Hipparchos
| Hipparchos | |
|---|---|
.jpg) | |
| Rodné jméno | Ἵππαρχος |
| Narození | 190 př. n. l. Nikaia |
| Úmrtí | 120 př. n. l. (ve věku 69–70 let) Rhodos |
| Povolání | astronom, matematik, geograf a vědec |
| Ocenění | International Space Hall of Fame (2004) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hipparchos z Níkaie (asi 190 – asi 125 př. n. l.) byl jeden z největších antických astronomů, který zvýšil přesnost pozorování a sestavil první veliký katalog hvězd. Je považován za zakladatele trigonometrie, ale ta byla známa již dříve.[1] Na Měsíci je po něm pojmenován kráter Hipparchus ležící na přivrácené polokouli[2][3], na Marsu také nese jeden kráter jméno Hipparchus.[4] Jeho jméno nesl také vědecký satelit Hipparcos určený pro sestavení moderního katalogu hvězd.
Pocházel z města Nikaie v maloasijské Bithýnii. Část svého života strávil na Rhodu, který byl jedním z tehdejších center vzdělanosti a kde vybudoval astronomickou pozorovatelnu a korespondoval s alexandrijskými učenci, část pak prožil v samotné Alexandrii. Tady se také roku 160 př. n. l. stal ředitelem Múseia (státní akademie věd, kterou založil Ptolemaios II. Filadelfos).
Hipparchos zdůrazňoval přesné pozorování a matematické výpočty. Vymyslel nové přístroje pro měření výšky hvězd, stanovil sklon zemské osy k ekliptice. Určil délku slunečního roku s chybou jen 6 minut. Objevil každoroční nepatrné posouvání jarního bodu po ekliptice (je způsobeno precesí zemské osy). Hodnotu precese (tzv. platonský rok) odhadl na nejvýše 36 000 let, dnešní hodnota je 25 725 let. Upřesnil také vzdálenost Měsíce a Slunce od Země. Pro Měsíc jí určil velmi přesně jako 59 zemských poloměrů.[5]
Jeho největším dílem je katalog hvězd, který obsahoval přesné polohy více než 800 stálic, s jejich rozdělením do tříd podle hvězdné velikosti. K vytvoření tohoto katalogu jej přimělo vzplanutí nové hvězdy v souhvězdí Štíra roku 134 př. n. l. Díky tomuto usoudil, že život hvězdy není věčný a že hvězdy po čase zanikají. Katalog se nedochoval, ale máme o něm dobrou představu od Klaudia Ptolemaia, který ho vtělil do vlastního katalogu v Almagestu.[6]
Kolem roku 130 př. n. l. chtěl prověřit heliocentrický model. Vyšel ze správné úvahy, že se poloha hvězd na nočním nebi musí v průběhu roku mírně měnit, pokud je pozorovaná ze Země obíhající kolem Slunce. Příslušná pozorování skutečně provedl, ale nenulovou hodnotu roční paralaxy nenaměřil. Proto heliocentrický model zavrhl.
Dílo
- Přestupné měsíce a dny
- O délce roku
- O pohybu bodů slunovratu a rovnodennosti
- Komentář k Arátovi a Eudoxovi (jediný dochovaný spis)
Odkazy
Reference
- ↑ https://phys.org/news/2017-08-mathematical-mystery-ancient-babylonian-clay.html - Mathematical mystery of ancient Babylonian clay tablet solved
- ↑ Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Ptolemaus, str. 114, č. mapového listu 44, ISBN 80-85277-10-7
- ↑ Crater Hipparchus on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
- ↑ Crater Hipparchus on Mars Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
- ↑ Ivan Štol, Dějiny fyziky, Prometheus s.r.o., Praha 2011, dotisk 1. vydání, str. 88,89, ISBN 978-80-7196-375-2
- ↑ ŠTEFL, Vladimír. Klaudios Ptolemaios. Praha: Prométheus, 2005. ISBN 80-7196-317-8. S. 56.
Externí odkazy
Autor Hipparchos ve Wikizdrojích
