Excitace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Excitace (neboli vybuzení) je fyzikální proces, při kterém dochází k přechodu energetického stavu atomu, molekuly či iontu na vyšší energetickou hladinu. K přechodu dochází např. absorpcí tepla či fotonu. Excitovaná částice se pak nachází v tzv. excitovaném stavu. Opakem excitace je deexcitace.

Projevy excitace

Excitace se může v hmotě projevit mnoha způsoby. V makroskopickém měřítku způsobuje excitace zvýšení vnitřní energie dané hmoty. V mikroskopickém měřítku např. u plynů dochází ke zvýšení střední kvadratické rychlosti částic, nebo u atomů samotných dochází k přeskoku elektronů mezi energetickými hladinami obalu atomu. Úměrně platí, že nestabilita částicového systému je tím větší, čím větší je jeho excitace, protože hmota má sklon k tomu být v co největší "energetické nenáročnosti". Tato nestabilita je například klíčová pro funkci laseru - elektrony excitované na vyšší hladiny se následně vrací a energie, která jim byla dodána, se zpětně uvolňuje jako fotony světla. Zvláštní formou excitace je tvorba antihmoty.

Zdroje