Inşirah Hanım
| Inşirah Hanım | |
|---|---|
 | |
| Narození | 10. července 1887 Maşukiye, Osmanská říše |
| Úmrtí | 10. června 1930 (ve věku 42 let) Káhira, Egypt |
| Pohřbena | Hřbitov Eyüp, Istanbul |
| Manžel | Şehzade Mehmed |
| Otec | Aziz Bey Voçibe |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Inşirah Hanım (osmanská turečtina: انشراح خانم; rozená Seniye Voçibe; 10. července 1887, Maşukiye – 10. června 1930, Káhira) byla druhá manželka osmanského sultána Mehmeda VI.[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodila se 10. července 1887[1] v Maşukiye v sandžaku Kocaeli jako Seniye Voçibe. Byla členkou jedné z ubychovských aristokratických rodin. Její otec byl Aziz Bey Voçibe. Měla staršího bratra jménem Zeki Bey (1885–1932). Byla neteří Dürrüaden Kadınefendi, manželky sultána Mehmeda V.[2]
Do paláce ji přivedla její teta Dürrüaden. V 16 letech se stala dvorní dámou Şayeste Hanım, manželky sultána Abdülmecida I. Je popisována jako vysoká, štíhlá žena s dlouhými kaštanovými vlasy a modrýma očima. Mezi její záliby patřilo malování.[2]
Mehmed při svých čtyřicátinách navštívil svou adoptivní matku Şayeste Hanım v jejím paláci. Zde uviděl sedmnáctiletou Inşirah a zamiloval se do ní. Požádal Şayeste aby si ji mohl vzít za manželku,[3] avšak tuto nabídku Inşirah odmítla. Na naléhání jejího bratra za nějaký čas se sňatkem souhlasila. Oddáni byli 8. července 1905[4] v paláci Çengelköy.[1][5] Spolu neměli žádné potomky.[3] Její bratr se po sňatku stal osobním společníkem Mehmeda.[6]
Inşirah byla známá pro svou žárlivost. Jednoho dne našla Mehmeda v ložnici se služebnou Periru. Okamžitě ho opustila a odešla ke své rodině.[7] Dne 17. listopadu 1909 došlo k rozvodu.[8][5]
Po rozvodu odešla do paláce Validebağı, který patřil její tetě. Když roku 1924 odešla dynastie do exilu, rozhodla se odejít do Káhiry.[8] Její bratr zůstal i po rozvodu po boku Mehmeda a odešel s ním do exilu.[6] V Káhiře se necítila dobře a odešla do Sanrema, kde v tu dobu pobýval Mehmed. Její bratr jí nedovolil se setkat s jejím bývalým manželem. Následující den ji poslal zpět do Káhiry. Mehmed nikdy nezjistil že jeho bývalá manželka byla za ním v Sanremu.[8] Po návratu do Káhiry se Inşirah stala ještě nešťastnější a pokusila se o sebevraždu, zachránila ji však její dvorní dáma Zernigül Hanım. Sebevražedné myšlenky neskončily a 10. června 1930[1][5] skočila do Nilu[8] a utopila se. Její rodina tělo převezla do Istanbulu a pohřbila je na hřbitově Eyüp.[8]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Inşirah Hanım na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d ULUÇAY, M. Çağatay, Padişahların kadınları ve kızları. (Ötüken, 2011, ISBN 978-9-754-37840-5), str. 263
- ↑ a b AÇBA, Harun, Kadın efendiler: 1839-1924. (Profil, 2007, ISBN 978-9-759-96109-1), str. 188
- ↑ a b AÇBA, Leyla, Bir Çerkes prensesinin harem hatıraları. (L & M, 2004, ISBN 978-9-756-49131-7), str. 70
- ↑ Açba (2007), str. 188-9
- ↑ a b c SAKAOĞLU, Necdet, Bu Mülkün Kadın Sultanları: Vâlide Sultanlar, Hâtunlar, Hasekiler, Kandınefendiler, Sultanefendiler. (Oğlak Yayıncılık, 2008, ISBN 978-6-051-71079-2), str. 706
- ↑ a b BARDAKÇI, Murat, Neslishah: The Last Ottoman Princess. (Oxford University Press, 2017, ISBN 978-9-774-16837-6), str. 87
- ↑ Açba L. (2004), str. 71-2
- ↑ a b c d e Açba (2007), str. 189