Mezotel

Mezotel je tenká vrstva buněk vystýlající některé dutiny lidského organismu.

Benigní mezotelové buňky

Původ

Mezotel pochází z embryonálních buněk mezodermu, který lemuje coelom v zárodku. Buňky se pak vyvíjí a vytvoří epitelovou tkáň.

Popis

Mezotel je jednoduchý dlaždicový epitel, který kryje povrchy umožňující transport plynů či kapalin a tvoří výstelku různých tělních dutin. Mezotel spolu s tenkou vrstvou pojivové tkáně tvoří tzv. serózu. Serózu najdeme v dutině hrudní (pleura), břišní (peritoneum) a v srdci (perikard). Tato tenká lesklá blána také obklopuje mužské vnitřní pohlavní orgány (lat. tunica vaginalis testis - serózní obal varlete) a pokrývá vnitřní reprodukční orgány žen (lat. tunica serosa uteri - serózní obal dělohy). Mezotel, popř. serózu dělíme na viscerální a parietální.

Viscerální a parietální mezotel

Parietální mezotel se vztahuje k vnitřní části stěny tělesných dutin, zatímco viscerální pokrývá orgány. Příkladem může být pleura u plic. Pohrudnice je parietální pleura a pokrývá hrudní dutinu. Poplicnice přechází na plíce a je tak pleurou viscerální. Dalším příkladem je už zmíněné peritoneum, jejíž parietální forma vystýlá břišní stěnu a viscerální pobřišnice kryje orgány břišní dutiny, tedy např. žaludek, střeva, slezinu, játra.

Funkce

V pobřišniční dutině, jednoduchý dlaždicový epitel redukuje tření mezi viscerálními orgány produkováním tekutin a tekutiny také transportuje. V kardiovaskulárním systému, mezotel umožňuje přenos tekutin, živin a metabolitů skrz kapilární stěny. V plicích je mezotel efektivním prostředkem pro výměnu plynů a transport přes tenkostěnné kapiláry a alveoly.

Buňky mezotelu jsou citlivé a dokážou tak vnímat a odpovídat na signály. Vylučují glykosaminoglykany a detergent (povrchově aktivní činidlo), což umožňuje tělu chránit se před infekcí a rozšiřováním nádorů. Syntetizují a sekretují rozmanité spektrum mediátorů v reakci na vnější signály, které hrají důležitou roli v regulaci zánětlivých, imunitních a tkáňových odpovědích. Mezotel také vylučuje plazminogen, který odstraňuje usazeniny fibrinu.

Onemocnění

Mezoteliom

Mezoteliom

Mezoteliom je onemocnění, při kterém se buňky mezotelu stávají abnormálními a nekontrolovatelně se rozdělují. Mohou napadnout a poškodit jiné tkáně. Rakovinné buňky mohou také metastazovat ze svého původního místa do jiných částí těla. Mezoteliom je nádor vznikající většinou z pohrudnice, ale vzácně i z pobřišnice či osrdečníku. Více než 90% případů mezoteliomu je spojeno s azbestem. Vdechnutá azbestová vlákna poškozují plíce a dávají vznik nemoci zvané azbestóza a tím mohou způsobit vznik nádorového procesu v buňkách pleury. Proces vzniku mezoteliomu je velice dlouhý. Mezoteliom může vzniknout až s odstupem několika desítek let po dlouhodobějším kontaktu s azbestem.

Projevy

Jak mezoteliom roste, začnou vznikat klinické projevy nemoci. Člověk může být dušný a unavený, bude mít suchý dráždivý kašel. Tyto příznaky jsou dost podobné atypickému zápalu plic. Navíc se může vyskytovat bolest na hrudi, která má tzv. pleurální charakter. Je to bolest, která není stálá a mění se při dýchání. Při nádechu se zhoršuje a při výdechu mizí. Buňky nádoru mohou navíc do pohrudniční dutiny sekretovat tekutinu, ta se v pohrudniční dutině začne hromadit a bude utlačovat příslušnou plíci. Dušnost bude důsledkem tohoto stavu. Pokročilé formy nemoci se budou projevovat příznaky typickými pro pokročilé nádorové stavy obecně – ztráta hmotnosti, noční pocení a nechutenství.

Nitrobřišní srůsty

Normálně, mezotel vylučuje plazminogen odstraňující usazeniny fibrinu. Při chirurgických zákrocích může dojít k poškození mezotelu a začne se hromadit fibrin, což způsobuje srůsty. Tyto srůsty, pokud se vyskytují v břiše, mohou způsobit střevní zácpu či ženskou neplodnost a nebo mohou v hrudníku poškodit funkci srdce a plic.

Reference

• V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mesothelium na anglické Wikipedii.