
Rodné jménoJean d'Orléans
Narození1361
Úmrtí15. století
Povolánímalíř a iluminátor
Významná dílaParament z Narbonne
Turin-Milan Hours
Egerton Hours
OvlivněnýJean Pucelle
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean d'Orleáns, uváděný též jako Mistr Paramentu z Narbonne (1361 – ?) byl francouzský malíř a knižní iluminátor.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Jean d'Orleáns byl téměř jistě synem Girarda d´Orleáns (1344–1361), královského malíře a komorníka Jeana II., u kterého získal malířské školení. Byl pravděpodobně vnukem Evrarda d´Orleáns (1292–1357), královského sochaře Philippa II., který navrhl sochy králů v le Palais de la Cité.[1]

Byl "pictor regis" (královský malíř) Charlese V. a po jeho smrti též Charlese VI. Na dvoře francouzských králů Jeana II., Charlese V. a Charlese VI. kromě toho vykonával funkci "l'huissier de salle" (ceremoniář?) a "peintre et valet de chambre du roy" (královský malíř a komorník) až do roku 1420.[2] Charles V. mu roku 1367 daroval dům zvaný "U labutě"". Kromě toho pobíral vysoký plat přes 200 liber ročně. Jeho syn François byl také zaměstnán jako malíř a "valet de chambre du Roi" a pobíral mzdu 6 sous za den. Roku 1391 Jean d'Orleáns sepsal stanovy malířského cechu v Paříži a stal se jeho představeným.

Prvními zaznamenanými díly Jeana d'Orleáns byla výzdoba královského paláce z roku 1364, výzdoba korunovačních trůnů (1365) a výzdoba audienčního sálu v Louvru (1367). Roku 1369 u něj objednal Jean Duc de Berry deskové obrazy, na které vyplatil zálohu 100 franků. Pracoval také pro burgundského vévodu Filipa II. Smělého (dekorace kolébky jeho prvorozeného syna, 1371, ocenění obrazů v Dijonu, 1372, dvě scény na desce zdobené zlatníkem Jeanem du Vivier, 1377). Roku 1372 ocenil obrazy z pozůstalosti královny Jeanne d'Évreux (zemřela 1371). Roku 1378 pracoval na výzdobě hradu Saint-Germain-en-Laye. Kolem roku 1383 polychromoval sochu Jana Křtitele, kterou Charles V. objednal pro svou pohřební kapli v opatství Saint-Denis od sochaře Jeana de Liege. Na objednávku Charlese VI. polychromoval sochy apoštolů pro královskou rezidenci Saint Pol.

Vynikal schopností realistické malby, jak je patrné z ocenění, které obdržel roku 1385 za malbu devíti pavích per na přilby krále a dvořanů. Realistické podání lidské fyziognomie je charakteristické zejména pro jeho největší zachované dílo - Parament z Narbonne. Portréty krále Charlese V. a královny Jeanne Bourbonské na Paramentu jsou považovány za mistrovské příklady realismu 14. století. [3] Architektonické prvky odpovídají Île-de-France a elegance figur připomíná Breviář Jeanne de Belleville Jeana Pucelle (Bibliothèque nationale de France, Paris). Ikonografie vychází z italských předloh a realismus tváří prozrazuje severské vlivy, ale kompozice scén, styl kresby a technika malby jsou francouzské.[4]

Jean d'Orleáns jako první vytvořil několik iluminaci s tématem Bolestný Kristus, které lze považovat za jakousi značku jeho dílny. Ikonografie Bolestného Krista se stala populární koncem 14. století v malbě dalších umělců (Jean Malouel, 1400) a jako výzdoba relikviářů.[5][6] Roku 1380 vytvořil pro vévodu Burgundského diptych kruhových obrazů spojených pantem, který připomínal zrcátka s víčkem, užívaná v té době u dvora. Podle archivů měl jeden z kruhových diptychů protějškové obrazy Bolestného Krista u hrobu, podpíraného andělem a P. Marie s Janem Evangelistou. Roku 1383 namaloval deskové obrazy, které jako dar Filipu Smělému u něj objednal Jean Duc de Berry. Ve stejném roce pro Filipa Smělého zhotovil diptych s Bolestným Kristem,[7] P. Marií, sv. Kryštofem a Beránkem božím.

Roku 1385 namaloval deskové obrazy a zbroj pro krále Charlese VI. určenou pro rytířský turnaj v Cambrai. Roku 1390 dodal dva obrazy Madony pro krále a jeho bratra Louise, kvadriptych s Madonou, sv. Kateřinou, Janem Křtitelem a sv. Jiřím s montáží ze zlaceného stříbra, malované relikviáře a emblém k uvítání královny. 1392 namaloval Zvěstování pro komnatu následníka trůnu a restauroval nástěnné malby ve Vincennes, včetně sv. Kryštofa v královských komnatách.

O těchto dílech se dochovaly záznamy, ale díla samotná nepřetrvala. Jean d'Orleáns byl iluminátorem Très belles heures de Notre-Dame. Malíř stejného jména byl roku 1408 ve službách vévody Jeana de Berry (dar schránky na vonné látky zdobené malbou) a roku 1416 byl autorem výzdoby katedrály v Bourges při vévodově pohřbu.

Známá díla[editovat | editovat zdroj]

  • 1364 jelen jako symbol královy spravedlnosti, královský palác v Paříži
  • 1365 výzdoba korunovačních trůnů
  • 1367 audienční sál, Louvre
  • 1380 diptych kruhových obrazů spojených pantem
  • 1375–1380 Parament z Narbonne[8]
  • vitráž Madona s dítětem v Evreux[9][10]
  • 1390 Bolestný Kristus, Très Belles Heures de Jean de Berry
  • Très belles heures de Notre-Dame – iniciály a výzdoba okrajů a spodní strany stránek, většina miniatur s P. Marií, (spolupracoval Jean Petit, alias Pseudo-Jacquemart, pokračovali bratři z Limburku, dílna Jana van Eycka)
  • Turijn-Milaan-Getijdenboek (některé z prvních iluminací v knize)
  • Heures de René d'Anjou
Parement de Narbonne

Iluminace[editovat | editovat zdroj]

  • Très Belles Heures de Notre-Dame, Bolestný Kristus
    Très Belles Heures de Notre-Dame, Bolestný Kristus
  • Très Belles Heures du duc Jean de France, duc de Berry, Klanění tří králů
    Très Belles Heures du duc Jean de France, duc de Berry, Klanění tří králů
  • Très Belles Heures de Notre-Dame, Zatčení Krista
    Très Belles Heures de Notre-Dame, Zatčení Krista
  • Très Belles Heures de Notre-Dame, Zvěstování
    Très Belles Heures de Notre-Dame, Zvěstování
  • Très Belles Heures de Notre-Dame, Narození Ježíše
    Très Belles Heures de Notre-Dame, Narození Ježíše

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Perkinson S, 2009, s. 198
  2. ↑ Colum P. Hourihane, 2012, s. 471
  3. ↑ Perkinson S, 2009, s. 202-203
  4. ↑ Louvre: The Narbonne Altarcloth
  5. ↑ Jean du Vivier: Reliquiario di Montalto
  6. ↑ Perkinson S, 2009, s. 199
  7. ↑ Susie Nash, Northern Renaissance Art, Oxford University Press 2009, p. 237
  8. ↑ Paris, 1400, pp. 45-46
  9. ↑ Paris, 1400, p. 203
  10. ↑ Perkinson S, 2009, p. 199

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Colum P. Hourihane (ed.), The Grove Encyclopedia of Medieval Art and Architecture, Vol. 2, Oxford University Press 2012, pp. 471–472
  • Stephen Perkinson, The Likeness of the King: A Prehistory of Portraiture in Late Medieval France, 352 pp, University of Chicago Press 2009, ISBN 978-0226658797, pp. 198–208
  • Paris, 1400: les arts sous Charles VI. (Exposition présentée à) Paris, Musée du Louvre, 22 mars–12 juillet 2004
  • Susie Nash, "The Parement de Narbonne : Contexte and Technique", in The Fabric of Images, sous la direction de C. Villlers, Londres, Archetype Publications, 2000, pp. 77–87.
  • Charles Sterling, La Peinture médiévale à Paris, Bibliothèque des Arts 1990, ISBN 9782850471629
  • Philippe Henwood, Jean d´Orleáns, peintre du rois Jean II, Charles V et Charles VI (1361–1407), Gazette des Beaux Arts, 95, 1980, 137–140
  • Bernard Prost, Recherches sur les peintres du Roi antérieures au règne de Charles VI in Études d’histoire du Moyen Age, 1975
  • Henri Bouchou e.a., Les primitifs Français 1292–1500, complément documentaire du catalogue de l’exposition, 1904, Paris, Librairie Georges Barranger

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jean_d%27Orleáns&oldid=23443767“