Účastnické vedení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Účastnické vedení nebo lokální smyčka je v telefonii fyzické vedení z místní ústředny do místa telefonní přípojky. Je zakončeno telefonní zásuvkou umožňující připojení telefonního přístroje nebo jiného koncového zařízení.

Technická realizace[editovat | editovat zdroj]

Nejobvyklejší podoba účastnického vedení je elektrický obvod tvořený krouceným párem měděných vodičů o průměru 0,4, 0,6 nebo 0,8 mm[1] podle délky vedení. V současnosti se pro jednoho účastníka používají 2 páry, v minulosti pouze 1 pár. V minulosti existovaly podvojné a skupinové linky, kde jedno vedení sloužilo pro více účastníků; pokud jeden z účastníků telefonoval, ostatní nemohli telefon používat. Tyto linky byly pro datovou komunikaci nebo pro připojení k Internetu zcela nevhodné.

V některých zemích využívají účastnická vedení systém Digital Loop Carrier (DLC) nebo jsou budována z optických vláken (přenosový systém nazývaný fiber-in-the-loop).

Účastnické vedení může sloužit k poskytování následujících služeb:

ADSL lze provozovat současně s telefonní přípojkou nebo s ISDN přípojkou euroISDN2 (BRI0). Maximální délka účastnického vedení pro ADSL je 5000 metrů, pro VDSL 1600 metrů.

Mnoho vlastníků účastnických vedení jsou původně státní firmy, které mají přirozený monopol v přístupu k uživatelským vedením. Aby se zabránilo monopolizaci navazujících služeb, v mnoha zemích byly schváleny zákony o zpřístupnění lokální smyčky (local loop unbundling), které dovoluje, aby využívání účastnického vedení nebo jeho nadhovorového pásma mohly poskytovat další firmy. Účastnické vedení tak může končit u alternativního operátora.

Termín „lokální smyčka“ se někdy používá pro libovolnou realizaci poslední míle připojení zákazníka k Internetu bez ohledu na použitou technologii. Připojení může být realizováno:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Local loop na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Telekomunikační věstník [online]. Praha: Český telekomunikační úřad, 2017-08-25 [cit. 2023-06-15]. Dostupné online.