Incidenční spor
Za incidenční spor považuje právní teorie soudní spor, který je potřeba rozhodnout pro potřebu jiného řízení, které samo pro řešení sporů není způsobilé.[1] S incidenčními spory ve smyslu této definice se lze setkat např. ve vykonávacím řízení, v řízení o pozůstalosti – o spor o dědické právo (§ 170 z.ř.s.) nebo v řízení o úschovách o nahrazení projevu vůle účastníka, jenž odepřel souhlas s vydáním předmětu úschovy (§ 299 z.ř.s.). Insolvenční zákon z roku 2006 zavedl vlastní legální definici incidenčních sporů jako „spory vyvolané insolvenčním řízením, o kterých tak stanoví tento zákon, projednávané v rámci insolvenčního řízení“.[2] V současné právní praxi je pojem incidenční spor užíván téměř výhradně pro označení sporu v insolvenčním řízení.
Incidenční spor v rámci insolvenčního řízení[editovat | editovat zdroj]
Incidenční spor v rámci insolvenčního řízení se zahajuje podáním návrhu, který má povahu žaloby, a rozhoduje v něm stejný insolvenční soud, který vede i dané insolvenční řízení. O věci samé se rozhoduje rozsudkem, schválení smíru je však usnesením. Podstatná část právní úpravy incidenčních sporů je obsažena v § 159–164 insolvenčního zákona, podpůrně se využívá občanský soudní řád.
Druhy incidenčních sporů v insolvenčním řízení[editovat | editovat zdroj]
Za incidenční spory považuje insolvenční zákon spory:[3]
- o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek,
- o vyloučení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty nebo o vydání výtěžku zpeněžení,
- o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela,
- na základě odpůrčí žaloby,
- o náhradu škody na majetkové podstatě vzniklé porušením povinností insolvenčním správcem,
- o platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení majetkové podstaty prodejem mimo dražbu,
- o určení, zda tu je či není právní vztah nebo právo týkající se majetku nebo závazků dlužníka, je-li na takovém určení naléhavý právní zájem,
- další spory, které zákon označí jako spory incidenční.
Incidenční spory v exekučním řízení[editovat | editovat zdroj]
V exekučním řízení mohou vzniknout např. spory impugnační nebo opoziční. Impugnačními spory se rozumí spory o zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) dle ustanovení § 268 odst. 1 o.s.ř., zejména pak z důvodu uvedeného pod písm. h), tzn. že výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. Jako spory opoziční se označují spory o zastavení výkonu rozhodnutí pro zánik práva (§ 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř.).[4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ WINTEROVÁ, Alena. Incidenční spory. Bulletin advokacie. Duben 2003, čís. 4, s. 12. Dostupné online. ISSN 1805-8280.
- ↑ Zákon č. 182/2006 Sb., Insolvenční zákon, § 2 písm. d). [cit. 2019-04-14]. Dostupné online.
- ↑ Zákon č. 182/2006 Sb., Insolvenční zákon, § 159 odst. 1. [cit. 2019-04-14]. Dostupné online.
- ↑ ZAHRADNÍKOVÁ, Radka, a kol. Civilní právo procesní. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2018. ISBN 978-80-7380-714-6. S. 400, 401.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Encyklopedické heslo Incidence v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
