Dmytro Kvecko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dmytro Kvecko
Narození8.11.1935, Sloboda-Bolehivska, Ivanofrankivská oblast
Sloboda-Bolekhivska
Úmrtí15.10.2010, Sloboda-Bolehivska
VzděláníFakulta historie, Lvovská unuiverzita
Povoláníučitel, ředitel školy, ukrajinský vlastenec, zakladatel ilegální organizace Ukrajinská národní fronta, vydavatel samizdatu, politický vězeň
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Dmytro Mykolajevyč Kvecko (* 8. listopadu 1935, Sloboda-Bolehivska, Ivanofrankivská oblast - 15. října 2010, Sloboda-Bolehivska)[1] byl historik, učitel, zakladatel ilegální organizace Ukrajinská národní fronta, vydavatel samizdatu a dlouholetý politický vězeň. Ve vězení, pracovních táborech a ve vyhnanství strávil 20 let.

Život[editovat | editovat zdroj]

Dmytro Kvecko pocházel z rolnické rodiny. Jeho strýc i teta byli členy Ukrajinské povstalecké armády a oba strávili 10 let v Gulagu.[2] V raném mládí osiřel. Matka zemřela když mu bylo 10 let. Otec pomáhal v podzemí a dostal tuberkulózu. Absolvoval střední školu v obci Vytvicia a od roku 1953 pracoval jako knihovník.

Roku 1954 se přihlásil do dálkového studia historie na Lvovské univerzitě, ale v letech 1954-1957 musel vykonat povinnou vojenskou službu v Permské oblasti v Rusku a studium historie na Lvovské univerzitě ukončil roku 1963. Pracoval pak jako učitel a ředitel škol v Dolynském rajónu. Zkušenost z vlastní rodiny i ponižování a nesmyslný dril na vojně ho přivedly k myšlence založit organizaci na podporu nezávislé Ukrajiny. Odpor proti Sovětské nadvládě se ve Vyvicii projevoval už od počátku 60. let - vyvěšením modrožluté vlajky na radnici nebo vandalizací sochy Lenina.[3]

Roku 1964 založil spolu s filologem Zenobiem Krasivským podzemní organizaci Ukrajinská národní fronta (UNF), jejímž cílem bylo referendum o plné nezávislosti Ukrajiny[1], ochrana lidských práv a ekonomická a politická transformace ke zlepšení života obyvatel Ukrajiny. K organizaci se postupně připojilo přes 20 členů z několika regionů. UNF byla výjimečným fenoménem v boji Ukrajiny za národní samostatnost.[3]

Kvecko s Krasivským vydávali časopis Воля і Батьківщина (Svoboda a vlast), inspirovaný názvem periodika OUN "Idea a Čin". Nejprve ho rozmnožovali v 6 kopiích na psacím stroji v bytě Krasivského a později z obavy před prozrazením vybudovali podzemní bunkr v horách. Byl vzdálený asi 5-7 kilometrů od vesnice, byl v něm stůl a psací stroj a texty psali v noci při svíčkách.[2] Do roku 1967 se jim podařilo vydat 16 čísel časopisu. Kromě toho rozmnožili několik set brožur a letáků, včetně materiálů OUN, které se zachovaly v tajném bunkru.[2]

Kvecko byl autorem většiny textů i programu UNF, založeného na programu OUN. Postavení Ukrajiny vnímal jako kolonii Ruska, odmítal komunistickou ideologii a navrhoval přechod k "lidové demokracii" po vzoru západních sociálně-demokratických stran.[4] Roku 1966 odeslal orgánům USSR a SSSR "Memorandum ke 23. sjezdu KSSS" a "Stanovisko UNF". V materiálech uvádí, že národní hnutí na Uktrajině není nijak podporováno ze zahrraničí, ale má domácí kořeny. Požadoval návrat Ukrajinců odvlečených do Ruska a ukončení násilné rusifikace.[3]

KGB se o existenci skupiny dozvěděla poté, co Mykola Kačur, vzdálený příbuzný Kvecka žijící na Donbase, začal výtisky časopisu rozdávat zcela náhodně lidem ve svém okolí.[3] 21. března 1967 byl Dmytro Kvecko zatčen a odmítl vypovídat. V té době měla UNF buňky v 15 regionech a desítky členů a byla největší podzemní organizací po OUN. Významná pobočka byla Ivanofrankivská, kterou vedl Mychailo Dyak, s 50 členy.[3] 27 listopadu 1967 ho Nejvyšší soud USSR v Ivanofrankivsku na uzavřeném zasedání obvinil ze "zrady vlasti" a založení ilegální organizace[1] a odsoudil na 5 let vězení, 10 let v pracovním táboře se zpřísněným režimem a 5 let vyhnanství. Trest vykonal v centrálním vězení ve Vladimiru, v táborech Zhh-385/17-A Ozyorny v Mordovii a v Permské oblasti, vyhnanství strávil v Chuně v Irkutsku. V táborech se zúčastnil protestů a hladovek, psal politické petice[5] a podílel se na pašování materiálů mimo vězení. Jeho spoluvězni byli Zorjan Popadjuk, Ivan Kandyba nebo Mychailo Heifetz.[2]

Po propuštění v červnu 1987 ho nadále sledovala KGB a až do konce 80. let byl pro ni hlavním objektem zájmu.[6] Přesto se vrátil k vydávání samizdatu. Před vyhlášením nezávislosti Ukrajiny se mu podařilo vytisknout 5 vydání "Оновлення-87 (Update 87)", 2 čísla "Humor perestovy". V letech 1990-1992 vydal 55 čísel časopisu "Молодий націоналіст" (Mladý nacionalista). Do roku 1996 vyšlo 287 vydání časopisu "Альтернатива" (Alternativa), poté do roku 1999 celkem 77 čísel časopisu "Націонал-демократ" (Národní demokrat) a v letech 2000-2002 54 čísel časopisu "Наступ" (Útok) a některé další tiskoviny.[1] Kveckovy politické požadavky i texty na téma národních vztahů byli realistické a našly částečné uplatnění v moderní Ukrajině.[4]

Žil ve své rodné obci Sloboda-Bolehivska, kde 10. října 2010 zemřel.[7]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Memoáry[editovat | editovat zdroj]

  • "UNF for the Right of the Ukrainian Nation"
  • "From the Years of Struggle"
  • "Perm Concentration Camps"
  • "Chuna Seven Concentration Camp"

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e Encyclopedia of modern Ukraine: Dmytro Mykolayovych Kvetsko
  2. ↑ a b c d ДИСИДЕНТСЬКИЙ РУХ В УКРАЇНІ: В.В.Овсієнко - Інтервю Дмитра Миколайовича Квецка, 2000
  3. ↑ a b c d e Юлія Овсяник, Слово з-під землі: підпільний рух Дмитра Квецка, ZBRUČ
  4. ↑ a b ДИСИДЕНТСЬКИЙ РУХ В УКРАЇНІ: КВЕЦКО ДМИТРО МИКОЛАЙОВИЧ
  5. ↑ Address of Dmytro Kvetsk to the Presidium of the Verkhovna Rada of the USSR. "Liberation way", 1979
  6. ↑ Bohdan Skavron: Object #1, Galickij Korespondent, 2010
  7. ↑ Ukraine without a hero, News.if.ua, 22.10.2010

Literatura (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Yusyp D., Виклик долі. Політичний профіль в’язня сумління (Challenge of fate. Political profile of a prisoner of conscience). Iv.-F., 2005
  • Український Національний Фронт (Ukrainian National Front: Research, documents, materials). Lviv, 2000
  • Дмитро Квецко про видання журналу «Воля і Батьківщина». Аудіоінтерв’ю Юрія Зайцева з Дмитром Квецком на горі Берег в с. Слобода-Болехівська Долинського району Івано-Франківської області. 3 квітня 1997 р. // Український національний фронт: дослідження, документи, матеріали / Упор. М.Дубас, Ю.Зайцев. – Л.: Інститут українознавства, 2000. – С. 632
  • Зі спогадів Дмитра Квецка про УНФ // Український національний фронт: дослідження, документи, матеріали / Упор. М.Дубас, Ю.Зайцев. – Л.: Інститут українознавства, 2000. – С.570
  • Rusnachenko A. M., Національно-визвольний рух в Україні: середина 1950-х – початок 1990 (National liberation movement in Ukraine: mid-1950s - early 1990s). K., 1998
  • A. Rusnachenko The Ukrainian National Front is an underground group of the 1960s. // Ukrainian Historical Journal, 1997, No. 4.
  • Heifets Michael, Украинские силуэты: [Сб. очерков] (Bander's sons. // Ukrainian silhouettes) – Б. м.: Сучаснiсть, 1984, 237 p.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dmytro_Kvecko&oldid=23782286“