Herma

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bůh Hermés
(Národní muzeum Athény, 6. stol. př. Kr.)

Herma (řec.) je původně hlava boha Herma (odtud její název) na čtyřhranném sloupu, což mohl být kdysi i falický symbol. U starých herm je na přední stěně sloupu ještě penis, neboť Hermés byl bohem štěstí a plodnosti. Takové sochy se stavěly podél cest, protože Hermés byl také ochránce cestujících. Byly velmi rozšířené a vyskytují se nejen v Řecku, ale také v dnešní Sýrii a v celém východním Středomoří. Malé hliněné hermy se patrně stavěly v domech na ochranu majetku.

Hermova penisu se lidé dotýkali a mazali jej olejem, aby si zajistili jeho ochranu a přízeň. Odtud pochází dnes opět běžná pověra, rozšířená zejména mezi turisty, kteří se dotýkají nosů nebo palců soch, například na Karlově mostě v Praze, v chrámu svatého Petra v Římě, ale také sochy Johna Harvarda v kampusu Harvardovy univerzity.

Roku 415 př. Kr. za Peloponéské války, v noci než se řecké loďstvo vydalo na výpravu na Sicílii, kdosi vandalsky poničil všechny hermy v Athénách. Tento rouhavý čin vyvolal obecné zděšení a podezření padlo na Alkibiada, který je odmítl a nabídl, že se vydá soudu. Athéňané však nechtěli výpravu zdržovat, v Alkiniadově nepřřítomnosti jej však za domnělé zhanobení herm odsoudili k smrti.

Později hermy ztratily svůj původně náboženský význam a stavěly se i na počest politiků, umělců a filosofů. Na obrázku dole je herma s ženskou hlavou, domnělý portrét básnířky Sapfó, původně z 5. století př. Kr. V renesanci herma ožila a v celém novověku se stala běžným architektonickým prvkem, polosloupem s bustou, případně sloužila i jako karyatida, opěrný prvek.