Cechovní postavník
Cechovní postavníky patřily mezi insignie, které symbolizovaly jednotlivé cechy a dokládaly skutečnost, že cechy pečovaly o společnou účast při náboženských slavnostech a vychovávaly tak i tovaryše a učedníky ke kázni a ke katolickému vyznání. Každý cech měl svého svatého patrona, který souvisel s příslušným řemeslem. Obraz světce zdobil cechovní prapor (korouhev) a také postavníky na svíce, které v kostele označovaly místo (lavice), v nichž sedávali příslušníci jednotlivých cechů. Při církevních slavnostech a procesích, kde chodily cechy v průvodu s vlastním praporem s vyobrazeným patronem cechu, nesl zástupce cechu i postavník z kostela. [1]
Postavník byla asi tři metry dlouhá tyč, na jejímž vrcholu byla hlavice s atributy cechu, heraldickými znaky nebo figurkami vystihujícími řemeslo. Hlavice byla zpravidla vyrobena ze dřeva a opatřena polychromií – vícebarevným nátěrem. Některé cechovní znaky nesli andělíčci (putti), někdy je drželi v rukou andělé ochránci, případně světci – patroni cechu, jindy byla znamení na postavníku umístěna ve zmenšené imitaci různých altánků či staveb. Na horní části hlavice byl zabudován trn na svíci, jež byla rozsvěcována při bohoslužbách a jiných příležitostech (pohřby, procesí).[2][3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Cechovní postavníky. www.mubph.cz [online]. [cit. 2023-07-10]. Dostupné online.
- ↑ SOBEK, David. Cechovní korporace ve vrchnostenských městech na raně novověké Moravě [online]. Olomouc: UP, 2015 [cit. 2023-07-10]. S. 92-94. Diplomová práce. Dostupné online.
- ↑ KOVÁČOVÁ, Jindřiška. Vývoj cechů na pardubickém panství [online]. Pardubice: Univerzita, 2010 [cit. 2023-07-10]. S. 4-5. Bakalářská práce. Dostupné online.