Fládrování
Fládrování je technika povrchové úpravy, která napodobuje přírodní vzhled dřeva. Především se jedná o napodobování ušlechtilých dřevin na méně hodnotném podkladu. Jde o vysoce odbornou lakýrnickou techniku, která patří mezi umělecká řemesla.[1] Fládrování může být použito pro vytvoření realistické kopie přírodního materiálu nebo může být použito obdobným malebným či naivním způsobem.
V minulosti se technika užívala pro povrchovou změnu „levnějšího” (např. smrkového) nábytku v „dražší a působivější” (dub, ořech atd). Sloužila k renovaci nábytku a dveří nebo jako levnější náhrada dýhování. Kresbu dřeva lze napodobit i na materiálech, jako je lamino, dřevotříska, tvrzený papír, plast nebo plech.[2] Výrobou nábytku z lamina, MDF, dřevotřísky a jiných umělých materiálu tato umělecko-řemeslná práce upadla v zapomnění.[3] V současnosti se tato technika užívá např. ve filmovém průmyslu, při výrobě dekorací.
Terminologie[editovat | editovat zdroj]
Fládry jsou nazývány žíly ve dřevě, vyznačující se tmavší barvou a větším leskem než okolí, které vznikly průřezem let v mase dřeva. Název fládrování pravděpodobně vznikl odvozením z německého Flader nebo Fladern, tedy doslova žilka, žilkovat. V českém prostředí se někdy používal pojem žilkování či žilkovat. V němčině se lze setkat s názvy pro fládrování např. Holzmalerei, Holzimitation, Maserung, Maseholz, Fladerholz a Holzmaserung. V angličtině je používán název graining, také wood graining či faux wood graining. Francouzština používá termíny faux bois nebo peinture bois.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Technika je známá již z doby starověkého Egypta (3180 – 30 př. n. l.). V egypských hrobkách se jako součást pohřebního vybavení vyskytovaly předměty, které svým malovaným povrchem imitovaly různé materiály. Důvodem bylo zřejmě překrýt dřevo nižší kvality a tím zvýšit celkovou působivost předmětu.[4]
V renesanci s rozvojem malby se rozvinuly i techniky malby, které začaly být hojně aplikovány na dřevění povrchy např. stropní trámy či dvěřní zárubně. V 17. století v Evropě se rozšířila obliba dýh z tropického dřeva. Touha po exotických materiálech vedla k užívání levnější alternativy, kterou byla technika fládrování. V počátcích, technika nenapodobovala konkrétní druhy dřev a kresba byla pojata libovolně. Volná kresba a barevná rozmanitost se běžně vyskytovala i v 18. století. Na počátku 18. století se kresby fládrů vytvářely pomocí stínování z neprůhledných barev, zatímco v pozdějším období se upřednostňovaly průsvitné glazury. Na počátku 19. století se styl fládrování soustředil na vytváření nápodoby konkrétního vzácnějšího druhu dřeva, aby se tím exteticky zhodnotil méně hodnotný podklad. V 19. století se volný styl nápodoboby 18. století změnil na přesné napodobování konkrétního druhu dřeva.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ ; PAVLÍK, Zdeněk. Učební text pro obor Malíř a lakýrník 2. ročník. Brno, Jílová 36g: Střední škola polytechnická, 2016. ISBN 978-80-88058-47-2.
- ↑ Fládrování [online]. ceskykutil.cz [cit. 2022-10-27]. Dostupné online.
- ↑ Technologie fládrování [online]. fladrovani.eu [cit. 2022-10-27]. Dostupné online.
- ↑ GANDER, Manuela. Imitation of Materials in Ancient Egypt [online]. academia.edu, 2012 [cit. 2023-03-02]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- CICHROVÁ, Kateřina; HOFTICHOVÁ, Petra, Et alii. Štafířství: Vybrané kapitoly imitativních povrchových úprav. [s.l.]: Národní památkový ústav, 2020. ISBN 978-80-87890-33-2.
- HASLUK, Paul Nooncree. Practical Graining and Marbling. Londýn: Cassell and Company, 1902.
- PRŮŠA, Ferdinand. Technická příručka pro lakýrníky. Praha: Lidová knihtiskárna, 1942.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu fládrování na Wikimedia Commons
