DSS1

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

DSS1, Digitální účastnický (signalizační) systém č. 1, (anglicky Digital Subscriber Signalling System No. 1) je protokol pro účastnickou signalizaci na D-kanálu ISDN standardizovaný doporučeními ITU-T Q.850[1], ITU-T Q.932[2], ITU-T Q.933[3] a ITU-T I.411[4] (ETS 300 102). Podporuje vyjednávání o přenosových schopnostech (anglicky Bearer Capability), nízko- i vysokoúrovňovou kompatibilitu (anglicky Low Level Compatibility a High Level Compatibility), ANI, DNIS a redirected number signaling v obou směrech. Pro Evropu vyvinula organizace ETSI variantu označovanou Euro-ISDN, E-DSS1 nebo EDSS1 (Evropské DSS1).

Protokol DSS1/EDSS1 je oproti protokolu QSIG navržen jako přístupový protokol k veřejné síti ISDN a je asymetrický v tom smyslu, že definuje linku, na jejímž jednom konci je veřejná telefonní síť (digitální telefonní ústředna) a na druhém konci uživatel (případně pobočková ústředna, PBX).

Historie[editovat | editovat zdroj]

DSS1 byl vytvořen Konferencí evropských správ pošt a telekomunikací (CEPT), dnes Evropským ústavem pro telekomunikační normy (ETSI) s podporou Evropského společenství na základě bývalých národních norem (např. německé FTZ 1 TR 6) s cílem nahradit tyto normy novým mezinárodním standardem, a tak na trhu prolomit bariéry způsobené nekompatibilitou různých standardů v členských státech Evropského společenství.

V roce 1989 se 26 síťových operátorů z 20 evropských zemí rozhodlo vyvinout EDSS1 jako celoevropský standard, který měl nahradit dřívější národní protokoly (jako FTZ 1 TR 6 nebo VN3). EDSS1 se stalo jedním důvodů úspěchu ISDN v Evropských zemích (na rozdíl od např. USA).

Protože trh pro ISDN zařízení byl otevřený, ETSI vytvořilo vodítko pro výrobce ISDN zařízení stanovením minimálních požadavků pro kompatibilitu ISDN sítí. Tyto dokumenty, nazvané NET3 pro BRI a NET5 pro PRI linky, popisují sadu protokolových testů, kterým musí ISDN terminály vyhovovat. Později testovací ústavy jako KEMA v Nizozemsku implementovaly a uskutečňovaly testy protokolu a vystavovaly osvědčení.

Z neevropských zemí se DSS1 používá v Austrálii, Brazílii, Íránu, Indii, Izraeli, na Novém Zélandu, v Pákistánu, Peru, Singapuru, Jižní Africe, na Srí Lance, Taiwanu, v Palestině, Mexiku, a ve Spojených Arabských Emirátech.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Protokol DSS1 rozpoznává 4 různé kódové sady pro informační elementy:

Kódová sada odpovídá protokolu
0 Q.931
5 ETSI standard
6 národní aplikace
7 aplikace pobočkových ústředen

Nejpoužívanější kódová sada je 0/Q.931.

Na rozdíl od dřívějšího Německého národního protokolu FTZ 1 TR 6, který umožňoval výběr účastnického zařízení pomocí poslední číslice čísla, podporuje DSS1 větší počet účastnických čísel (anglicky Multiple Subscriber Number, MSN).

Vrstvový model[editovat | editovat zdroj]

DSS1 je rozčleněn do tří vrstev, které jsou zarovnány s vrstvami referenčního modelu OSI. Pro popis toku dat mezi vrstvami se používají služební elementy.

Fyzická vrstva[editovat | editovat zdroj]

Fyzická vrstva je nejnižší vrstva (vrstva 1) z kanálu D, a je společná s provozními B-kanály. Definuje multiplexování a přenos dat na fyzické úrovni. Vrstva 1 podporuje detekci chyb při příjmu. Vrstva 1 poskytuje vrstvě 2 následující služební elementy:[5]

Služební element Zkratka Význam
Ph-activate-request Ph-AR Aktivace vrstvy 1
Ph-data-indication (dat) Ph-DAI Výměna zpráv
Ph-rds-on-indication Ph-RDSI Potvrzení: rozhraní UK0 aktivováno
Ph-loop-2-request Ph-L2R Aktivovat vrstvu 1 a uzavřít zkušební smyčku 2 v bodě NT

Linková vrstva[editovat | editovat zdroj]

Linková vrstva, vrstva 2 kanálu D zajišťuje bezpečný přenos prvků vrstvy 3 protokolu dat. K tomuto účelu se ve vrstvě 2 používá protokol LAPD. Výběr služebních elementů vrstvy 2, které poskytuje vrstvě 3:[6]

Služební element Zkratka Význam
Receive Ready RR Oznámení připravenosti přijímat
Receive Not Ready RNR Příjemce není připraven
Reject REJ Opakovat požadavek
Set Asynchronous Balanced Mode Extended SABME Žádost o vytvoření spojení na vrstvě 2
Disconnect DISC Žádost o ukončení spojení na vrstvě 2

Spojení vrstvy 2 se rozlišují pomocí Service Access Point Identifier (SAPI) a Terminal Endpoint Identificator (TEI).

Síťová vrstva[editovat | editovat zdroj]

Síťová vrstva (vrstva 3) poskytuje služby potřebné pro účastnickou přípojku (např. BRI). Také řízení/ovládání služeb se provádí pomocí funkcí této vrstvy. Některé ze služebních prvků vrstvy 3:[7]

Služební element Význam
ALERTING Volání účastníka (vyzvánění)
CONNECT Volaný účastník přijímá hovor.
CONNECT ACKNOWLEDGE Potvrzení CONNECT.
SETUP Počátek vytváření spojení.
HOLD Vyžádání funkce "Hold".
RETRIEVE Ukončení "Hold".
INFO / FACILITY Předávání dalších informací před nebo během připojení.
DISCONNECT Žádost o ukončení spojení.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Digital Subscriber Signalling System No. 1 - Generic procedures for the control of ISDN supplementary services
  2. Digital Subscriber Signalling System No. 1 - Generic procedures for the control of ISDN supplementary services
  3. Digital Subscriber Signalling System No. 1 (DSS1) - Signalling Specification for frame node basic call control
  4. ISDN user-network interfaces - Reference configurations
  5. ITU-T I.430/431 Basic/Primary User-Network Interface Layer 1 Specification
  6. ITU-T Q.921 User-Network Interface Datalink Layer Specification
  7. ITU-T Q.931 User-Network Interface Layer 3 Specification for Basic Call Control

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Digital Subscriber System No. 1 na německé Wikipedii.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Digital Subscriber System No. 1 na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Kanbach Andreas, Andreas Körber: ISDN - Technology. John Wiley Verlag, Heidelberg, 1999, ISBN 3-7785-2288-4 .

Související články[editovat | editovat zdroj]