Greenscreen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Příklad bluescreenu s hercem v popředí
Bluescreen při natáčení filmu Kronika rodu spiderwicků

Greenscreen (též bluescreen, chroma key, color keying, color separation overlay, CSO, barevné klíčování nebo jen klíčování) je technika kompozice dvou obrazových vrstev do výsledného obrazu. První vrstvu tvoří herec nebo předmět v popředí před speciální rovnoměrně nasvícenou plachtou určité barvy; druhou vrstou je (výsledné) pozadí. Barevná plachta je většinou zelená (odtud název celé této techniky), ale může být i sytě modrá (používá se hojně ve studiích, ve zpravodajství, …) ale i jiných barev – podstatné je, aby předmět nebo herec, který je snímán před ní, neměl na sobě nebo neobsahoval barvy jako má plachta. Přínos této techniky je v „dodání“ herce nebo předmětu v popředí jedné vrstvy (nasnímané zvlášť) na scenerii pozadí, které buď v reálu neexistuje nebo by natáčení na místě bylo příliš nákladné či zcela nemožné.

Klíčování pohyblivých obrázků[editovat | editovat zdroj]

Barevné klíčování může být používán pro statickou fotografii i v kinematografii. Vyklíčování předmětu v popředí se zpracovává buď pomocí profesionální studijní techniky v reálném čase ve studiu nebo po natočení na počítači (od přístupnějších aplikací typu Adobe After Effects po specializované profesionální aplikace od firem jako jsou da Vinci, FilmLight Ltd., Quantell (IQ), discreet (Flame), …). Druhá vrstva (pozadí, výsledná scéna) pak musí být k dispozici ve formě videoobrazu v dané televizní normě (u studiového realtimového klíčování) nebo jako zdigitalizovaný obrázek.

Princip[editovat | editovat zdroj]

Princip klíčování spočívá ve vyhledání pixelů stejné nebo podobné barvy, jakou má plachta greenscreenu a „zprůhlednění“ těchto pixelů (tzn. „propuštění“ pozadí do oněch míst). Tím se obě vrstvy zmixují tak, že předmět nebo herec v popředí první vrstvy (před greenscreenem) opticky „zapadne“ do výsledného pozadí. Daný software pro klíčování pro něj obvykle poskytuje řadu parametrů, kterými je možno klíčování ovlivnit (kromě možnosti zvolit si, na jakou barvu klíčovat, lze většinou klíčovat jen v nějakém regionu, definovaném obdélníkem nebo obecným polygonem; lze určit míru tolerance vůči klíčovací barvě (co se týče její podobnosti se zadanou barvou, na kterou se má klíčovat)). Řada programů nabízí i možnost klíčovat na dvě i víc barev současně. Tyto parametry usnadňují práci a pomáhají u záběrů, kde je plachta nerovnoměrně nasvícena (takové případy většinou vyústí v šum mezi vyklíčovanými a nevyklíčovanými oblastmi, který se odstraňuje buď druhým kolem klíčování nebo právě vhodným nastavením parametrů klíčování).

Zpracování[editovat | editovat zdroj]

V praxi jsou mnohé záběry natolik komplikované, že nesestávají pouze s jednoho klíčování, ale z mnoha post-produkčních operací s obrazem, kde klíčování je jen jedna z jeho fází – výsledek herce nebo obrazu zkombinovaného s virtuálním pozadím je dále zakomponován do výsledné scény, přičemž může být barevně upraven, zmenšen, otočen, překryt další poloprůhlednou vrstvou v popředí apod.

Klíčování lze použít u statických záběrů; u filmových záběrů, kde se kamera pohybuje, je proces mnohem komplikovanější, protože pro celkový efekt musí být pohyb v popředí dokonale synchronizován s pohybem pozadí.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Chroma keying se historicky vyvinul přirozeně z fotografických filmových triků (prvně jen pro černobílý film). První pokusy s barevným klíčováním byly uskutečněny ve filmech z 30./40. let – Flying Down to Rio (1933),The Thief of Baghdad (1940).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chroma key na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]