Přeskočit na obsah

Třída Landsort

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Landsort
Ven (M 76)
Ven (M 76)
Obecné informace
UživateléŠvédské námořnictvo
Singapurské námořnictvo
Typminolovka
Lodě11
Osudaktivní (2022)
Předchůdcetřída Gåssten
Nástupcetřída Styrsö
Technické údaje
Výtlak310 t (standardní)
360 t (plný)[1]
Délka43,2 m (mezi svislicemi)
47,5 m (max.)
Šířka9,6 m
Ponor2,3 m
Pohon4 diesely
2 cykloidní pohony
Rychlost15 uzlů
Dosah2000 nám. mil při 12 uzlech
Posádka26
Výzbroj1× 40mm kanón
2× 7,62mm kulomet (2×1)
4× Saab ELMA (4×9)
RBS-70 (8 střel)
RadarTerma Scanter 009
SonarThomson-CSF TSM 2022

Třída Landsort je třída pobřežních minolovek švédského námořnictvo. Celkem pro něj bylo postaveno sedm jednotek této třídy. Ve službě jsou od roku 1984. Později bylo pět minolovek rozsáhle modernizováno a přeznačeno na třídu Koster. Jediným zahraničním uživatelem třídy je singapurského námořnictva se čtyřmi plavidly označenými jako třída Bedok.

Pro švédské námořnictvo bylo celkem postaveno sedm minolovek této třídy. První dvě jednotky byly objednány roku 1981. Všechna plavidla postavila domácí loděnice Kockums (dříve Karlskronavarvet) v Karlskroně. Do služby plavidla vstupovala v letech 1984–1992.[1]

Singapur jako jediný zahraniční uživatel třídy Landsort objednal stavbu čtyř jednotek. První postavila loděnice Kockums přímo ve Švédsku a ostatní tři sestavila z dodaných prefabrikátů singapurská loděnice STM v Jurongu. Všechny byly do služby přijaty roku 1995.[2]

Jednotky třídy Styrsö:[1]

Jméno Uživatel Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
Landsort (M 71) Švédsko 1981 22. listopadu 1982 19. března 1984 Aktivní.
Arholma (M 72) Švédsko 1982 10. října 1984 23. listopadu 1984 Aktivní.
Koster (M 73) Švédsko 1984 16. ledna 1986 30. května 1986 Aktivní.
Kullen (M 74) Švédsko 1985 15. srpna 1986 3. července 1987 Aktivní.
Vinga (M 75) Švédsko 1986 14. srpna 1987 22. listopadu 1987 Aktivní.
Ven (M 76) Švédsko 1987 18. srpna 1988 12. prosince 1988 Aktivní.
Ulvön (M 77) Švédsko 1988 4. března 1992 9. října 1992 Aktivní.
Bedok (M 105) Singapur 1991 24. června 1993 7. října 1995 Aktivní.
Kallang (M 106) Singapur 1992 29. ledna 1994 7. října 1995 Aktivní.
Katong (M 107) Singapur 1992 8. dubna 1994 7. října 1995 Aktivní.
Pungol (M 108) Singapur 1992 16. července 1994 7. října 1995 Aktivní.

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]

Třída Landsort

[editovat | editovat zdroj]
Minolovka Kullen (M 74) po modernizaci

Minolovky zanechávají malou akustickou, elektromagnetickou i magnetickou stopu. Jejich trup je vyroben ze sklolaminátu a je odolný vůči podvodním výbuchům. Součástí vybavení je minolovný systém Saab Systems 9MJ400, navigační radar Scanter 009, elektro-optický systém TVT-100, systém elektronického boje Matilde, dva vrhače klamných cílů Saab Systems Philax a trupový sonar Thomson-CSF TSM2022. Hlavňovou výzbroj tvoří jeden příďový 40mm kanón Bofors a dva 7,62mm kulomety. K napadání ponorek plavidla nesou čtyři devítihlavňové salvové vrhače hlubinných pum Saab ELMA s dosahem 350 metrů. K obraně proti vzdušnému napadení slouží osm přenosných protiletadlových raketových kompletů RBS-70. K vyhledávání a likvidaci min slouží dálkově ovládané podmořské prostředky Sea Owl, tři dálkově ovládané hladinové prostředky SAM a dále akustické, magnetické a mechanické traly. Vybaveny byly rovněž dekompresní komorou pro potápěče. Pohonný systém tvoří čtyři diesely Saab-Scania DSI-14 o výkonu 1440 hp, pohánějící dva cykloidní pohony Voith-Schneider. Elektřinu dodávají tři generátory. Nejvyšší rychlost dosahuje 15 uzlů.[1] Ekonomická rychlost je 12 uzlů.[3] Dosah je 2000 námořních mil při rychlosti 12 uzlů.[1]

Třída Bedok

[editovat | editovat zdroj]

Singapurské minolovky se lišily zejména skladbou elektroniky. Dostaly systém řízení palby Saab Systems 9LV100, radar Norcontrol DB2000, minolovný systém Ibis V (Thomson-CSF TSM 2061), vrhače klamných cílů Shield Mk.III a sonar Thomson-CSF TSM2022. Na palubě byla instalovány dekompresní komora. K vyhledávání a likvidaci min slouží dva dálkově ovládané podmořské prostředky ECA Group PAP-104 Mk.5 a akustické, magnetické a mechanické traly. Vyzbrojeny byly jedním 40mm/70 kanónem a čtyřmi 12,7mm kulomety.[2]

Modifikace

[editovat | editovat zdroj]
Singapurské minolovky Katong (M107) a Bedok (M105)

Roku 2003 byla dokončena úprava minolovek Kullen a Ven pro nasazení v mezinárodních misích. Modernizace se zaměřila na bojový řídící a pohonný systém.[3]

Roku 2004 získala loděnice Kockums kontrakt na střednědobou modernizaci zbývajících pěti jednotek třídy Landsort. Práce proběhly v letech 2005–2009 a následně bylo oněch pět modernizovaných minolovek přejmenováno na třídu Koster.[3] Modernizace zahrnovala nový bojový řídící systém Saab Systems 9LV200 Mk.2, integrovaný minolovný systém IMCMS-S (Integrated Mine Counter Measure System), navigační radar Bridgemaster, elektro-optický systém ARTE-726 a trupový sonar Atlas Elektronik HMS-12M. Instalovány byly rovněž dálkově ovládané podvodní prostředky pro vyhledávání a ničení min Saab Double Eagle Mk.3 a Atlas Elektronik Sea Fox. Novou hlavní výzbroj představuje nový 40mm/70 kanón Sea Trinity ve stealth tvarované věži.[1]

Na všech singapurských minolovkách byl v letech 2009-2014 40mm kanón nahrazen jedním 25mm/75 kanónem Mk.38. Vybavení plavidel rozšířil minolovný radar Thales DUBM-44 a dálkově ovládané prostředky pro likvidaci min ECA Group K-Ster.[2]

Zahraniční uživatelé

[editovat | editovat zdroj]
SingapurSingapur Singapur
  1. a b c d e f LANDSORT inshore minesweepers/minehunters (1984-1992) [online]. Navypedia.org [cit. 2022-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c BEDOK minehunters (1995) [online]. Navypedia.org [cit. 2022-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c Landsort / Koster Class Minehunter [online]. Naval-technology.com [cit. 2022-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]