Šťavnatka tečkovaná
 Šťavnatka tečkovaná | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
| Třída | stopkovýtrusé (basidiomycetes) |
| Podtřída | houby rouškaté (Agaricomycetidae) |
| Řád | Lupenotvaré (Agaricales) |
| Čeleď | šťavnatkovité (Hygrophoraceae) |
| Rod | Šťavnatka (Hygrophorus) |
| Binomické jméno | |
| Hygrophorus pustulatus (Pers.) Fr. | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šťavnatka tečkovaná (Hygrophorus pustulatus) patří mezi jedlé houby. Typický je bílý výtrusný prach. Šťavnatku tečkovanou poznáme podle sbíhavých spodních lupenů na třeň.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Šťavnatku tečkovanou pokrývají šupiny, které vedou až ke klobouku. Chuť i vůně je nevýrazná.
Klobouk je polokulovitý, jemně šupinatý, šedý až šedohnědý. Šířka klobouku je 30–60 mm. U mladých šťavnatek je klobouk vyklenutý, v dospělosti plochý a dojde k zesvětlení okrajů. Při vlhku dojde k mírné lepkavosti klobouku.
Lupeny jsou bílé, řídké a sbíhavé na třeň.
Třeň je bílá, válcovitá a pokrytá tmavými tečkami. Rozměry jsou 35–70 × 3–9 mm.[1][2][3][4]
Využití[editovat | editovat zdroj]
Šťavnatka tečkovaná se řadí mezi jedlé houby. Má vysokou energetickou hodnotu a obsahuje látky nezbytné pro naše tělo. Je z 95 % tvořena vodou. Mezi zbylé látky patří cukry, aminokyseliny, bílkoviny a minerály. Bílkoviny jsou obsaženy hlavně v plodnicích. Pro její nevýraznou chuť se často mísí s jinými houbami, např. s penízovka sametonohou – Flammulina velutipes. Po usušení je hodnota bílkovin 30%. Chitin obsažený v těle houby napomáhá k správné funkci střeva resp. trávení.[5]
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Šťavnatka tečkovaná nejraději roste ve vlhčích a kyselých půdách od září do listopadu. Roste většinou ve skupinách v jehličnatých lesích pod smrky, ale můžeme ji objevit i v listnatých lesích pod dubem, bukem a lípou. Lze ji zaměnit za šťavnatku vonnou (Hygrophorus agathosmus). Šťavnatku vonnou poznáme podle chuti, připomínající hořké mandle. Pokud dojde k záměně nemusíme mít obavy, šťavnatka vonná se také řadí mezi jedlé houby.[6][7]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Šťavnatka tečkovaná -
Šťavnatka tečkovaná
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ L. HAGARA, V. ANTONÍN, J. BAIER. Houby. Praha: AVENTINUM, 1999. ISBN 80-7151-259-1. S. 143.
- ↑ Šťavnatka tečkovaná na stránkách Domova Amatérských Mykologů
- ↑ Šťavnatka tečkovaná v atlasu hub na Houbaření.cz
- ↑ J. HOLEC, A. BIELICH, M. BERAN. Přehled hub střední evropy. Praha: ACADEMIA, 2012. ISBN 978-80-200-2077-2. S. 322.
- ↑ Šťavnatka tečkovaná na stránkách Spektrum zdraví
- ↑ L. HAGARA, V. ANTONÍN, J. BAIER. Houby. Praha: AVENTINUM, 1999. ISBN 80-7151-259-1. S. 143.
- ↑ Šťavnatka tečkovaná v atlasu hub na Houbaření.cz
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu šťavnatka tečkovaná na Wikimedia Commons - Šťavnatka tečkovaná v atlasu hub na Houbaření.cz
- Šťavnatka tečkovaná na stránkách Domova Amatérských Mykologů
- Šťavnatka tečkovaná na stránkách spektrumzdravi.cz
