Ford 4-AT Tri-Motor
| Ford 4-AT Tri-Motor | |
|---|---|
.jpg) Ford 4-AT-E (N9642) | |
| Určení | dopravní letoun |
| Výrobce | Ford Motor Company |
| Šéfkonstruktér | Harold Hicks |
| První let | 11. června 1926[1][2] |
| Zařazeno | 1926 |
| Uživatel | Ford Motor Company National Air Transport |
| Výroba | 1926-1931 |
| Vyrobeno kusů | 78 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ford 4-AT Tri-Motor byl americký dopravní letoun, který se vyráběl od roku 1926. Stroj byl znám pod přezdívkou Tin Goose (Plechová husa).
Vývoj[editovat | editovat zdroj]
Šlo o první skutečně obchodně úspěšnou konstrukci dopravního letounu Ford, po jednomotorových Air Sedan, Air Pullman a 2-AT Air Transport, a třímotorovém Stout 3-AT Air Pullman (vysloveně nezdařený stroj, který si vysloužil přízvisko Monstrosity — prototyp shořel při požáru, který vypukl v továrně za neobjasněných okolností).
Konstrukce nového letounu se ujal šéfkonstruktér Harold Hicks a jedním z členů jeho týmu byl i mladý James S. McDonnell. Prototyp (NC2435) třímotorového celokovového hornoplošníku pro deset cestujících, s prozatím ještě otevřenou kabinou dvoučlenné osádky, poprvé vzlétl 11. června 1926 v Dearbornu. Prvních třináct sériových strojů (již měly plně zakrytou pilotní kabinu) verze Ford 4-AT-A poháněly hvězdicové motory Wright J-4 o výkonu po 200 hp (149 kW).
Patrně nejznámějším strojem Ford 4-AT se stal letoun verze 4-AT-B (nesoucí imatrikulaci NX4542) Byrdovy antarktické expedice pokřtěný Floyd Bennett, se kterým Richard Evelyn Byrd a pilot Bernt Balchen, spolu s dalšími třemi muži na palubě, dosáhli mezi 28. a 29. listopadem 1929 poprvé letecky jižní točny.
Jediný vyrobený 4-AT-C (výr. č. 47) byl poháněn jedním motorem Pratt & Whitney Wasp o výkonu 294 kW a dvěma Wright J-4 pod křídlem.
Tři exempláře nesly označení 4-AT-D, které se odlišovaly různými verzemi motorů.
Stroje 4-AT-E poháněly tři motory Wright J-6 o výkonu 220 kW, u armády nesly označení C-9.
Poslední byl vyroben v červenci 1931, šlo o jediný kus v provedení 4-AT-F (EC-RRA), vyrobený pro madridskou společnost CLASSA.
Specifikace (4-AT-E)[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Data podle: Němeček, Týc[1]
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Posádka: 2
- Kapacita: 11–12 cestujících
- Rozpětí: 22,54 m
- Délka: 15,18 m
- Výška: 3,58 m
- Nosná plocha: 72,92 m²
- Plošné zatížení: 62,98 kg/m²
- Hmotnost prázdného stroje: 2950 kg
- Vzletová hmotnost: 5000 kg
- Pohonná jednotka: 3 × hvězdicový motor Wright J-6
- Výkon motoru: 300 hp (224 kW)
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Maximální rychlost: 209 km/h
- Cestovní rychlost: 172 km/h
- Stoupavost: 4,7 m/s
- Čas výstupu na 2195 m: 10 min
- Dostup: 5000 m
- Dolet: 917 km
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b NĚMEČEK, Václav; TÝC, Pavel. Třímotorová dopravní letadla. 2., doplněné vyd. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1981.
- ↑ U.S. Centennial of Flight Commission - Ford Trimotor. www.centennialofflight.gov [online]. [cit. 2007-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-30.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- NĚMEČEK, Václav; TÝC, Pavel. Třímotorová dopravní letadla. 2., doplněné vyd. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1981.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ford 4-AT Tri-Motor na Wikimedia Commons - Ford 4-AT-E Tri-Motor
