Štidlákovití: Porovnání verzí
prac. |
hot značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{pracuje se|}} |
|||
{{Taxobox |
{{Taxobox |
||
| jméno = Štidlákovití |
| jméno = Štidlákovití |
||
Řádek 12: | Řádek 11: | ||
| čeleď popsal = [[Alexander Wetmore|Wetmore]], 1930 |
| čeleď popsal = [[Alexander Wetmore|Wetmore]], 1930 |
||
}} |
}} |
||
'''Štidlákovití''' (Rhinocryptidae) je čeleď [[pěvci|pěvců]]. |
|||
== Systematika == |
|||
Štidlákovití zahrnují následujících 12 [[Rod (biologie)|rodů]], jejichž českým rodovým jménem je '''štidlák''':<ref>{{Citace elektronického periodika |
|||
| titul = Antthrushes, antpittas, gnateaters, tapaculos, crescentchests – IOC World Bird List |
|||
| periodikum = www.worldbirdnames.org |
|||
| url = https://www.worldbirdnames.org/bow/antthrushes/ |
|||
| datum přístupu = 2023-12-03 |
|||
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie |
|||
| titul = štidlákovití |
|||
| url = https://www.biolib.cz/cz/taxon/id30947/ |
|||
| vydavatel = BioLib |
|||
| datum přístupu = 2023-12-03 |
|||
}}</ref> |
|||
* rod ''[[Acropternis]]'' <small>Cabanis & Heine, 1859</small> |
|||
* rod ''[[Eleoscytalopus]]'' <small>Mauricio, Mata, Bornschein, Cadena, Alvarenga & Bonatto, 2008</small> |
|||
* rod ''[[Eugralla]]'' <small>Lesson, 1842</small> |
|||
* rod ''[[Liosceles]]'' <small>Sclater, 1865</small> |
|||
* rod ''[[Merulaxis]]'' <small>Lesson, 1831</small> |
|||
* rod ''[[Myornis]]'' <small>Chapman, 1915</small> |
|||
* rod ''[[Psilorhamphus]]'' <small>Sclater, 1855</small> |
|||
* rod ''[[Pteroptochos]]'' <small>Kittlitz, 1830</small> |
|||
* rod ''[[Rhinocrypta]]'' <small>Gray, 1840</small> |
|||
* rod ''[[Scelorchilus]]'' <small>Oberholser, 1923</small> |
|||
* rod ''[[Scytalopus]]'' <small>Gould, 1837</small> |
|||
* rod ''[[Teledromas]]'' <small>Wetmore & Peters, 1922</small> |
|||
Za popisnou autoritu [[Čeleď|čeledi]] štidlákovitých (Rhinocryptidae) je pokládán americký ornitolog [[Alexander Wetmore]] (1930). Z hlediska zoologické systematiky se tito ptáci řadí do [[Řád (biologie)|řádu]] [[pěvci]] (Passeriformes) a podřádu [[křikaví]] (Tyranni). Studie z roku 2010 od štidlákovitých vyčlenily rod ''[[Melanopareia]]'', pro nějž vytyčila samostatnou čeleď Melanopareiidae.<ref>{{Citace periodika |
|||
| příjmení = Ericson |
|||
| jméno = Per G. P. |
|||
| příjmení2 = Olson |
|||
| jméno2 = Storrs L. |
|||
| příjmení3 = Irestedt |
|||
| jméno3 = Martin |
|||
| titul = Circumscription of a monophyletic family for the tapaculos (Aves: Rhinocryptidae): Psiloramphus in and Melanopareia out |
|||
| periodikum = Journal of Ornithology |
|||
| datum vydání = 2010-04-01 |
|||
| ročník = 151 |
|||
| číslo = 2 |
|||
| strany = 337–345 |
|||
| issn = 2193-7206 |
|||
| doi = 10.1007/s10336-009-0460-9 |
|||
| jazyk = en |
|||
| url = https://doi.org/10.1007/s10336-009-0460-9 |
|||
| datum přístupu = 2023-12-03 |
|||
}}</ref> Studie z roku 2005 navrhla coby [[Sesterská skupina|sesterský taxon]] vůči štidlákovitým čeleď [[Mravenčíkovcovití|mravenčíkovcovitých]] (Formicariidae) v [[Stricto sensu|užším smyslu]], tj. rody ''[[Chamaeza]] a [[Formicarius]]''.<ref>{{Citace periodika |
|||
| příjmení = Rice |
|||
| jméno = Nathan H. |
|||
| titul = Further Evidence for Paraphyly of the Formicariidae (Passeriformes) |
|||
| periodikum = The Condor |
|||
| datum vydání = 2005-11-01 |
|||
| ročník = 107 |
|||
| číslo = 4 |
|||
| strany = 910–915 |
|||
| issn = 0010-5422 |
|||
| doi = 10.1093/condor/107.4.910 |
|||
| jazyk = en |
|||
| url = https://academic.oup.com/condor/article/107/4/910/5563656 |
|||
| datum přístupu = 2023-12-03 |
|||
}}</ref> Jiné práce však tuto hypotézu nepodpořily a např. studie z roku 2009 se přiklání spíše k příbuznosti s čeledí [[Grallariidae]], jež zahrnuje několik rodů původně řazených právě k Formicariidae.<ref>{{Citace periodika |
|||
| příjmení = Moyle |
|||
| jméno = Robert G. |
|||
| příjmení2 = Chesser |
|||
| jméno2 = R. Terry |
|||
| příjmení3 = Brumfield |
|||
| jméno3 = Robb T. |
|||
| titul = Phylogeny and phylogenetic classification of the antbirds, ovenbirds, woodcreepers, and allies (Aves: Passeriformes: infraorder Furnariides) |
|||
| periodikum = Cladistics |
|||
| datum vydání = 2009-08 |
|||
| ročník = 25 |
|||
| číslo = 4 |
|||
| strany = 386–405 |
|||
| issn = 0748-3007 |
|||
| doi = 10.1111/j.1096-0031.2009.00259.x |
|||
| jazyk = en |
|||
| url = https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1096-0031.2009.00259.x |
|||
| datum přístupu = 2023-12-03 |
|||
}}</ref> |
|||
Relativně obtížná je i systematika v rámci samotné čeledi Rhinocryptidae, komplikovaná zvláště přítomností [[Druhový komplex|kryptických druhů]] napříč konkrétními rody. Rod ''Scytalopus'' v tomto ohledu patří mezi nejkomplikovanější ptačí rody vůbec a na základě [[Morfologie (biologie)|morfologických]] charakteristik je odlišení jednotlivých druhů prakticky nemožné. Výrazná neadaptivní diverzifikace představuje důsledek omezené pohyblivosti těchto ptáků, spojené s výskytem v [[Andy|andském]] regionu, jenž nabízí četné bariéry pro [[Alopatrická speciace|alopatrické speciace]].<ref>{{Citace periodika |
|||
| příjmení = Cadena |
|||
| jméno = Carlos Daniel |
|||
| příjmení2 = Cuervo |
|||
| jméno2 = Andrés M |
|||
| příjmení3 = Céspedes |
|||
| jméno3 = Laura N |
|||
| titul = Systematics, biogeography, and diversification of Scytalopus tapaculos (Rhinocryptidae), an enigmatic radiation of Neotropical montane birds |
|||
| periodikum = The Auk |
|||
| datum vydání = 2020-03-21 |
|||
| ročník = 137 |
|||
| číslo = 2 |
|||
| issn = 0004-8038 |
|||
| doi = 10.1093/auk/ukz077 |
|||
| url = https://doi.org/10.1093/auk/ukz077 |
|||
| datum přístupu = 2023-12-03 |
|||
}}</ref> |
|||
== Popis == |
|||
Štidlákovití dosahují velikosti 10–23 cm. Jedná se o poměrně rozmanitou ptačí čeleď, jež však vykazuje několik nezvyklých společných rysů. Jedním z nich jsou specializované záklopky na nozdrách, které těmto ptákům ulehčují shánění potravy ve vysokých vrstvách rostlinných zbytků. Na kostře vyniká redukovaný kýl [[Hrudní kost|hrudní kosti]], jenž spolu s krátkými, zaoblenými křídly zapříčiňuje, že jsou štidlákovití téměř nelétaví; silné končetiny naopak usnadňují pohyb na zemi. Kosti jsou pozoruhodně měkké a u rodu ''Scytalopus'' dokonce zcela neosifikuje ani mozkovna. Opeření typicky nevyniká výraznými barvami a neobjevuje se ani výrazný [[pohlavní dimorfismus]]. Samice mohou být nicméně o něco menší a matněji zbarvené ve srovnání se svými samčími protějšky.<ref name=":0">{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Hutchins |
|||
| jméno = Michael |
|||
| příjmení2 = Jackson |
|||
| jméno2 = J. A. |
|||
| příjmení3 = Bock |
|||
| jméno3 = W. J. |
|||
| titul = Birds III |
|||
| vydání = 2 |
|||
| vydavatel = Gale |
|||
| místo = Farmington Hills, MI |
|||
| edice = Grzimek's Animal Life Encyclopedia |
|||
| svazek edice = 10 |
|||
| strany = 257–260 |
|||
| jazyk = en |
|||
| ref = harv |
|||
| příjmení4 = Olendorf |
|||
| jméno4 = D |
|||
| rok = 2003 |
|||
}}</ref><ref name=":1">{{Citace monografie |
|||
| příjmení2 = Bejček |
|||
| jméno2 = Vladimír |
|||
| příjmení3 = Vašák |
|||
| jméno3 = Pavel |
|||
| titul = Ptáci (3) |
|||
| vydavatel = Albatros |
|||
| místo = Praha |
|||
| edice = Svět zvířat |
|||
| svazek edice = 6 |
|||
| strany = 16 |
|||
| ref = harv |
|||
| příjmení1 = Šťastný |
|||
| jméno1 = Karel |
|||
| rok = 1999 |
|||
}}</ref> |
|||
== Chování a ekologie == |
|||
[[Soubor:Ocellated Tapaculo (Acropternis orthonyx).jpg|náhled|Štidlák perličkový (''Acropternis orthonyx'')]] |
|||
Štidlákovití se vyskytují napříč [[Neotropická oblast|jihoamerickým kontinentem]], nicméně většina druhů žije výhradně v horských, případně mírných oblastech, zatímco do regionu [[Amazonská nížina|Amazonie]] pronikl pouze jediný rod (''Liosceles''). Preferovaný biotop představuje podrost vlhkých horských lesů, ačkoli některé druhy žijí i v otevřenějších oblastech, v Andách i nad úrovní lesa. Většina štidlákovitých přivykla pozemnímu způsobu života a jde o slabé letce, ale schopné běžce. Vzhledem k plachosti a skrytému způsobu života se o jejich chování ví pouze málo. Živí se hmyzem, spíše sezónně i plody. Jejich charakteristický rys představuje vztyčování ocasu nad záda. Alespoň někteří štidlákovití vytvářejí [[Monogamie|monogamní]] partnerské svazky a u některých druhů se mohou samci podílet i na [[Inkubace vejce|inkubaci]] snůšky. O hnízdění však u většinu štidláků není známo dostatečné množství informací. Hnízdo tito ptáci typicky dovedně ukrývají, například v dutinách stromů, březích či v husté spleti vegetace. Mláďata se líhnou [[Prekocialita a altricialita|altriciální]].<ref name=":0" /><ref name=":1" /> |
|||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
=== Reference === |
=== Reference === |
Verze z 3. 12. 2023, 16:15
![]() | |
---|---|
![]() štídlák kníratý (Pteroptochos megapodius) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neognathae) |
Řád | pěvci (Passeriformes) |
Čeleď | štidlákovití (Rhinocryptidae) Wetmore, 1930 |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Štidlákovití (Rhinocryptidae) je čeleď pěvců.
Systematika
Štidlákovití zahrnují následujících 12 rodů, jejichž českým rodovým jménem je štidlák:[1][2]
- rod Acropternis Cabanis & Heine, 1859
- rod Eleoscytalopus Mauricio, Mata, Bornschein, Cadena, Alvarenga & Bonatto, 2008
- rod Eugralla Lesson, 1842
- rod Liosceles Sclater, 1865
- rod Merulaxis Lesson, 1831
- rod Myornis Chapman, 1915
- rod Psilorhamphus Sclater, 1855
- rod Pteroptochos Kittlitz, 1830
- rod Rhinocrypta Gray, 1840
- rod Scelorchilus Oberholser, 1923
- rod Scytalopus Gould, 1837
- rod Teledromas Wetmore & Peters, 1922
Za popisnou autoritu čeledi štidlákovitých (Rhinocryptidae) je pokládán americký ornitolog Alexander Wetmore (1930). Z hlediska zoologické systematiky se tito ptáci řadí do řádu pěvci (Passeriformes) a podřádu křikaví (Tyranni). Studie z roku 2010 od štidlákovitých vyčlenily rod Melanopareia, pro nějž vytyčila samostatnou čeleď Melanopareiidae.[3] Studie z roku 2005 navrhla coby sesterský taxon vůči štidlákovitým čeleď mravenčíkovcovitých (Formicariidae) v užším smyslu, tj. rody Chamaeza a Formicarius.[4] Jiné práce však tuto hypotézu nepodpořily a např. studie z roku 2009 se přiklání spíše k příbuznosti s čeledí Grallariidae, jež zahrnuje několik rodů původně řazených právě k Formicariidae.[5]
Relativně obtížná je i systematika v rámci samotné čeledi Rhinocryptidae, komplikovaná zvláště přítomností kryptických druhů napříč konkrétními rody. Rod Scytalopus v tomto ohledu patří mezi nejkomplikovanější ptačí rody vůbec a na základě morfologických charakteristik je odlišení jednotlivých druhů prakticky nemožné. Výrazná neadaptivní diverzifikace představuje důsledek omezené pohyblivosti těchto ptáků, spojené s výskytem v andském regionu, jenž nabízí četné bariéry pro alopatrické speciace.[6]
Popis
Štidlákovití dosahují velikosti 10–23 cm. Jedná se o poměrně rozmanitou ptačí čeleď, jež však vykazuje několik nezvyklých společných rysů. Jedním z nich jsou specializované záklopky na nozdrách, které těmto ptákům ulehčují shánění potravy ve vysokých vrstvách rostlinných zbytků. Na kostře vyniká redukovaný kýl hrudní kosti, jenž spolu s krátkými, zaoblenými křídly zapříčiňuje, že jsou štidlákovití téměř nelétaví; silné končetiny naopak usnadňují pohyb na zemi. Kosti jsou pozoruhodně měkké a u rodu Scytalopus dokonce zcela neosifikuje ani mozkovna. Opeření typicky nevyniká výraznými barvami a neobjevuje se ani výrazný pohlavní dimorfismus. Samice mohou být nicméně o něco menší a matněji zbarvené ve srovnání se svými samčími protějšky.[7][8]
Chování a ekologie
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/7a/Ocellated_Tapaculo_%28Acropternis_orthonyx%29.jpg/220px-Ocellated_Tapaculo_%28Acropternis_orthonyx%29.jpg)
Štidlákovití se vyskytují napříč jihoamerickým kontinentem, nicméně většina druhů žije výhradně v horských, případně mírných oblastech, zatímco do regionu Amazonie pronikl pouze jediný rod (Liosceles). Preferovaný biotop představuje podrost vlhkých horských lesů, ačkoli některé druhy žijí i v otevřenějších oblastech, v Andách i nad úrovní lesa. Většina štidlákovitých přivykla pozemnímu způsobu života a jde o slabé letce, ale schopné běžce. Vzhledem k plachosti a skrytému způsobu života se o jejich chování ví pouze málo. Živí se hmyzem, spíše sezónně i plody. Jejich charakteristický rys představuje vztyčování ocasu nad záda. Alespoň někteří štidlákovití vytvářejí monogamní partnerské svazky a u některých druhů se mohou samci podílet i na inkubaci snůšky. O hnízdění však u většinu štidláků není známo dostatečné množství informací. Hnízdo tito ptáci typicky dovedně ukrývají, například v dutinách stromů, březích či v husté spleti vegetace. Mláďata se líhnou altriciální.[7][8]
Odkazy
Reference
- ↑ Antthrushes, antpittas, gnateaters, tapaculos, crescentchests – IOC World Bird List. www.worldbirdnames.org [online]. [cit. 2023-12-03]. Dostupné online.
- ↑ štidlákovití [online]. BioLib [cit. 2023-12-03]. Dostupné online.
- ↑ ERICSON, Per G. P.; OLSON, Storrs L.; IRESTEDT, Martin. Circumscription of a monophyletic family for the tapaculos (Aves: Rhinocryptidae): Psiloramphus in and Melanopareia out. Journal of Ornithology. 2010-04-01, roč. 151, čís. 2, s. 337–345. Dostupné online [cit. 2023-12-03]. ISSN 2193-7206. DOI 10.1007/s10336-009-0460-9. (anglicky)
- ↑ RICE, Nathan H. Further Evidence for Paraphyly of the Formicariidae (Passeriformes). The Condor. 2005-11-01, roč. 107, čís. 4, s. 910–915. Dostupné online [cit. 2023-12-03]. ISSN 0010-5422. DOI 10.1093/condor/107.4.910. (anglicky)
- ↑ MOYLE, Robert G.; CHESSER, R. Terry; BRUMFIELD, Robb T. Phylogeny and phylogenetic classification of the antbirds, ovenbirds, woodcreepers, and allies (Aves: Passeriformes: infraorder Furnariides). Cladistics. 2009-08, roč. 25, čís. 4, s. 386–405. Dostupné online [cit. 2023-12-03]. ISSN 0748-3007. DOI 10.1111/j.1096-0031.2009.00259.x. (anglicky)
- ↑ CADENA, Carlos Daniel; CUERVO, Andrés M; CÉSPEDES, Laura N. Systematics, biogeography, and diversification of Scytalopus tapaculos (Rhinocryptidae), an enigmatic radiation of Neotropical montane birds. The Auk. 2020-03-21, roč. 137, čís. 2. Dostupné online [cit. 2023-12-03]. ISSN 0004-8038. DOI 10.1093/auk/ukz077.
- ↑ a b HUTCHINS, Michael; JACKSON, J. A.; BOCK, W. J.; OLENDORF, D, 2003. Birds III. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale. (Grzimek's Animal Life Encyclopedia; sv. 10). S. 257–260. (anglicky)
- ↑ a b ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; VAŠÁK, Pavel, 1999. Ptáci (3). Praha: Albatros. (Svět zvířat; sv. 6). S. 16.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu štidlákovití na Wikimedia Commons
Taxon Rhinocryptidae ve Wikidruzích