Charakter
Charakter (řec. χαρακτήρ, původně rydlo, později rytina a ražba na minci) znamená ráz či povahu, celek podstatných a stálých rysů, které charakterizují určitou osobu nebo předmět, to znamená odlišují od jiných.
Charakter a charakterní
Charakterní člověk je člověk, který jedná podle svého „charakteru“ či povahy a ne podle toho, co je právě výhodné. Dbá na svou čest, drží slovo a nemění své názory a postoje podle nálad svého okolí. Proto se na něj lze spolehnout a spolupracovat s ním, a to zejména v nesnadných nebo dokonce nebezpečných situacích. Opak je člověk bezcharakterní, který se řídí jen vlastním prospěchem.
| „ | Inteligence sama nestačí. Teprve intelekt plus charakter je cílem pravé výchovy. | “ |
| — Martin Luther King[1] | ||
Charakter v psychologii
Charakter je komplexní subsystém struktury osobnosti, souvisí s temperamentem. Charakterová složka se podílí na chování a jednání jedince ve společenských vazbách, vůči ostatním lidem. Charakter se odvíjí od vytrvalosti, sebeovládání a svědomí. Jedním z nejdůležitějších prvků charakteru je vztah člověka k sobě samému, který je dán především sebepojetím, jehož složkami jsou sebepoznání, sebehodnocení a sebevědomí.
Charakter má složku poznávací, motivačně-emoční a také záleží na sociálních dovednostech. Podle behaviorismu je charakter pouze naučené chování, které je v souladu se sociálním očekáváním. Podle Kohlberga prochází charakter dítěte několika stadii. V předkonvenčním se dítě chová bezohledně a poslechne jen kvůli odměně. V konvenčním stadiu se již řídí podle určitých norem.
Jiná užití
V přeneseném smyslu se slovo charakter používá i pro jiné skutečnosti a znamená zhruba to, co ráz, povaha nebo struktura. Tak lze hovořit o charakteru krajiny, nějaké látky apod.
Reference
- ↑ M. L. King, The purpose of education.
Související články
Externí odkazy
Slovníkové heslo charakter ve Wikislovníku
