Ceres (mytologie)
.jpg)
Ceres, latinsky Cerēs, je římská bohyně úrody a obilí, blízká dalším zemědělským božstvům jako Tellus, Liber a Libera. Její kult byl v Římě byl velmi starý, o čemž svědčí že měla svého flamena, narůstal však pod řeckým vlivem, Ceres byla ztotožněna s řeckou Démétér, a byla počítána mezi Dii Consentes – dvanáct nejdůležitějších božstev.
Vzestup jejího kultu je spojen s rokem 496 př. n. l. kdy se Římu během války s Latinským spolkem nedostávalo obilí a hrozil hladomor. Na radu sybilských knih byl diktátorem Aulem Postumiem přislíben chrám Cereře, Liberovi a Libeře na Aventinu. Tato trojice je dnes označována jako plebejská či aventinská triáda a tato božstva byla ztotožněna s řeckou Démétér, Dionýsem a Persefonou. Chrám byl zasvěcen roku 493 př. n. l., přibližně v polovině dubna a na tento den připadlo slavení Cerealií.[1][2]
Při jarní setbě prováděl flamen Cerialis obět Cereře a Telluře a vzýval dvanáct božstev jednotlivých polní prací. Další dvě oběti, mající za úkol dodat zrnu sílu, byly prováděny během týdne ferie sementivae, jehož datum bylo určováno každý rok. S Tellus byla vzývána i při pohřbech.[2]
Řecký vliv
Ceres byla ztotožněna v rámci interpretatio graeca s řeckou Démétér, bohyní země a úrody. Na rozdíl od mnoha dalších římských božstev nepřevzala pouze její mytologii a ikonografii v literatuře a umění, ale i její kult byl silně ovlivněn řeckým náboženstvím. Aventinská triáda vznikla po vzoru Démétéřina kultu v sicilské Enně a bohyni sloužili řecké kněžky, převážně z Neapole a Velie, v řeckém jazyce. Chrám na Aventinu byl také vystavěn v řeckém stylu a vyzdoben řeckými sochaři Damofilem a Gorgasem.[1]
Svůj ohlas měl také mýtus o Démétér hledající svou unesenou dceru Koré-Persefoné, v Římě zvanou Proserpina. Na památku jejich opětovného shledání římské ženy za Druhé punské války ženy drželi v srpnu devítidenní půst a poté Cereře obětovali první plody. Roku 191 př. n. l. byl zaveden další půst, jehož datum se ustálilo na 4. řijnu. Ženy během těchto svátků chodili s pochodněmi a představovali tak Ceres hledající Proserpinu.[2]
Plebejská bohyně
.jpg)
Ceres byla uctívána jako bohyně ochraňující svobody plebejského lidu, což dodávalo jejímu kultu značný sociální a politický význam U chrámu na Aventinu se nacházel trh s obilím na který dohlíželi aedilové, úředníci původně náležející k této svatyni, kteří také střežili plebejský archiv a pokladnu. Chrám též dostával peníze zkonfiskované těm co se provinili proti tribunům lidu.[1][2]
Reference
- ↑ a b c KALOUSEK, Vladislav. Ottův slovník naučný - Ceres [online]. [cit. 2018-01-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c d NEŠKUDLA, Bořek. Encyklopedie bohů a mýtů starověkého Říma a Apeninského poloostrova. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-264-3. S. 44-46.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ceres na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Ceres v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
