Vranule: Porovnání verzí
#ptačíčeledi24 / výstavba |
+, ještě něco k evoluci značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 11: | Řádek 11: | ||
| čeleď = '''vranulovití''' ('''Picathartidae''') |
| čeleď = '''vranulovití''' ('''Picathartidae''') |
||
| čeleď popsal = Lowe, 1938 |
| čeleď popsal = Lowe, 1938 |
||
| rod = '''vranule''' (''Picathartes'') |
| rod = '''vranule''' ('''''Picathartes''''') |
||
| rod popsal = Lesson, 1828 |
| rod popsal = Lesson, 1828 |
||
| druhotné dělení = [[Druh]]y: |
| druhotné dělení = [[Druh]]y: |
||
Řádek 20: | Řádek 20: | ||
| popisek mapy = Rozšíření vranule bělokrké (růžově) a šedokrké (zeleně) |
| popisek mapy = Rozšíření vranule bělokrké (růžově) a šedokrké (zeleně) |
||
}} |
}} |
||
== Systematika a evoluce == |
|||
První popsanou vranulí se stala [[vranule bělokrká]], již popsal holandský přírodovědec [[Coenraad Jacob Temminck]] pod vědeckým jménem ''Corvus gymnocephalus'', a to na základě vzorku pocházejícího z guinejského pobřeží.<ref name=":0">{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Urban |
|||
| jméno = Emil K. |
|||
| příjmení2 = Fry |
|||
| jméno2 = C. Hilary |
|||
| příjmení3 = Keith |
|||
| jméno3 = Stuart |
|||
| titul = The Birds of Africa Volume VI |
|||
| vydavatel = Academic Press |
|||
| místo = London |
|||
| rok vydání = 2000 |
|||
| strany = 1–7 |
|||
| isbn = 978-0-12-137306-1 |
|||
}}</ref> Francouzský přírodovědec [[René Lesson]] roku 1828 tohoto ptáka vyloučil z rodu ''[[Corvus]]'' a vyčlenil pro něj samostatný rod ''Picathartes''.<ref>{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Lesson |
|||
| jméno = René Primevère |
|||
| titul = Manuel d'ornithologie ou description des genres et des principales espèces d'oiseaux |
|||
| vydavatel = Roret, Libraire |
|||
| místo = Paris |
|||
| rok vydání = 1828 |
|||
}}</ref> Toto druhové jméno kombinuje rodová pojmenování straky ([[Pica (rod)|''Pica'']]) a kondora (''[[Cathartes]]'').<ref>{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Jobling |
|||
| jméno = James A. |
|||
| titul = The Helm dictionary of scientific bird names: from aalge to zusii |
|||
| vydavatel = Christopher Helm |
|||
| místo = London |
|||
| počet stran = 432 |
|||
| isbn = 978-1-4081-2501-4 |
|||
}}</ref> Roku 1899 popsal německý přírodovědec [[Anton Reichenow]] druhý druh vranule, [[Vranule šedokrká|vranuli šedokrkou]], pro niž zvolil vědecké jméno ''Picathartes oreas''. Typovou lokalitou se stalo dnešní město [[Limbe (Kamerun)|Limbe]] (tehdejší Victoria) v [[Kamerun|Kamerunu]].<ref name=":0" /> Současný systém klasifikuje pouze tyto dva druhy vranulí. |
|||
[[Taxonomie (biologie)|Taxonomické]] zařazení tohoto rodu bylo v průběhu historie proměnlivé. První taxonomové 19. století vranule klasifikovali v rámci čeledi [[Krkavcovití|krkavcovitých]] (Corvidae). Anglický ornitolog [[Percy Lowe]] rod ''Picathartes'' v roce 1928 zařadil v rámci nově vytyčené [[Monotypický taxon|monotypické]] podčeledi Picathartinae, již umístil do čeledi [[Špačkovití|špačkovitých]] (Sturnidae); Lowe je tak dnes pokládán za popisnou autoritu současné monotypické čeledi vranulovitých (Picathartidae).<ref>{{Citace periodika |
|||
| příjmení = Lowe |
|||
| jméno = Percy |
|||
| titul = Some anatomical and other notes on the systematic position of the genus Picathartes together with some remarks on the Families Sturnidae and Eulabetidae |
|||
| periodikum = Ibis |
|||
| datum vydání = 1928 |
|||
}}</ref><ref name=":1">{{Citace monografie |
|||
| příjmení2 = Elliott |
|||
| jméno2 = A. |
|||
| příjmení3 = Christie |
|||
| jméno3 = D. A |
|||
| titul = Picathartes to Tits and Chickadees |
|||
| vydavatel = Lynx Editions |
|||
| místo = Barcelona |
|||
| edice = Handbook of the Birds of the World |
|||
| strany = 60–69 |
|||
| isbn = 84-96553-42-6 |
|||
| jazyk = en |
|||
| příjmení1 = del Hoyo |
|||
| jméno1 = J. |
|||
| rok = 2007 |
|||
| svazek_edice = 12 |
|||
}}</ref> Původní hypotézu o příbuzenských vztazích naopak zastával britský ornitolog [[David Armitage Bannerman]], jenž rod ''Picathartes'' zařadil do samostatné čeledi Picathartidae, která podle něho byla nejblíže spřízněna s krkavcovitými.<ref>{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Bannerman |
|||
| jméno = David Armitage |
|||
| titul = The Birds of Tropical West Africa : With Special Reference to those of the Gambia, Sierra Leone, the Gold Coast and Nigeria : Volumes I to VIII |
|||
| vydavatel = Agents for the Colonies |
|||
| místo = London |
|||
| rok vydání = 1930–1951 |
|||
}}</ref> |
|||
Na přelomu 40. a 50. let 20. století představil francouzský ornitolog [[Jean Théodore Delacour]] svou systematiku [[Timáliovití|timáliovitých]] ptáků,<ref>{{Citace periodika |
|||
| příjmení = Delacour |
|||
| jméno = J |
|||
| titul = Les Timaliinés |
|||
| periodikum = L’Oiseau |
|||
| datum vydání = 1946 |
|||
| strany = 7–36 |
|||
}}</ref><ref>{{Citace periodika |
|||
| příjmení = Delacour |
|||
| jméno = J |
|||
| titul = Les Timaliinés: Additions et modifications |
|||
| periodikum = L’Oiseau |
|||
| datum vydání = 1950 |
|||
| strany = 186–191 |
|||
}}</ref> přičemž nutno podotknout, že timálie představovaly historicky problematický sběrný taxon, jenž zahrnoval různé, často nepříbuzné formy a dnešní čeleď Timaliidae se od historických systémů svým vymezením podstatně liší. Delacour rozeznával několik [[Tribus|tribů]] timálií a systém koncipoval tak, aby sledoval posloupnost od „primitivních“ zástupců až po „nejodvozenější“ taxony, jež právě zastupoval tribus Picathartini, tedy vranule. Delacour svůj systém založil na zbarvení peří a na tvaru zobáku příslušných ptáků.<ref name=":2">{{Citace periodika |
|||
| příjmení = Cibois |
|||
| jméno = Alice |
|||
| titul = Mitochondrial DNA Phylogeny of Babblers (Timaliidae) |
|||
| periodikum = The Auk |
|||
| datum vydání = 2003 |
|||
| ročník = 120 |
|||
| číslo = 1 |
|||
| strany = 35–54 |
|||
| issn = 0004-8038 |
|||
| doi = 10.2307/4090138 |
|||
| url = https://www.jstor.org/stable/4090138 |
|||
| datum přístupu = 2024-03-24 |
|||
}}</ref> Delacourův systém nebyl až na výjimky zpochybňován a uznání si držel až do zhruba 80. let 20. století. Za nejbližší příbuzné vranulí se pokládali zástupci timálií rodu ''[[Turdoides]]'', dnes řazených do čeledi [[Leiothrichidae]].<ref name=":1" /> V českojazyčném prostředí se tato starší systematika mohla odrazit i v rámci obecného názvosloví vranulí, kdy například vranule bělokrká nesla dobové české pojmenování „timálie strakovitá“.<ref>{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Hanzák |
|||
| jméno = J |
|||
| titul = Velký obrazový atlas ptáků |
|||
| vydavatel = Artia |
|||
| místo = Praha |
|||
| rok vydání = 1974 |
|||
| strany = 454 |
|||
}}</ref> |
|||
První ucelenou taxonomii ptáků, která vycházela z jednoho objektivního kritéria, poskytly studie z poslední čtvrtiny 20. století [[Sibleyho a Ahlquistův systém ptáků|založené na hybridizaci DNA]]. V práci Sibley a Monroe (1990) se již vranulovití objevují jako „parvřád ''[[incertae sedis]]''“ nepříbuzný s timáliemi, přičemž autoři si nebyli jisti, zda vranule spadají spíše mezi [[Corvida|korvidní]], anebo [[Passerida|passeridní]] [[Zpěvní|zpěvné]]. Jako jejich příbuzné však opatrně identifikovali africké [[Skalňáček|skalňáčky]] (''Chaetops'').<ref>{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Sibley |
|||
| jméno = C. G. |
|||
| příjmení2 = Monroe |
|||
| jméno2 = B. L |
|||
| titul = Distribution and Taxonomy of Birds of the World |
|||
| vydavatel = Yale University Press |
|||
| místo = New Haven |
|||
| strany = xix, 505 |
|||
}}</ref><ref name=":1" /> |
|||
Molekulárně-fylogenetické studie 21. století identifikovaly vranulovité jako součást [[Klad|kladu]] zahrnujícího skalňáčky a [[Kosovec chřástalí|kosovce chřástalího]] (''Eupetes macrocerus''), jediného zástupce rodu ''Eupetes'', jenž se na rozdíl od zbývajících dvou rodů vyskytuje v jihovýchodní Asii.<ref name=":3">{{Citace periodika |
|||
| příjmení = Jønsson |
|||
| jméno = Knud A |
|||
| příjmení2 = Fjeldså |
|||
| jméno2 = Jon |
|||
| příjmení3 = Ericson |
|||
| jméno3 = Per G.P |
|||
| titul = Systematic placement of an enigmatic Southeast Asian taxon Eupetes macrocerus and implications for the biogeography of a main songbird radiation, the Passerida |
|||
| periodikum = Biology Letters |
|||
| datum vydání = 2007-06-22 |
|||
| ročník = 3 |
|||
| číslo = 3 |
|||
| strany = 323–326 |
|||
| issn = 1744-9561 |
|||
| pmid = 17347105 |
|||
| doi = 10.1098/rsbl.2007.0054 |
|||
| jazyk = en |
|||
| url = https://royalsocietypublishing.org/doi/10.1098/rsbl.2007.0054 |
|||
| datum přístupu = 2024-03-28 |
|||
}}</ref> Tato trojice rodů bývá klasifikována v rámci samostatných čeledí Picathartidae, Eupetidae a Chaetopidae, alternativně však mohou vystupovat i v rámci čeledi Eupetidae v širším smyslu. Oddělení do samostatných čeledí je nicméně opodstatněné v návaznosti na dlouhou evoluční historii všech těchto linií. Jejich zástupci si nejsou vzájemně podobní a obývají oddělené areály výskytu, kdy vranule žijí na západě Afriky, skalňáčci v jižní Africe a kosovci ve zmíněné jihovýchodní Asii.<ref name="Winkler">{{Citace monografie |
|||
| příjmení2 = Billerman |
|||
| jméno2 = S. M. |
|||
| příjmení3 = Lovette |
|||
| jméno3 = I. J |
|||
| titul = Bird Families of the World: An Invitation to the Spectacular Diversity of Birds |
|||
| url = https://archive.org/details/birdfamiliesofwo0000wink |
|||
| vydavatel = Lynx Edicions |
|||
| místo = Barcelona |
|||
| strany = 33, 399 |
|||
| isbn = 978-84-941892-0-3 |
|||
| jazyk = en |
|||
| příjmení1 = Winkler |
|||
| jméno1 = D. W. |
|||
| rok = 2015 |
|||
}}</ref> |
|||
Vranulovití se skalňáčky a kosovci se podle hypotéz příbuzenských vztahů mohou odvětvovat mezi bazálními skupinami passeridních zpěvných, tedy v jednom ze dvou hlavních kladů zpěvných ptáků zahrnujícím většinu jejich diverzity (spíše než v rámci zpěvných korvidních, zahrnujících mj. krkavcovité včetně pravých [[Vrána|vran]]). Co se týče příbuzenských vztahů jednotlivých čeledí, vranulovití vystupují buďto jako sesterská skupina vůči Eupetidae + Chaetopidae, anebo jako sesterská skupina vůči Chaetopidae.<ref>{{Citace periodika |
|||
| příjmení = Oliveros |
|||
| jméno = Carl H. |
|||
| příjmení2 = Field |
|||
| jméno2 = Daniel J. |
|||
| příjmení3 = Ksepka |
|||
| jméno3 = Daniel T. |
|||
| titul = Earth history and the passerine superradiation |
|||
| periodikum = Proceedings of the National Academy of Sciences |
|||
| datum vydání = 2019-04-16 |
|||
| ročník = 116 |
|||
| číslo = 16 |
|||
| strany = 7916–7925 |
|||
| issn = 0027-8424 |
|||
| doi = 10.1073/pnas.1813206116 |
|||
| jazyk = en |
|||
| url = https://pnas.org/doi/full/10.1073/pnas.1813206116 |
|||
| datum přístupu = 2024-03-28 |
|||
}}</ref><ref name="Winkler" /> |
|||
Překvapivý vztah mezi vranulemi a kosovci nepřímo naznačoval již skotský ornitolog [[William Serle]] v 50. letech 20. století, jenž poukázal na pozoruhodnou podobnost těchto ptáků v některých [[Morfologie (biologie)|morfologických]] detailech. Studie z roku 2007 pokládá za nejpravděpodobnější, .<ref name=":3" /><ref>{{Citace periodika |
|||
| příjmení = Serle |
|||
| jméno = W |
|||
| titul = The affinities of the genus Picathartes lesson |
|||
| periodikum = Bull. Br. Ornithol. Club |
|||
| datum vydání = 1952 |
|||
}}</ref> |
|||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
=== Reference === |
=== Reference === |
Verze z 28. 3. 2024, 17:48
Vranule | |
---|---|
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Řád | pěvci (Passeriformes) |
Čeleď | vranulovití (Picathartidae) Lowe, 1938 |
Rod | vranule (Picathartes) Lesson, 1828 |
Rozšíření vranule bělokrké (růžově) a šedokrké (zeleně) | |
Druhy: | |
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Systematika a evoluce
První popsanou vranulí se stala vranule bělokrká, již popsal holandský přírodovědec Coenraad Jacob Temminck pod vědeckým jménem Corvus gymnocephalus, a to na základě vzorku pocházejícího z guinejského pobřeží.[1] Francouzský přírodovědec René Lesson roku 1828 tohoto ptáka vyloučil z rodu Corvus a vyčlenil pro něj samostatný rod Picathartes.[2] Toto druhové jméno kombinuje rodová pojmenování straky (Pica) a kondora (Cathartes).[3] Roku 1899 popsal německý přírodovědec Anton Reichenow druhý druh vranule, vranuli šedokrkou, pro niž zvolil vědecké jméno Picathartes oreas. Typovou lokalitou se stalo dnešní město Limbe (tehdejší Victoria) v Kamerunu.[1] Současný systém klasifikuje pouze tyto dva druhy vranulí.
Taxonomické zařazení tohoto rodu bylo v průběhu historie proměnlivé. První taxonomové 19. století vranule klasifikovali v rámci čeledi krkavcovitých (Corvidae). Anglický ornitolog Percy Lowe rod Picathartes v roce 1928 zařadil v rámci nově vytyčené monotypické podčeledi Picathartinae, již umístil do čeledi špačkovitých (Sturnidae); Lowe je tak dnes pokládán za popisnou autoritu současné monotypické čeledi vranulovitých (Picathartidae).[4][5] Původní hypotézu o příbuzenských vztazích naopak zastával britský ornitolog David Armitage Bannerman, jenž rod Picathartes zařadil do samostatné čeledi Picathartidae, která podle něho byla nejblíže spřízněna s krkavcovitými.[6]
Na přelomu 40. a 50. let 20. století představil francouzský ornitolog Jean Théodore Delacour svou systematiku timáliovitých ptáků,[7][8] přičemž nutno podotknout, že timálie představovaly historicky problematický sběrný taxon, jenž zahrnoval různé, často nepříbuzné formy a dnešní čeleď Timaliidae se od historických systémů svým vymezením podstatně liší. Delacour rozeznával několik tribů timálií a systém koncipoval tak, aby sledoval posloupnost od „primitivních“ zástupců až po „nejodvozenější“ taxony, jež právě zastupoval tribus Picathartini, tedy vranule. Delacour svůj systém založil na zbarvení peří a na tvaru zobáku příslušných ptáků.[9] Delacourův systém nebyl až na výjimky zpochybňován a uznání si držel až do zhruba 80. let 20. století. Za nejbližší příbuzné vranulí se pokládali zástupci timálií rodu Turdoides, dnes řazených do čeledi Leiothrichidae.[5] V českojazyčném prostředí se tato starší systematika mohla odrazit i v rámci obecného názvosloví vranulí, kdy například vranule bělokrká nesla dobové české pojmenování „timálie strakovitá“.[10]
První ucelenou taxonomii ptáků, která vycházela z jednoho objektivního kritéria, poskytly studie z poslední čtvrtiny 20. století založené na hybridizaci DNA. V práci Sibley a Monroe (1990) se již vranulovití objevují jako „parvřád incertae sedis“ nepříbuzný s timáliemi, přičemž autoři si nebyli jisti, zda vranule spadají spíše mezi korvidní, anebo passeridní zpěvné. Jako jejich příbuzné však opatrně identifikovali africké skalňáčky (Chaetops).[11][5]
Molekulárně-fylogenetické studie 21. století identifikovaly vranulovité jako součást kladu zahrnujícího skalňáčky a kosovce chřástalího (Eupetes macrocerus), jediného zástupce rodu Eupetes, jenž se na rozdíl od zbývajících dvou rodů vyskytuje v jihovýchodní Asii.[12] Tato trojice rodů bývá klasifikována v rámci samostatných čeledí Picathartidae, Eupetidae a Chaetopidae, alternativně však mohou vystupovat i v rámci čeledi Eupetidae v širším smyslu. Oddělení do samostatných čeledí je nicméně opodstatněné v návaznosti na dlouhou evoluční historii všech těchto linií. Jejich zástupci si nejsou vzájemně podobní a obývají oddělené areály výskytu, kdy vranule žijí na západě Afriky, skalňáčci v jižní Africe a kosovci ve zmíněné jihovýchodní Asii.[13]
Vranulovití se skalňáčky a kosovci se podle hypotéz příbuzenských vztahů mohou odvětvovat mezi bazálními skupinami passeridních zpěvných, tedy v jednom ze dvou hlavních kladů zpěvných ptáků zahrnujícím většinu jejich diverzity (spíše než v rámci zpěvných korvidních, zahrnujících mj. krkavcovité včetně pravých vran). Co se týče příbuzenských vztahů jednotlivých čeledí, vranulovití vystupují buďto jako sesterská skupina vůči Eupetidae + Chaetopidae, anebo jako sesterská skupina vůči Chaetopidae.[14][13]
Překvapivý vztah mezi vranulemi a kosovci nepřímo naznačoval již skotský ornitolog William Serle v 50. letech 20. století, jenž poukázal na pozoruhodnou podobnost těchto ptáků v některých morfologických detailech. Studie z roku 2007 pokládá za nejpravděpodobnější, .[12][15]
Odkazy
Reference
- ↑ a b URBAN, Emil K.; FRY, C. Hilary; KEITH, Stuart. The Birds of Africa Volume VI. London: Academic Press, 2000. ISBN 978-0-12-137306-1. S. 1–7.
- ↑ LESSON, René Primevère. Manuel d'ornithologie ou description des genres et des principales espèces d'oiseaux. Paris: Roret, Libraire, 1828.
- ↑ JOBLING, James A. The Helm dictionary of scientific bird names: from aalge to zusii. London: Christopher Helm 432 s. ISBN 978-1-4081-2501-4.
- ↑ LOWE, Percy. Some anatomical and other notes on the systematic position of the genus Picathartes together with some remarks on the Families Sturnidae and Eulabetidae. Ibis. 1928.
- ↑ a b c DEL HOYO, J.; ELLIOTT, A.; CHRISTIE, D. A. Picathartes to Tits and Chickadees. Barcelona: Lynx Editions, 2007. (Handbook of the Birds of the World; sv. 12). ISBN 84-96553-42-6. S. 60–69. (anglicky)
- ↑ BANNERMAN, David Armitage. The Birds of Tropical West Africa : With Special Reference to those of the Gambia, Sierra Leone, the Gold Coast and Nigeria : Volumes I to VIII. London: Agents for the Colonies, 1930–1951.
- ↑ DELACOUR, J. Les Timaliinés. L’Oiseau. 1946, s. 7–36.
- ↑ DELACOUR, J. Les Timaliinés: Additions et modifications. L’Oiseau. 1950, s. 186–191.
- ↑ CIBOIS, Alice. Mitochondrial DNA Phylogeny of Babblers (Timaliidae). The Auk. 2003, roč. 120, čís. 1, s. 35–54. Dostupné online [cit. 2024-03-24]. ISSN 0004-8038. DOI 10.2307/4090138.
- ↑ HANZÁK, J. Velký obrazový atlas ptáků. Praha: Artia, 1974. S. 454.
- ↑ SIBLEY, C. G.; MONROE, B. L. Distribution and Taxonomy of Birds of the World. New Haven: Yale University Press S. xix, 505.
- ↑ a b JØNSSON, Knud A; FJELDSÅ, Jon; ERICSON, Per G.P. Systematic placement of an enigmatic Southeast Asian taxon Eupetes macrocerus and implications for the biogeography of a main songbird radiation, the Passerida. Biology Letters. 2007-06-22, roč. 3, čís. 3, s. 323–326. Dostupné online [cit. 2024-03-28]. ISSN 1744-9561. DOI 10.1098/rsbl.2007.0054. PMID 17347105. (anglicky)
- ↑ a b WINKLER, D. W.; BILLERMAN, S. M.; LOVETTE, I. J. Bird Families of the World: An Invitation to the Spectacular Diversity of Birds. Barcelona: Lynx Edicions, 2015. Dostupné online. ISBN 978-84-941892-0-3. S. 33, 399. (anglicky)
- ↑ OLIVEROS, Carl H.; FIELD, Daniel J.; KSEPKA, Daniel T. Earth history and the passerine superradiation. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2019-04-16, roč. 116, čís. 16, s. 7916–7925. Dostupné online [cit. 2024-03-28]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1813206116. (anglicky)
- ↑ SERLE, W. The affinities of the genus Picathartes lesson. Bull. Br. Ornithol. Club. 1952.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu vranule na Wikimedia Commons
- Taxon Picathartes ve Wikidruzích