Ion Mincu

Ion Mincu
Narození	20. prosince 1852 ; Focșani
Úmrtí	6. prosince 1912 (ve věku 59 let) ; Bukurešť
Místo pohřbení	Cimitirul Șerban Vodă; Centrální hřbitov v Kišiněvě
Alma mater	École des Beaux-Arts; Union National College in Focșani
Povolání	architekt, politik a inženýr
Významná díla	Palace of Justice; Iacob Lahovary House; Kiseleff Roadside Buffet; Central School in Bucharest
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ion Mincu (20. prosince 1852 Focșani – 6. prosince 1912 Bukurešť) byl rumunský architekt. Byl vůdčím představitelem novorumunské architektury (arhitectura neoromânească).

Vystudoval stavitelství silnic a mostů na Polytechnické univerzitě v Bukurešti a pracoval na stavbě cesty z Ploiești do Predealu. V letech 1877 až 1884 studoval u Juliena Guadeta na École des Beaux-Arts v Paříži. Získal čestné uznání Francouzské společnosti architektů a podnikl vzdělávací cestu po Evropě.

Jeho prvním významným dílem po návratu do Rumunska byl dům generála Iacoba Lahovaryho. Mincu se tím stal průkopníkem nového stylu, spojujícího vlivy západní architektury s národními tradicemi z dob Constantina Brâncoveanu, zdobnost secesní architektury se u něj prolíná s folklorními prvky.^[1] K jeho nejvýznamnějším dílům patří rezidence prefekta v Galați, katedrála svatého Petra a Pavla v Konstanci nebo Ústřední dívčí škola v Bukurešti. Pro Světovou výstavu 1889 v Paříži navrhl budovu, která nakonec sloužila jako hostinec na bulváru Șoseaua Kiseleff. Spolu s Albertem Balluem projektoval Justiční palác v Bukurešti. Podílel se na rekonstrukci kláštera Mănăstirea Stavropoleos. V letech 1885 až 1889 byl poslancem dolní komory rumunského parlamentu.^[2] Věnoval se pedagogické činnosti, jeho žáky byli např. Constantin Iotzu a Toma T. Socolescu. V roce 1903 se stal předsedou Asociace rumunských architektů.