IMEI

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
IMEI

IMEI je zkratka z anglického termínu International Mobile Equipment Identity. Jde o unikátní číslo přidělené výrobcem mobilnímu telefonu.

Čísla IMEI mobilních telefonů mobilní operátor ukládá do registru mobilních zařízení (EIR). Po nahlášení krádeže mobilního telefonu operátoru je možné zablokovat zařízení s daným IMEI, takže jej v příslušné mobilní síti nelze používat.

IMEI je patnáctimístné číslo, které lze zapsat ve formátu ZZnnnn-MM-nnnnnn-X. První skupina je tzv. type approval code (TAC) uvozený dvěma číslicemi kódu země (ZZ). Druhá skupina (MM) je kód výrobce (viz níže), třetí skupina je sériové číslo telefonu. Poslední cifra (X) je využívána pro kontrolní součet (Luhn algorithm / modulo 10).

Formát IMEI je tedy následující:

  • TAC - Type Approval Code (6 číslic z toho první dvě jsou kód země)
  • FAC - Final Assembly Code (2 číslice - kód výrobce)
  • SNR - Serial Number (6 číslic - sériové číslo telefonu)
  • SP - Spare (1 číslice - kontrolní součet)

Na většině mobilních telefonů lze IMEI zjistit zadáním kódu *#06#.

kód FAC výrobce
01, 02, 65 AEG
04 Samsung
05 Sony
07, 40 Motorola
10, 20 Nokia
30 Ericsson
40, 41, 44 Siemens
50 Bosch
51 Sony, Siemens, Ericsson
60 Alcatel
70 Sagem
75 Dancall
80 Philips
85 Panasonic

Kontrolní součet

Poslední číslice je kontrolní; vypočítá se Luhnovým algoritmem.

IMEI 4 9 0 1 5 4 2 0 3 2 3 7 5 1 ?
Dvojnásobek každé 2. číslice 4 18 0 2 5 8 2 0 3 4 3 14 5 2 ?
Součet 4 + (1 + 8) + 0 + 2 + 5 + 8 + 2 + 0 + 3 + 4 + 3 + (1 + 4) + 5 + 2 + ? = 52 + ?

Výsledek je doplněk do násobku 10, tedy ? = 8 a IMEI je tedy 490154203237518.

Související články

Externí odkazy